Vědecká studie publikovaná v magazínu Forest Ecosystems odhaluje, že již velmi malé množství padlého dřeva v hospodářských smrkových porostech může významně přispět k ochraně biodiverzity, aniž by došlo k podstatnému omezení produkce dřeva.
Výzkumný tým zjistil, že ponechání alespoň 4 metrů krychlových větších kusů padlého dřeva na hektar v hospodářských smrčinách pomáhá udržet rozmanitost suchozemských plžů, kteří tam fungují jako bioindikátory zdravého lesního prostředí. Tito měkkýši zároveň zastupují potřeby dalších organismů vázaných na mrtvé dřevo, jako jsou některé mikroorganismy, houby i někteří bezobratlí, jejichž přežití je klíčové pro stabilitu a odolnost lesních ekosystémů.
„Plži byli zvoleni jako modelová skupina díky své citlivosti na změny prostředí a nízké pohyblivosti. Jsou vhodnými zástupci pro posuzování biodiverzity v lesní půdě a na padlém dřevě,“ vysvětluje hlavní autorka studie Kristina Svobodová z Ústavu botaniky a zoologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity.
Studie prokázala, že množství padlého dřeva pozitivně ovlivňuje nejen diverzitu plžů, ale i klíčové půdní vlastnosti jako vlhkost a pH. Právě padlé dřevo totiž zadržuje vodu, zmírňuje kyselost půdy a vytváří útočiště během extrémních teplotních výkyvů.
„Ponechání i malého množství dřeva, konkrétně 4 metrů krychlových na hektar, je směšně malé a neznamená žádné výrazné omezení těžby. Přitom může jít o velmi účinný a ekonomicky nenáročný nástroj pro podporu biodiverzity,“ dodává spoluautor studie Michal Horsák. Pro dosažení optimálního stavu vědci doporučují cílit až na 20 metrů krychlových padlého dřeva na hektar, což výrazně podporuje i výskyt citlivých a ohrožených druhů.
V kontextu klimatických změn a kůrovcových kalamit, které ohrožují zejména smrkové monokultury, vyzývají vědci k přijetí adaptačních opatření: ponechání části dřeva na dožití a rozklad přímo v lese, podporu listnatých dřevin a diverzifikaci lesního prostředí. Plži mohou v tomto ohledu sloužit jako tzv. deštníková skupina pro širší ochranu půdní biodiverzity.
