Nesesmilníš, tak zní jedno z Božích přikázání, a v pozdním středověku a raném novověku tak mohl za tento delikt čekat člověka krutý trest. Někde se spokojili s vyhoštěním z města, v jiných případech viníky ocejchovali.
Spolu s cizoložstvím patřilo smilstvo k nejčastějším sexuálním přečinům té doby, postihovala se také homosexualita, vyvolané potraty, znásilnění nebo vražda novorozence. Do zkoumání toho, co a jak se ve 14. až 18. století v českých zemích trestalo, se pustila Alica Křápková, která je doktorandkou na antropologii a studuje zároveň právní dějiny.
Takzvané smolné knihy, tedy soudní knihy, do nichž se zaznamenávaly výpovědi podezřelých nebo provádění trestů, zkoumala z právního hlediska a své postřehy přednesla nedávno na česko-německé konferenci Sexualität vor Gericht. Na Právnickou fakultu MU se sjeli odborníci, kteří se věnují studiu historických právních pramenů s tématikou sexuálních deliktů.
„Není to rozhodně jednoduché. Existuje sice řada dochovaných městských knih, ale zachycují události různě. Například na Slovensku nejsou obvyklé knihy, které zaznamenávaly soudní procesy. V některých městech jsou zase zápisy velmi stručné a obsahují jen trestný čin, rozsudek a datum jeho vykonání a jinde obsahují třeba kompletní popis výslechů,“ přibližuje úskalí takového výzkumu Křápková.
Zaměřila se na studium městských knih vybraných českých a slovenských měst, aby získala pokud možno neutrální pohled na tehdejší činy a tresty. „Studovala jsem většinou zpracované edice knih, protože řada těch starších je dostupná například jen v němčině či latině, což někdy ztěžuje porozumění používané terminologii. Z mladšího období jsou pak už častěji i v češtině a slovenštině,“ uvedla doktorandka.
Jedním z největších rozdílů mezi středověkým a současným právem je fakt, že až do 16. století neexistovaly jednotné zákoníky. „Existovaly i takzvané normativní městské knihy, které popisují trestné činy, ale nevíme, zda je při procesu soudci reálně využívali. Tehdy měli totiž hlavní slovo a bylo jen na jejich uvážení, jak případné viníky potrestají. Mezi městy tak byly výrazné rozdíly,“ připomněla Křápková.
Hodně kruté tresty podle jejího výzkumu vynášeli soudci například v Kutné Hoře. „Hornická města měla vyšší kriminalitu a sexuální delikty byly často spojeny i s dalšími trestnými činy jako loupež či vražda. Kvůli rozdílům mezi jednotlivými městy se tedy ani nedá zobecnit, jaké postihy hrozily za stejný přečin,“ podotkla.
Jakékoliv srovnání komplikuje také fakt, že ve středověku nebylo určení viny moc objektivní. „Ať už šlo o dokazování nebo výslechy, běžně se využívalo mučení. Ani to se však nedá přesně vyčíst, některé městské knihy rozlišují fáze výslechu od dobrovolného přiznání přes pět stupňů mučení i s podrobným popisem, k čemu se obviněný přiznal. Jiné jsou stručné a chybí v nich třeba okolnosti spáchaného činu, takže se těžko hodnotí rozhodnutí soudce,“ dodala Křápková.
Tresty obecně ale byly proti dnešní době poměrně kruté. V těch nejbenevolentnějších případech čekalo smilníky vyhoštění z města, časté bylo ocejchování, obzvlášť pro prostitutky. Za některé činy pak byla trestem smrt. „Trest odnětí svobody, jak jej známe dnes, neexistoval. Žalář byl jen prevencí toho, aby pachatel neunikl soudu,“ přiblížila charakter středověkých trestů studentka.
Až postupně se začaly v českých zemích i na území Slovenska objevovat kodifikace, které byly pro města závazné. Zpočátku ale jen určovaly skutky a přidělované tresty. Systém práva a jeho zajištění se tak pomalu vyvíjel až do dnešní podoby.