Přejít na hlavní obsah

Ředitel správy: Kdyby se stavěl další kampus, byl by ještě lepší

Pavel Brančík šéfuje týmu lidí, kteří se starají o to, aby v bohunickém kampusu všechno fungovalo, jak má.

Protože jsou prostory bohunického kampusu hodně rozsáhlé, můžete Pavla Brančíka i jeho podřízené někdy potkat, jak se přesouvají na elektrovozících nebo na segwayích.

V nové sérii nazvané Nepostradatelní vám postupně přineseme příběhy neakademických pracovníků, bez kterých by Masarykova univerzita nemohla fungovat.

Přes třicet pavilonů, desítky laboratoří, unikátní přístroje a stovky kilometrů chodeb. Bohunický kampus se začal stavět v roce 2004 a dnes jej využívají tisíce studentů, vyučujících a vědců. Aby jim v budovách tekla voda, šla elektřina anebo nezmrzli, o to se starají zaměstnanci Správy Univerzitního kampusu Bohunice.

Organizace, která vznikla spolu se začátkem výstavby kampusu Masarykovy univerzity, má dnes na 110 zaměstnanců, kterým velí Pavel Brančík. Do správy kampusu nastoupil v roce 2009, kdy už stálo 13 pavilonů. Přestože osobně nebyl u stavby od začátku, říká, že kampus vyškolil hodně lidí.

„Když se pak stavěl Ceitec či pavilony projektu Ceseb, měli jsme velkou výhodu v už zkušených zaměstnancích. Za ta léta víme, na co si máme dávat pozor, co běží v projektech samo a co je potřeba hlídat. Když se ohlédnu zpět na těch devět let, co tu působím, tak připravovaný projekt SIMU+ bude nejvymazlenější projekt,“ tvrdí Brančík a s nadsázkou říká, že kdyby se stavěl další kampus, byl by ještě lepší.

Stávající komplex budov v Bohunicích byl v rámci univerzity průkopnický, a to hlavně v oblasti chytrých budov a jejich řízení. Zajistit fungování všech pavilonů tak, aby v nich vydrželi nejen lidé, ale také probíhající pokusy či laboratorní zvířata, není jednoduché. Navíc je třeba to udělat tak, aby byl provoz pro fakulty také finančně únosný.

Jeho zásada tak je, aby se v létě nechladilo moc a v zimě zase nepřetápělo. „Chlazení v létě na 23 stupňů vidím opravdu nerad, v zimě je naše hranice 22. Když si to ale někde uživatelé přejí, třeba kvůli pipetování, umíme samozřejmě přitopit.“

V zimě ale mohou nastat i situace, kdy se kampus vytopit nepodaří. „Problém třeba je, že podle norem se budovy v Brně projektují jen do minus dvanácti stupňů Celsia. Jak klesnou níž, může teplota uvnitř spadnout až na 15 stupňů a nic s tím neuděláme,“ vysvětluje Brančík.

Laboratoře jsou náročné na energie

Náklady na provoz kampusu nejsou malé, je to asi 170 milionů ročně. „Kancelářské pavilony mají náklady na metr čtvereční srovnatelné se zbytkem univerzity. Máme tady ale neporovnatelně víc laboratoří a technologií náročných na energie, takže máme pavilony, kde jsou náklady třikrát až čtyřikrát vyšší,“ přibližuje ekonomiku kampusu Brančík.

Právě rozpočty tvoří hlavní náplň jeho práce. Správa kampusu nemá žádné centralizované zdroje na provoz a všechny vynaložené náklady musí vyúčtovat uživatelům.

„Nejnáročnější bylo vytvořit takový systém rozúčtování nákladů, který uživatelé nerozporují. Dělí se o ně v podstatě čtyři největší uživatelé kampusu, a to fakulty přírodovědecká, lékařská, Ceitec a fakulta sportovních studií,“ říká.

Bezpečnost především

Správa kampusu musí pečovat nejen o jejich zaměstnance a studenty, ale také o experimenty. „Zničit pokusy za statisíce nikdo nechce,“ podotýká Brančík s tím, že pokud se třeba pokazí vzduchotechnika či chladicí systémy, přijde varování včas na to, aby se třeba experimenty a vzorky mohly přemístit. Ne vždy to ale dobře dopadne, podle Brančíka však za většinou podobných nehod stojí selhání člověka.

Někdy také zasáhne vyšší moc, třeba v případě vytopení, které postihlo kampus asi před dvěma lety. „Už to není novostavba, takže po třinácti letech provozu bohužel praskly trubky. Od té doby jsme ve všech pavilonech měnili některé součástky vodovodů a instalací redukčních ventilů snížili tlak vody v potrubí, takže případná havárie by měla menší rozsah,“ říká ředitel správy kampusu.

Za celou dobu fungování už si v Bohunicích vyzkoušeli i požární poplach. „Je tady tolik čidel, že se dozvíme třeba i o malém výbuchu při experimentu. Řešili jsme také kastrol, ze kterého vyvřela voda nebo vyklizení jednoho pavilonu poté, co si dělník z externí firmy zapálil v suterénu cigaretu,“ popisuje většinou úsměvné historky Brančík.

Vlastní dieselagregáty i čištička odpadních vod

Že budou bez elektřiny se ale prý uživatelé kampus bát nemusí. V záloze je totiž nachystaných pět dieselagregátů, které už zvládly i pětihodinový výpadek elektřiny.

Brančík má na starost i fungování pavilonů, v tomto případě ale jen kontroluje své podřízené. V kampusu totiž funguje systém hlášenek, kterými si oznamují závady.

Je potřeba se také postarat o likvidaci odpadů. „Pro chod kampusu je to podstatná, i když téměř neviditelná služba. Nejde jen o běžný odpad, ale musíme se popasovat i s tím biologickým nebo geneticky modifikovaným. Kvůli chemickému odpadu z laboratoří máme také vlastní čističku odpadních vod, která je zneutralizuje před vypuštěním do kanalizace,“ popisuje Brančík další aspekty správy kampusu.

Náročná je také správa v laboratořích a pavilonech, kde jsou speciální čisté prostory. „Pokud je tam potřeba cokoliv opravit, musí se i naši zaměstnanci převlékat do speciálních obleků. Abychom se vyhnuli komplikacím s nářadím, pořídili jsme jednu sadu, která je tam trvale umístěná a nemusí se tedy desinfikovat,“ přiblížil další možnou komplikaci.

Kromě starání se o chodu budov ale pod správu kampusu patří i další věci. „Spadá pod nás ostraha, IT oddělení nebo třeba knihovna. Jedno oddělení navíc pečuje spíš než o kampus o celou univerzitu. Oddělení facility managementu má na starosti stavební a technologický pasport univerzitních budov a zajišťuje provoz BMS (Building Management System), což je systém zajišťující řízení a monitorování technologických systémů budov,“ vypočítává Brančík.

Na dvou kolech v práci i ve volném čase

Protože jsou prostory kampusu hodně rozsáhlé, můžete potkat řadu jeho podřízených, jak se přesouvají na elektrovozících nebo třeba na segwayích. Jejich nadřízený se takto ale pohybuje jen výjimečně, i když má k dvoukolovým vozidlům silný vztah.

Volný čas rád tráví na motorce, letos třeba s manželkou projeli o dovolené Rumunsko, loni Alpské průsmyky v Rakousku, Švýcarsku, Itálii a Francii. Se synem pak staví modely letadel na dálkové ovládání. „Jsou to činnosti, u kterých se musíte hodně soustředit a přestat myslet na všechno ostatní,“ přibližuje Brančík chvíle, kdy na správu kampusu nemyslí.