Monika Brusenbauch Meislová loni vyhrála grant Evropské komise a spolu s kolegy získala také 140milionový grant v rámci Operačního programu Jan Amos Komenský.
Získala jste ocenění Jean Monnet Chair od Evropské komise, což je prestižní titul, který se uděluje vysokoškolským pedagogům specializujícím se na Evropskou unii. Držitelů Jean Monnet Chair je na Masarykově univerzitě jen pár, naposledy ocenění získala před třinácti lety Markéta Pitrová a před ní v roce 2002 Petr Fiala. Jaká je šance toto ocenění získat? A co budete díky grantu ve výši asi jednoho milionu korun zkoumat?
Šance je malá, konkurence je totiž obrovská. Jedná se o prestižní grant udělovaný Evropskou komisí, o který se každý rok hlásí množství špičkových akademiků z celého světa. Mnozí to zkouší opakovaně, třeba i několik let po sobě, než to vyjde. A někdy to nevyjde ani tak. Byla jsem mentálně připravena na stejný proces – že to zkusím, získám nějakou zpětnou vazbu a tu následně využiji při opětovném pokusu. Že to klaplo hned napoprvé, byl šok. Je to velká čest, znamená to reputační přínos pro celou naši katedru, fakultu i univerzitu. Díky projektu se navíc budu v následujících třech letech moci věnovat výzkumu zaměřenému na digitální diplomacii Evropské unie, na což se velmi těším.
Grant umožní katedře zkoumat digitální diplomacii a otevřít nové kurzy i alumni program
Co konkrétně si člověk pod pojmem digitální diplomacie má představit a jak v praxi funguje?
Digitální diplomacie neboli také e-diplomacie je o využívání moderních digitálních nástrojů, zejména pak sociálních sítí, k dosahování diplomatických cílů. Diplomacie se nám proměňuje před očima – už dávno není uzavřena za zdmi ambasád. Stává se otevřenější, pružnější a interaktivnější. Můj projekt se soustředí právě na tuto dynamickou transformaci, která zásadně mění způsob, jakým státy, instituce a diplomaté komunikují nejen mezi sebou, ale i s širokou veřejností. Je to fascinující matérie.
V následujících třech letech se tak budu zabývat tím, jak Evropská unie využívá sociální sítě jako například Instagram, X či Facebook ke komunikaci svých hodnot a budování vlastního diplomatického obrazu. Je to fenomén, který úzce souvisí s mým dosavadním výzkumem politického diskurzu – zkoumání toho, jaké příběhy politici a instituce vypráví a jaké nástroje k tomu používají, je pro mě nevyčerpatelně zajímavé. Jednou z otázek například bude, jak EU pracuje v rámci svých digitálních strategií s emocemi. Emoce totiž hrají obrovskou roli v tom, jak lidé vnímají informace a jak na ně reagují. Zaměřím se také na krizové situace, například válku na Ukrajině, které bývají testem schopnosti politiků rychle, efektivně a přesvědčivě komunikovat. Výzkum mě ohromně baví a nemůžu se dočkat, až se do toho pustím.
Jean Monnet grant podpoří také výuku. Jaké nové kurzy plánujete otevřít a kdy si je budou moci studenti zapsat?
Už v jarním semestru 2025 nabídnu magisterským studujícím nový kurz s názvem Diplomacy and Communication in the Digital Era: Insights from the EU, který bude otevřený i studentům z ostatních fakult MUNI. Ráda do svých předmětů zvu zajímavé hosty z praxe a zařazuji moderní interaktivní metody, takže se mohou těšit například na gallery walk seminars, MemeFests nebo speed dating seminars. Studenti budou mimo jiné natáčet i podcast či vlog, zúčastní se policy hackathonu a vytvoří vlastní výzkumný design.
Na podzim 2025 pak otevřu nový bakalářský kurz s názvem EU Diplomacy in a Digital Age, opět i pro studující z jiných fakult. I zde budu klást důraz na interaktivní přístupy a propojení teorie s praxí. Krom toho se chystám inovovat i některé stávající kurzy a obohatím je o témata související s digitální diplomacií.
Díky Jean Monnet grantu u vás na katedře začne fungovat také alumni mentoring program u programu Evropská studia, jenž garantujete. Jak bude tento program fungovat?
Alumni mentoring bude probíhat vždy po celý akademický rok, takže ročník 2024/2025 jsme zahájili už na podzim 2024, aby se vše hladce zvládlo. Magisterský program Evropská studia je vůbec prvním na Masarykově univerzitě, který takovou iniciativu zavádí. Program propojuje naše studující s úspěšnými absolventy, kteří nyní působí na významných pozicích v českých i evropských institucích – třeba v Evropském parlamentu (jedním z našich mentorů je např. i europoslanec), na Zastoupení Evropské komise či na Úřadu vlády.
Studenti a studentky jeho prostřednictvím získávají cenné kontakty, konkrétní rady i inspiraci pro svou kariéru – je to příležitost, která přesahuje rámec běžného studia a poskytuje jim velkou konkurenční výhodu. Pro mentory a mentorky je to zase možnost ohlédnout se za vlastní cestou, předat své profesní zkušenosti a třeba i objevit nové talenty, se kterými mohou v budoucnu spolupracovat. Mentorské dvojice spolu po dobu tří měsíců komunikují individuálně. Takové propojení generací vytváří nejen užitečné profesní vazby, ale i živou komunitu, kde dochází ke vzájemné podpoře a motivaci. Obdobné programy úspěšně fungují na špičkových univerzitách po celém světě a jsem šťastná, že jeden takový máme nyní i u nás v Brně.
Díky grantu v hodnotě 140 milionů budou vědci zkoumat zahraniční vměšování
V prosinci jste získali také grant z Operačního programu Jan Amos Komenský, který je zaměřený na zahraniční vměšování cizích mocností v kontextu současných geopolitických a technologických změn. Co přesně budete díky grantu zkoumat?
Náš projekt INTERFER: Zahraniční vměšování cizích mocností v kontextu současných geopolitických a technologických změn získal 147 bodů ze 150 možných a v hodnocení se umístil na prvním místě ze všech, z čehož jsme měli obrovskou radost. Jedná se o čtyřletý projekt s celkovým rozpočtem ve výši 140 milionů korun, který spojuje Univerzitu Karlovu jako koordinátora, Masarykovu univerzitu, Ostravskou univerzitu a Ústav mezinárodních vztahů v Praze.
Na projektu pracuje vynikající tým lidí a společně vytváříme unikátní platformu, která umožní zkoumat aktuální a komplexní problematiku zahraničního vměšování z různých perspektiv. V rámci pracovního balíčku, který vedu, se budeme zabývat tím, jak jednotlivé státy tyto hrozby vnímají, jak na ně reagují a jak vůči nim budují společenskou odolnost. Já osobně se budu zaměřovat opět na otázky spojené s diskurzem. Výsledkem našeho projektu budou nejen články v top vědeckých časopisech, ale také policy papery s konkrétními doporučeními, odborné workshopy a kulaté stoly i nové formy mezinárodní spolupráce.
Působíte také jako hostující profesorka na univerzitě v Birminghamu, jste členkou výzkumného centra na univerzitě Sorbonne Nouvelle v Paříži a několikrát jste sdílela svou expertízu v britském parlamentu i na britském ministerstvu zahraničních věcí. Jak byste zhodnotila tyto profesní zkušenosti?
Každá z těchto zkušeností je pro mě něčím mimořádná a obohacující. Například ono vystoupení v britském parlamentu byl neuvěřitelný zážitek. Mluvit v tak ikonickém prostoru, kde se po staletí formovala demokracie, člověka naplní nezměrným respektem a hlubokou pokorou. Podobně nadšená jsem z každé příležitosti spolupracovat s britským ministerstvem zahraničích věcí, ať už se jednalo třeba o vedení Master Class pro jeho zaměstnance či vystoupení na elitní Wilton Park Conference. Maximálně přínosné jsou z mého pohledu i interakce se zahraničním akademickým prostředím. Každá univerzita má jiný přístup k výuce, výzkumu i plnění třetí role a já mám díky tomu příležitost srovnávat, inspirovat se a dál na sobě pracovat. Samozřejmě, jsou to všechno nemalé výzvy, ale právě v tom vidím největší hodnotu – v uvědomění, že proces učení nikdy nekončí.
Jste také členkou Vědecké rady Ministerstva zahraničních věcí (MZV) ČR. Jak jste se k této pozici dostala a co konkrétně obnáší?
Byla jsem oslovena s dotazem, zda bych souhlasila s nominací, celý proces dopadl úspěšně a ministr zahraničí Jan Lipavský mě jmenoval v srpnu. Vědecká rada ministerstva zahraničních věcí je poradní orgán ministra pro oblast resortního výzkumu a pro stanovení cílů a priorit MZV v této oblasti. Rada se skládá ze sedmi interních i externích členů, přičemž já jsem jedním z těch externích. Je to přínosná zkušenost a představuje pro mě další příležitost, jak propojit akademickou činnost s praktickým procesem formování zahraniční politiky.
Krom toho působíte jako redaktorka a členka redakčních rad několika vědeckých časopisů, včetně Journal of International Relations and Development v prvním kvartilu Web of Science. Co konkrétně tyto role obnáší a proč jsou pro vás zajímavé?
Je neocenitelné stát i na druhé straně publikačního procesu. Velmi často působím jako recenzent, opakovaně jsem měla příležitost editovat speciální čísla zahraničních časopisů, nyní edituji i knihu a toto je přirozené pokračování oné zkušenosti. Tyto role zahrnují hodnocení článků, jejich výběr, organizaci recenzního řízení a nastavování strategického směřování časopisů. Redakční činnost je sice náročná, co se času i zodpovědnosti týká, ale také nadmíru obohacující. Zároveň ji vnímám jako možnost vracet něco zpět akademické komunitě. Jako autoři těžíme z podpory, kterou nám poskytují editoři a recenzenti, a pomáhat podobným způsobem dalším autorům jednoznačně dává smysl. A navíc práce v redakčních týmech je opět o intenzivní mezinárodní spolupráci se skvělými kolegy a kolegyněmi z univerzit po celém světě.
V prosinci jste také získala ocenění MUNI Scientist za články publikované v časopise International Affairs, respektive Journal of Contemporary European Studies. Překvapilo vás toto ocenění?
Ano, velmi. Dělat kvalitní výzkum je vždy namáhavé, zvlášť když to člověk musí kloubit s péčí o rodinu a dvě malé děti. O to víc si vážím toho, že se mé práci dostává uznání – je to povzbuzení a motivace pokračovat dál. Nechci, aby to znělo pateticky, ale vědecká práce nikdy není jen o jednotlivci. Mám to štěstí, že spolupracuji s úžasnými kolegy a kolegyněmi, a toto ocenění vnímám jako odraz podpůrného akademického prostředí, které máme na naší Katedře mezinárodních vztahů a evropských studií a Mezinárodním politologickém ústavu. A pak je tu samozřejmě moje rodina, jíž jsem ze srdce vděčná za podporu a láskyplné zázemí, díky němuž se mohu věnovat tomu, co mě baví a naplňuje.
Ve svém výzkumu se zabývá zejména otázkami politického diskurzu a vztahy Velké Británie a Evropské unie. Často na toto téma publikuje v předních vědeckých časopisech a je zapojena do řady mezinárodních projektů. V roce 2024 získala vysoce prestižní grant Jean Monnet Chair od Evropské komise. Aktuálně je také hlavní řešitelkou projektu GA ČR a work package leader v rámci projektu OP JAK INTERFER. Za svůj výzkum obdržela v roce 2024 ocenění MUNI Scientist a v roce 2021 Cenu děkana.
Téma britské politiky často komentuje v českých i zahraničních médiích a pravidelně přispívá na high-profile blogy, jako je Oxford University Politics Blog či blogy London School of Economics and Political Science. Mezi její role patří i členství v redakčních radách vědeckých časopisů (např. Journal of Contemporary European Studies [Routledge, Taylor & Francis]) a editorství časopisu Journal of International Relations and Development (Palgrave Macmillan, Springer).