Zprávy o tom, které druhy živočichů mohou v dohledné době vyhynout a patří k nejohroženějším, se objevují v médiích pravidelně a občas je možné dočíst se také o vzácných rostlinách. Seznamy ohrožených druhů se vydávají už přes půl století, ale teprve v posledních desetiletích začali ochránci přírody nabádat k tomu, že je potřeba hodnotit a chránit i biotopy, tedy typy životního prostředí, v nichž jednotlivé druhy žijí. Díky biologům z Masarykovy univerzity má od letoška Červený seznam ohrožených biotopů také Česká republika. Mimo jiné ukazuje, že proti minulosti u nás dva typy biotopů už zanikly a čtrnáct je kriticky ohrožených.
Odborníci z MUNI, ale také Akademie věd ČR a institucí ochrany přírody hodnotili celkem 157 biotopů. Kromě těch 14 kriticky ohrožených je dalších 32 ohrožených, 33 zranitelných, 30 téměř ohrožených a 46 málo dotčených. „Jako nejvíce ohrožené jsme po zvážení všech faktorů vyhodnotili různé biotopy rašelinišť, mokřadů a vodních toků a nádrží. Naopak nejmenší míru ohrožení vykazovaly biotopy skal, sutí a křovin. Travinné a lesní biotopy byly v průměru někde uprostřed mezi těmito extrémy,“ uvedl vedoucí týmu Milan Chytrý z Ústavu botaniky a zoologie Masarykovy univerzity.
Znalost míry ohrožení různých typů biotopů je důležitá proto, že zároveň s daným prostředím jsou v ohrožení všechny druhy živočichů a rostlin včetně mikroorganismů na něj navázané. Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) proto vytvořil stupnici ohrožení biotopů, které ukazuje míru rizika jejich zániku. Určuje se to na základě různých kritérií, jako je zmenšování plochy biotopu zejména během posledních padesáti let, geografického rozsahu areálu, kde se vyskytuje, hojnosti v rámci tohoto areálu a zhoršování kvality biotopu například kvůli znečištění, ústupu charakteristických druhů nebo šíření invazních druhů.
Biotopy chrání i zákon
Před čtyřmi lety vyšel na základě tohoto hodnocení Evropský červený seznam biotopů, který slouží pro určování celoevropských priorit v ochraně přírody, ale podle Chytrého není vhodný pro použití na národní úrovni. „To může dokonce vést ke špatným rozhodnutím, protože některé biotopy nejsou ohrožené celoevropsky, ale na území menších států mohou být vzácné. Například vrchovištní rašeliniště jsou hojná v severní Evropě, vřesoviště na západě kontinentu, stepi na východě a teplomilné dubové lesy na jihu. V České republice jsou ale všechny tyto biotopy poměrně ohrožené.“ Biologové věří, že první standardní národní klasifikace ohrožení biotopů umožní lépe naplňovat ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny, který je také vymezuje jako jeden z předmětů ochrany.
Seznam českých biotopů vyšel jako čtvrtý národní přehled v rámci Evropy zpracovaný podle nové mezinárodní metodiky. Kromě míry ohrožení hodnotili vědci také čtyři desítky faktorů ovlivňujících jednotlivé biotopy. Jako nejvýznamnější se ukázaly změny ve vegetaci probíhající samovolně po ukončení hospodaření na pozemcích, které se dříve extenzivně zemědělsky obhospodařovaly například pastvou dobytka nebo pravidelnou sečí. Důležitým negativním faktorem je také eutrofizace, tedy obohacování biotopů o živiny z atmosférického spadu nebo splachováním hnojiv s polí.
Více typů biotopů je negativně ovlivněno také vysycháním, a to jak kvůli klimatickým změnám, tak kvůli lokálním technickým úpravám vodního režimu, jako jsou regulace řek a záměrné odvodňování pozemků. „Hodnotili jsme i záměrné vypalování pozemků nebo sběr hub a lesních plodů. To ale přírodní biotopy nijak negativně nezasahuje,“ doplnil Chytrý.
