Přejít na hlavní obsah

Život v Sudetech ovlivňuje vyhnání Němců i po 70 letech

Jak moc se odrážejí historické události v současném životě? Prozkoumat se to rozhodli výzkumníci z Ekonomicko-správní fakulty MU.

Vědci zjišťovali, jak se projevila výměna obyvatelstva v bývalých Sudetech na životě v tamních obcích. Svou prací chtěli prověřit teorie o tom, jak spolu souvisí investice do sociálního kapitálu, tedy vztahů s ostatními lidmi, a migrace. Výsledkem jejich bádání je doklad toho, že i sedmdesát let staré události mají stále vliv na současnou míru stěhování nebo na společenský život obyvatel.

Ekonomické modely říkají, že existuje přetrvávající rovnováha v komunitách s vyšší mírou migrace a nízkým sociálním kapitálem. Lidé se v takové situaci spíše rozhodují pro migraci, protože nemají sociální vazby, které by je v komunitě držely. A také nebudují sociální vazby, protože očekávají, že se oni, nebo jejich sousedé, stejně brzo odstěhují.

„Pokud se nějaká komunita do této rovnováhy dostane, ocitne se v pasti, ze které se sama nikdy nedostane. Podobně jako kulička nedokáže bez cizí pomoci sama vyskočit z důlku. Chtěli jsme si empiricky ověřit, zda to tak skutečně funguje,“ vysvětlil jeden z autorů výzkumu Štěpán Mikula a doplnil, že jiné studie ukázaly, že důsledky některých sociálních změn skutečně přetrvávají ve společnosti desítky i stovky let.

Prověřit předpovědi takových ekonomických modelů ale není jednoduché. „My jsme se rozhodli využít takzvaný přirozený experiment, který vznikl v České republice, a to vyhnáním původních obyvatel Sudet a příchodem nových lidí na toto území,“ uvedl Mikula.

Po druhé světové válce byly z oblastí tehdejšího Československa, kde žili především Němci, vysídleny přes dva miliony obyvatel. Do opuštěných sudetských vesnic se pak poměrně rychle nastěhovaly až dva miliony etnických Čechů. „Na základě statistických dat jsme chtěli zjistit, jaké jsou dlouhodobé dopady takové výměny obyvatelstva na zasažené vesnice.“

S kolegy Martinem Guzim a Peterem Huberem se zaměřili na rezidenční migraci, tedy to, kolik lidí se do dané obce stěhuje a kolik z ní naopak odchází.

Aby mohli odborníci dopady podrobně sledovat, museli projít historická data o všech obcích, aby dokázali rozlišit ty, kde převažovalo německé a kde české obyvatelstvo. „Sčítání lidu z roku 1930 obsahuje také informace o etnickém složení jednotlivých vesnic a měst. Tato data pro více než 12 tisíc tehdejších obcí bylo nutné ručně digitalizovat. Historické záznamy jsme potom spojili s více než 6 100 současnými obcemi,“ přiblížil Mikula shánění dat.

Vyšší míra migrace

V dalším kroku pak ekonomové analyzovali údaje statistického úřadu z let 1971 až 2015 a zjistili, že i 70 let po poválečných událostech, je v původně německých vesnicích asi o čtvrtinu vyšší míra migrace než ve srovnatelně velkých sousedních obcích, které ale nebyly vyhnáním a osidlováním přímo ovlivněny.

„Obrazně řečeno odhadujeme rozdíl, který nastane ve chvíli, kdy překročíte pomyslnou hranici do Sudet. Rozdíly jsou patrné jednak v migraci, ale také v účasti na místních volbách, tam se ale rozdíl postupně vyrovnává,“ podotkl Mikula.

Měnila se i velikost rozdílu v migraci. Na počátku sedmdesátých let byla výrazně vyšší než ke konci sledovaného období. Na současnou asi o čtvrtinu vyšší míru stěhování se situace dostala v polovině 80. let.

„Bohužel nevíme, co stojí za vyšší mírou stěhování v dřívějších letech, protože statistické záznamy z té doby zničily povodně. Pouze se domníváme, že v tom mohly hrát roli demografické faktory. Zřejmě to bylo tak, že po válce se do pohraničí stěhovali spíš mladí lidé, protože tam mohli získat majetek i lepší postavení. V 70. letech tak dospěli jejich potomci, kteří neměli v místě moc velké uplatnění a začali odcházet do měst, kde se v té době budovala velká sídliště.“

Nižší občanská participace

Ze statistik a dalších průzkumů ekonomové také zjistili, že obyvatelé bývalých Sudet sice mají podobné hodnoty, tendenci přispívat na dobročinné účely, podílet se na dobrovolnictví nebo se účastnit společenských událostí jako obyvatelé ostatních oblastí, ale ve znovuosídlených obcích jsou přesto lidé méně často členy místních organizací, účast v obecních volbách je nižší a společenské události se tam konají méně často.

„Téměř naprosté zničení sociálních struktur tam tedy vedlo k dlouhodobě nižší úrovni společenského života, což je i nejpravděpodobnější příčina vyšší migrace,“ uvedl Mikula.

Výzkumníci z Ekonomicko-správní fakulty MU tak navázali svou prací na dřívější výzkumy například v německých městech zničených při bombardování za druhé světové války nebo v oblastech postižených hromadným vražděním Židů během holokaustu. „Tyto studie i naše analýza ukazují, že zničení sociálních struktur může mít na komunity dlouhodobější vliv než rozsáhlé škody na fyzickém kapitálu,“ uzavřel ekonom.

Hlavní novinky