Rozsáhlá archeologická lokalita Pliska, která se nachází ve východním Bulharsku a rozkládá se na ploše 22 kilometrů čtverečních, patří k významným zahraničním výzkumům filozofické fakulty. O bývalém hlavním městě Bulharské říše a největším městě raně středověké Evropy a zejména o tom, kam geofyzikální průzkum posunul soudobou archeologii, hovoří Peter Milo z Ústavu archeologie a muzeologie.
Proč jste si pro své archeologické výzkumy vybral právě Bulharsko?
Já jsem archeolog, který se zabývá hlavně raným středověkem, a zároveň při své práci intenzivně využívám geofyzikální prospekční metody. A právě v Bulharsku můžu geofyzikální průzkumy perfektně zkombinovat s archeologickým výzkumem. Pracuji tam s kolegy na plochách několika lokalit, ale v zásadě se soustředíme na dvě raně středověká města – Plisku a Preslav.
Čím jsou tyto lokality významné?
Pliska byla prvním hlavním městem Bulharské říše známým z písemných pramenů. Vznikla zřejmě již v 7. století, období rozkvětu zažila v 8.–9. století. Preslav byla osídlena již v 9. století. Hlavním městem se stala v roce 893 poté, co tam bulharský car Simeon I. přenesl svůj dvůr z Plisky. Šlo o dvě nejvýznamnější lokality z hlediska rozmachu bulharského státu, rozvoje křesťanství a poslovanštění Bulharů.
Tyto lokality, kde se rozvíjela staroslověnská kultura, souvisí i s našimi dějinami. Můžete tuto spojitost krátce připomenout?
Spojením mezi lokalitami, kde pracujeme, je písmo, které se od nás dostalo v 9. století do Bulharska. Vše zásadně souvisí s příchodem Konstantina a Metoděje na Velkou Moravu a se vznikem slovanského písemnictví a křesťanství. Konstantin vytvořil hlaholici – písmo, které se na Velké Moravě používalo v 9. století pro bohoslužby i státní účely. Z toho důvodu Konstantin a Metoděj založili školu, kde se vyučovala hlaholice a zároveň se vzdělávali jejich učedníci. Situace se změnila po Metodějově smrti. Žáci Konstantina a Metoděje byli vyhnáni z Velké Moravy a rozprchli se na různá místa. Největší skupinu přijal bulharský panovník Boris I., který jim vytvořil podmínky k tomu, aby v Bulharsku rozvíjeli křesťanství a slovanské písemnictví. Pomohl jim zakládat kláštery a školy, kde přeměnili hlaholici na cyriliku (kyriliku), kterou dodnes píšou Bulhaři, Srbové, Makedonci, a přes Kyjevskou Rus se dostala i k východoslovanským národům.
Vy zároveň navazujete na výzkumy českých archeologů už z konce 19. století, že?
V Bulharsku nejsme náhodou, to je pravda. První archeolog, který objevil Plisku a dokázal, že nikoli Preslav, ale Pliska byla prvním hlavním městem Bulharska, byl český archeolog Karel Škorpil. Přišel do Bulharska společně s dalšími intelektuály a podnikateli pomáhat budovat moderní stát, který se konečně dostal z tureckého poddanství. Někteří z přistěhovalců pomáhali s průmyslovým rozvojem – stavěli například pivovary, jiní rozvíjeli školství, justici a kulturu. Karel Škorpil byl gymnaziálním učitelem a s bratrem Hermenegildem se stali zakladateli bulharské archeologie.
Archeologové před více než stoletím nemohli využívat technologie, které máte dnes. Jak Karel Škorpil určil, že tohle místo je právě Pliska?
Blízko dnešní Plisky se nacházela obec Aboba. Její obyvatelstvo bylo turecké a nemělo povědomí o tom, že tam kdysi existovala Pliska. Tehdejší vědecká obec však věděla, že vedle Aboby se nalézají ruiny neznámého města. Protože se jednalo o bývalé území římské provincie Moesie, vypadalo to, že jde o zaniklé římské město. Karel Škorpil na tomto území začal kopat roku 1899 a zjistil, že nálezy nejsou z římské doby, ale z raného středověku. Podle toho, že byla lokalita rozsáhlá, určil, že to může být jedině Pliska, což se brzy potvrdilo. Po tomto nálezu se obec Aboba přejmenovala na Plisku. Identifikování právě této lokality je dodnes největším objevem bulharské archeologie raného středověku.
Pracovat v zahraničí ve významných archeologických lokalitách není běžné. Jak se vám to povedlo a s kým v Bulharsku spolupracujete?
Pro cizince není samozřejmé, aby mohli zkoumat lokality takového významu jako je Pliska. Náš benefit spočívá v tom, že kromě archeologie můžeme nabídnout také geofyzikální průzkum, což je neinvazivní zkoumání archeologických lokalit. Bez nutnosti kopání tak zjistíme, co se nachází pod zemí. A to je pro bulharskou stranu zajímavé. Oddělení geofyzikálního průzkumu při Ústavu archeologie a muzeologie patří k největším na světě. Děláme velkoplošné průzkumy, což dokáže ve světě pouze několik týmů. Díky spolupráci s našimi partnery, kteří jsou z Bulharské akademie věd, máme licenci pro to, abychom tam naše průzkumy mohli provádět.
Vy se v rámci geofyzikálního průzkumu zaměřujete na metodu magnetometrie. Jak konkrétně tato práce v terénu vypadá?
Máme na to čtyřkolky a magnetometry, kterými „jezdíme po poli“. Měříme magnetické pole Země, přičemž lokalizujeme anomální projevy. Ty mohou mít různý původ – jde o geologické či hydrologické struktury, projevují se tam změny pedologické, nacházíme ale i početné archeologické objekty. Ty následně interpretujeme a zobrazujeme v mapě průzkumu. Dokážeme rozlišit kamenné i dřevěné stavby, sídlištní jámy, ohniště, hroby a další. Typickými raně středověkými domy jsou čtvercové zahloubené chaty, které v našich datech dobře vidíme a můžeme je interpretovat s vysokou dávkou jistoty.
Lokality Pliska a Preslav jste začali zkoumat v roce 2019. Co jste zjistili?
Geofyzikální průzkum změnil náš pohled na to, jak vypadala Pliska v době své existence. Dlouho se předpokládalo, že jde o palácový komplex, kolem kterého se koncentrují zemědělské osady obehnané valem. Našemu týmu se však podařilo zjistit, že se nejedná o jednoduché osady. Původně tam bylo urbanisticky plánované město s pravidelnou sítí cest, jež lemovaly dvorce ohraničené často dřevěnými palisádami, na kterých se nacházely obytné a hospodářské stavby, v některých případech i kostely. Velkoplošným geofyzikálním (magnetickým) průzkumem jsme za pět let prozkoumali z plochy 22 kilometrů čtverečních více něž 18 kilometrů čtverečních. Jedná se o veškerou pro prospekci vhodnou a volně dostupnou plochu na lokalitě.
Tak velká rozloha, jako je v Plisce, by se archeologicky zkoumala desítky let. Díky geofyzice je celý proces rychlejší. Jaké další výhody to přináší?
Je to tak. Zatímco archeologickým výzkumem bychom 22 kilometrů čtverečních zkoumali možná století, a to za obrovských finančních nákladů, geofyzikálním průzkumem jsme základní informaci o počtu a typu archeologických objektů zjistili během pěti let. Díky tomu si můžeme v budoucnu lehce vytipovat zajímavé struktury pro terénní archeologický výzkum, a není tedy nutné odkrývat velké plochy.
Na co jste se konkrétně soustředili?
Pliska je zcela unikátní lokalitou. V období raného středověku byla největším městem v Evropě. V Konstantinopoli žilo sice více lidí, protože měla kamenné domy a hradby, ale téměř kompletně ze dřeva a hlíny postavená Pliska, měla větší rozlohu. My jsme se konkrétně soustředili na výzkum fortifikací, které představují klíč pro poznání urbanistického vývoje Plisky. Udělali jsme si například řez příkopem, ze kterého je vidět jaký má tvar, a díky nálezům ho můžeme poměrně dobře datovat. Na základě geofyzikálního průzkumu vytyčených archeologických sond vzorkujeme také místní pohřebiště a vodovodní systém. Našli jsme například vodovodní trubky, ze kterých se pokusíme zjistit, jak fungoval vodní management města.
V lokalitách Pliska a Preslav jste nalezli neobvykle mnoho kostelů. Co pro vás osobně takový nález znamená?
Pro mě a celý náš tým je to bezpochyby výjimečné. Na Moravě, respektive v celé střední Evropě, už neobjevíte kamenné kostely z raného středověku jen tak. Na lokalitách Pliska a Preslav objevil náš tým za pět let tři desítky raně středověkých kostelů. S nadsázkou lze říct, že jsme nalezli tolik kostelů jako všechny generace archeologů na Velké Moravě před námi.
Existují o těch kostelích nějaké písemné zmínky?
Zatímco je o Plisce písemných pramenů málo, o Preslavi 10. století je více zmínek, ze kterých vyplývá, že šlo ve své době o moderní sídelní město. Ve „zlatém věku Bulharska“ navíc probíhala velmi intenzivní písemná komunikace s Byzancií, a proto víme, že se v Preslavi nacházel například nádherný kostel se zlatou střechou. V písemných pramenech, které máme k dispozici, však nejsou zmínky o tom, komu byly kostely zasvěceny. To znamená, že když nalezneme nějaký kostel, tak si ho interně pojmenujeme po tom z nás, kdo byl při objevu. Naštěstí máme všichni biblická jména. Historici ten název ale samozřejmě použít nemohou.
Archeologické nálezy se dnes běžně dávají k analýze odborníkům z přírodovědných oborů, jak tato spolupráce probíhá? Předpokládám, že nálezy není možné odvézt z Bulharska?
My připravujeme klasickou archeologickou dokumentaci, ale k přesnému určení stáří nebo lepšímu poznání materiálů, jakými jsou například kosti, dřevo, půda, potřebujeme biologické a chemické rozbory. Proto spolupracujeme se specialisty, kterým zprostředkujeme nebo si i přímo odeberou vzorky pro mikrostratigrafii či izotopové a DNA analýzy. Protože z Bulharska nemůžeme odvézt například kosterní pozůstatky, musíme antropologické měření vykopaných koster provést tam. Bulharská akademie věd má v lokalitě Pliska výzkumnou základnu, jejíž součástí je kromě muzea a ubytovacích kapacit také laboratoř. Díky oboustranně výhodné spolupráci můžeme tuto základnu bezplatně využívat, což je pro nás obrovský benefit.
S čím vším mohou pomáhat a jaké zkušenosti získají studující archeologie, kteří s vámi do Bulharska vycestují?
Studentky a studenti, kteří přijedou, se věnují zejména archeologickému výzkumu. Velkým benefitem výzkumu na unikátních lokalitách jako Pliska a Preslav je, že se tam mohou setkat s kamennou architekturou, pohřebištěm i sídlištěm. Vyzkouší si tam celé spektrum dovedností a zjistí, jak archeologický výzkum probíhá od skrývky ornice až po finální dokumentaci. Kromě toho pomáhají i při geofyzikálních průzkumech. Na druhou stranu je třeba říct, že nejde o školní výzkum, kde se v terénu učí základy archeologické práce. Do Plisky jezdí zkušenější studující, kteří mimo jiné už umí zpracovávat materiály pro vědecké výstupy.
Kolik studujících se hlásí a jak velké jsou tyto výpravy?
Minulé léto měl náš tým dohromady 20 členů a letos to bude stejné. O výzkum je velký zájem. Nepotřebujeme účastníky hledat, naopak bývá problém, koho vybrat, aby se studující mohli vystřídat.
Vědecké výzkumy v zahraničí vyžadují velkorysé financování. Díky komerčním geofyzikálním průzkumům dokáže váš tým vydělat peníze nejen pro Ústav archeologie a muzeologie. Kde jsou vaše služby potřeba?
Geofyzikální průzkumy jsou obvykle potřebné při stavbách dopravní infrastruktury a průmyslových center. Pravidelně spolupracujeme s archeologickými firmami, muzei a univerzitami, ale také s Ředitelstvím silnic a dálnic. Hospodářské aktivity našeho oddělení díky tomu přináší prostředky na smysluplné vědecké aktivity Masarykovy univerzity. I proto můžeme brát na výzkum do Bulharska tolik studentů.
Podílíte se i na veřejných projektech?
V roce 2022 jsme získali od Ministerstva kultury ČR v rámci programového rámce NAKI III projekt zaměřený na identifikaci, dokumentaci a ochranu archeologických památek raného středověku pomocí neinvazivních prospekčních metod. Projekt je zaměřen na výzkum významných center raného středověku na Moravě a v Bulharsku a z velké části nám pomáhá financovat právě prospekce v Plisce a Preslavi. V rámci Operačního programu Jan Amos Komenský Připraveni na budoucnost: porozumění dlouhodobé odolnosti lidské kultury (RES-HUM) zase využíváme interdisciplinární potenciál výzkumného týmu, což nám pomáhá věnovat se přírodovědným analýzám. Věřím, že takto koncipovaný výzkum a komparace velkých moravských a bulharských center nám umožní lepší pochopení sociálních a hospodářských vazeb v komunitách raného středověku napříč střední a jihovýchodní Evropou.
