Přejít na hlavní obsah

Byl skeptik, teď mezi středoškoláky hledá vědecké talenty

Hana Sedláčková byla první středoškolačkou na stáži v laboratoři Lumíra Krejčího. S výzkumem, který tu začala, uspěla i v zahraničí.

Díky své první středoškolské studentce Haně Sedláčkové otevřel Lumír Krejčí laboratoř dalším motivovaným lidem, mladé talenty se mu daří vyhledávat přes výukové centrum Bioskop nabízející kurzy z přírodních věd.

I když si ani jeden z nich nepamatuje rok, kdy se poprvé setkali, oběma to změnilo život. Tehdy středoškolačka Hana Sedláčková dnes studuje v Kodani a Lumír Krejčí, do jehož laboratoře na Masarykovy univerzitu přišla na stáž, začal intenzivně podporovat a vyhledávat nové talenty na středních školách.

„Rok sice nevím, ale den, kdy jsme se poprvé potkali, si pamatuji přesně. Kampus ještě nebyl dokončený a já jsem po něm bloudila a hledala laboratoř. Přestože se mě všichni snažili navést, přišla jsem asi o hodinu později,“ vzpomíná s úsměvem Hana Sedláčková při rozhovoru přes Skype.

Laboratoř Lumíra Krejčího si vybrala v programu Jihomoravského centra mezinárodní mobility, které nabízelo středoškolákům stáže na univerzitách. „Byl jsem k tomu skeptický, říkal jsem si – maximum, co zvládneme, je zaškolit ji na některé metody, které používáme. Hanka ale pro mě znamenala prolomení bariéry ve spolupráci se středoškoláky. Než k nám přišla, myslel jsem si, že můžeme hledat talentované lidi až na vysoké škole,“ přiznává biochemik a říká, že jej nadchla, když po skončení stáže přišla s tím, že by bylo fajn začít dělat regulérní vědecký projekt.

Domluvili se na výzkumu v rámci Středoškolské odborné činnosti, kde se začala zabývat bílkovinou RECQ4, jejíž mutace způsobuje dědičné onemocnění Rothmund-Thomsonův syndrom. Tomu se věnovala i při studiu biochemie na Masarykově univerzitě.

„Bylo bezvadné, že Lumír před lety umožnil, aby do laboratoře přišel někdo naprosto bez zkušeností. Myslím, že nikde jinde ve světě to v tak rané fázi studia nefunguje. Když jsem v roce 2015 získala Undergraduate Award, účastníci z jiných zemí byli velmi překvapení množstvím výsledků v mé bakalářské práci,“ říká mladá vědkyně.

V laboratořích v kampusu, byla podle ní atmosféra vždycky přátelská, i když občas měli lidé rozdílné názory. „To je ale ve vědě důležité i včetně toho, nebát se je říkat. Ony někdy vznikají zajímavé experimenty i tak, že vedoucí něco studentovi navrhuje, někam ho směřuje a student si vedle toho udělá některé věci po svém,“ říká s úsměvem Krejčí.

Díky své první středoškolské studentce otevřel laboratoř dalším motivovaným lidem, mladé talenty se mu daří vyhledávat přes výukové centrum Bioskop nabízející kurzy z přírodních věd. „Brali jsme to jako projekt na popularizaci a vzdělávání, Hanka ale přišla s nápadem udělat i kroužek a posunula nás tak k tomu, že touto cestou systematicky objevujeme mladé lidi, kteří chtějí dělat vědu,“ dodává.

Ve výběru studentů má často šťastnou ruku, jeho žáci získávají různá mezinárodní ocenění a publikují v prestižních časopisech. „Jde hlavně o to, na jaké učitele a mentory v životě narazíte. Když k tomu navíc máte talent, motivaci a trpělivost, tak to jde líp,“ zdůrazňuje roli učitele Sedláčková a s úsměvem dodává, že se jí z jiných laboratoří v Kodani už ptali na to, zda není na Masarykově univerzitě další talent.

Sedláčková v Brně pracovala sedm let, na doktorské studium ale odešla do Dánska, kde se věnuje buněčné biologii. Se svým školitelem se shodují, že změna laboratoře je nezbytnou součástí vývoje každého vědce, který tak získá větší přehled. „Zatímco v Česku dostanete to nejlepší magisterské vzdělání díky ohromným praktickým zkušenostem, doktorát je v zahraničí na vyšší úrovni hlavně kvůli vyšším požadavkům na studenty i školitele,“ vysvětlila.