Přejít na hlavní obsah

Absolvent MUNI a Harvardu chtěl původně učit. Pak si ho získala věda

Chemik Jakub Švenda z Masarykovy univerzity převzal nedávno za svou práci Cenu předsedkyně Grantové agentury ČR.

I když studium učitelství dokončil, mířil už mladý chemik jinam. Získal Baderovo stipendium, které mu umožnilo dělat doktorát na Harvardu.

Když mluví o organické chemii, je na Jakubu Švendovi vidět, že svému oboru opravdu propadl. I díky tomu převzal za svou práci Cenu předsedkyně Grantové agentury ČR. Získal ji za výzkum hrazený z juniorského grantu této agentury.

S kolegy se zaměřili na přírodní látku forskolin, respektive na snahu ji uměle připravit v laboratoři. Forskolin, který lze získat z rostlin, ovlivňuje aktivitu enzymu zvaného adenylyl cykláza, který je důležitý pro řadu klíčových procesů v buňkách. V Japonsku se derivát forskolinu využívá i jako léčivo při akutním selhání srdce.

Právě příprava nových derivátů forskolinu je hlavním cílem brněnských výzkumníků. „Základem organické syntézy je skládat složité molekuly z jednoduchých stavebních bloků, přičemž změnou jejich struktury lze změnit vlastnosti cílové molekuly. V případě forskolinu může jít například o vliv na rozpustnost ve vodě nebo o schopnost selektivně ovlivňovat konkrétní procesy v buňce,“ přiblížil Švenda.

Přírodní molekulu forskolin si vybral před několika lety pro své studium proto, že nešlo o jednoduchý problém. Syntéza forskolinu sice byla už dříve popsána, ale vzhledem ke strukturní složitosti této přírodní látky byla příprava příliš dlouhá a nevhodná pro vytváření nových derivátů. „Nám se podařilo syntézu forskolinu výrazně zkrátit a dostat se tak k novým strukturním analogům se zajímavou biologickou aktivitou,“ uvedl chemik.

Švenda původně na Přírodovědecké fakultě MU studoval učitelství chemie a biologie, a organická chemie ho zaujala spíš náhodou. „Líbilo se mi, že je založená na logických argumentech opřených o experimenty. Navíc je v ní prostor pro kreativitu, a když se vám podaří rychle poskládat složitou molekulu, je v tom i něco elegantního,“ říká o svém oboru. K němu ho přivedli i vynikající učitelé, především Petr Beňovský.

I když studium učitelství dokončil, mířil už mladý chemik jinam. Získal Baderovo stipendium, které mu umožnilo dělat doktorát na Harvardu. „Byl jsem nadšený z toho, že budu chodit na přednášky lidí, které znám z literatury a obdivuji je a budu si moci jednoho z nich vybrat a strávit s ním několik let v laboratoři,“ vzpomíná na pocity před přijetím na prestižní univerzitu. Z Harvadu se pak přesunul na Institut Maxe Plancka do Dortmundu. Do Brna na ústav chemie na Masarykově univerzitě se nakonec vrátil kvůli rodině a zaujal ho i nový kampus a laboratoře.

„Měl jsem tu také velkou podporu některých kolegů, což mi umožnilo najít si svoje téma a pracovat na něm. Juniorský grant mi v tomto hodně pomohl a považuji ho za výbornou věc, která dává mladým vědcům možnost realizovat vlastní nápady a nestát se jen součástí zaběhnuté laboratoře,“ podotkl Švenda.

Kromě vědy se věnuje i učení a snaží se svým studentům předat stejné nadšení, jaké od svých učitelů získal on. „Jsou tady také extrémně talentovaní studenti i mentoři. Myslím, že Masarykova univerzita má mnohem větší potenciál, než jakého dosahuje,“ říká. Podle něj totiž na univerzitě ještě stále chybí dialog a větší spolupráce na všech úrovních.

Hlavní novinky z Masarykovy univerzity