Vztah člověka ke krajině je součástí archeologických výzkumů realizovaných odbornicemi a odborníky z filozofické fakulty, kteří přináší mimo jiné i důležité environmentální výsledky. O tom, jak vypadá práce archeoložky v zahraničí, například na lokalitách Priniatikos Pyrgos anebo v historickém centru krétského osídlení Ierapetra, jsme hovořili s Věrou Klontza z Ústavu archeologie a muzeologie.
Proč jste si jako lokalitu svých dlouhodobých bádání zvolila právě Krétu?
Musím to vzít trochu zeširoka. Všechny naše archeologické aktivity vychází z premisy, že v současné době, kdy žijeme ve velmi složitém světě, a ne úplně všechno vypadá optimisticky, tak by každá vědecká disciplína měla přispět k řešení určitých společenských problémů. Jedním z nich je dostatek kvalitní pitné vody a vůbec vody v krajině. A to je jeden z důvodů našich výzkumů na Krétě.
Co je pro tento řecký ostrov ve vztahu k vodě specifické?
Kréta je velice specifická v tom, že je geologicky velice suchá. Lidé se tam několik tisíc let zabývali tím, že ve velice krátkém období dešťů sbírali a shromažďovali vodu. Potom ji pozvolna vraceli do krajiny a vytvářeli další strategie k jejímu zadržování, například budováním teras a zvyšováním biodiverzity. Díky tomu z Kréty vytvořili zelený ostrov. V historických materiálech se například dočtete, že Kréta byla natolik dobře zásobená vodou, že ji tam nabíraly lodě, brázdící Středozemní moře. Ale tohle se fatálně změnilo. Kréta je momentálně pod útokem masového turismu a nejrůznějších industriálních aktivit a potýká se s velkým nedostatkem kvalitní vody. Protože jsou starověké strategie sběru vody použitelné i dnes, tak na Krétě zkoumáme, jak jednoduše zadržovat vodu, vracet a udržovat ji v krajině.
Čím dalším se v rámci historických nálezů a životního prostředí zabýváte?
Jelikož člověk nemůže žít jenom z vody, musí mít také interakci s rostlinami a živočichy, náš projekt na Krétě se skládá ze tří vrcholů – člověk a voda, člověk a olivovník, člověk a kůň. Archeologickými metodami zkoumáme živé a plodící olivovníky, které dosahují několik tisícovek let a jsou markerem kontinuity lidského osídlení daného místa: například, že tam žil člověk, který se systematicky věnoval zemědělské činnosti. Protože civilizace neexistuje bez zvířat, máme pilotní projekt týkající se historického plemene, kterým je Krétský kůň.
Zaměřujete se na nějaké konkrétní historické období?
Během tisíce let žil člověk v symbióze s krétskou krajinou. Aby vždy přežil a krajinu totálně nevyčerpal, vytvořil si recyklační systém pro vodu, půdu a rostliny. Protože se zaměřujeme právě na diachronické využití krajiny, zajímá nás v daném místě a regionu celé období existence lidské společnosti.
Pracovat v zahraničí vyžaduje mnoho diplomatických kroků. S kým v Řecku spolupracujete?
Abychom mohli provádět vědecké aktivity v zahraničí, musíme získat náležitá povolení. V Řecku je pro to kompetentní ministerstvo kultury a povolení se získává prostřednictvím regionálního památkového úřadu. My spolupracujeme s památkovým archeologickým úřadem oprávněným pro Krétu a také s Jónskou univerzitou.
Zaměřujete se na oblast východní Kréty, jaký pro to máte důvod?
Ve východní Krétě jsme vedli klasické archeologické výzkumy, kde se prováděly vykopávky nebo typický povrchový sběr, například sběr keramiky. Tuto oblast dobře známe, ale také víme prakticky o všem, co se tam momentálně děje, protože využíváme koncept občanské vědy (citizen science). Spolupracujeme s místními sdruženími, která mají za cíl chránit historii krajiny a její resilienci. Tito aktivisté mimo jiné chrání i konkrétní památky a sbírají pro nás data.
Kolik let jezdíte na Krétu a jak dlouho se tímto výzkumem zaobíráte?
Výzkum člověka v rámci daného ekosystému je dlouhodobá záležitost. Od roku 1996 jsem žila na Krétě patnáct let – odstěhovala jsem se tam za manželem, který je Kréťan a v Praze studoval archeologii. Nejprve jsem pracovala v americké výzkumné instituci INSTAP Study Center for East Crete (Studijní centrum INSTAP pro východní Krétu) sídlící ve východní Krétě. V té době jsem se účastnila mnoha jejich archeologických výzkumů, pracovala jsem v lokalitě Priniatikos Pyrgos, Mochlos, Karfi a Oxa. Při povrchovém průzkumu vrcholové lokality Oxa, kde se mnou působila archeoložka Inna Mateiciucová z Oddělení pravěké archeologie Předního východu Ústavu klasických studií, jsme objevily velké množství vodních struktur a cisteren. Tím se ukázalo, jak bylo důležité vytvořit na tomto poměrně suchém ostrově dobře fungující systém na sbírání a udržování vody. Přestože je ten kopec dnes úplně suchý, před tisíci lety tam žila spousta lidí, což nás vedlo k uvažování o proměně krajiny na Krétě a k odlišnému archeologickému přístupu.
Jak je možné, že se dnes Kréta potýká s nedostatkem kvalitní vody, se suchem a lesními požáry, když tam byl před tisíci lety funkční systém?
To je velký problém. Voda, která se dnes spotřebovává, je slaná. Je to tím, že zdroje spodní vody jsou vyčerpané a dostává se do nich slaná voda z moře. Kvalitní vody k pití a zalévání polností je nedostatek, což pochopitelně zhoršuje vlastnosti půdy, pro některé rostliny to znamená konec. Přestože existuje jednoduché řešení tohoto problému, tedy sběr dešťové vody, což chtějí obyčejní lidé a zemědělci, místní politikové tomu nejsou nakloněni. Snaha přinést nové odsolovací technologie a tím vydělat je bohužel silnější.
To je až děsivé…
Řeknu vám příklad. Zkoumali jsme jednu cisternu na vodu, která byla postavena v římské době, to znamená, že byla přibližně dva tisíce let stará. Tato cisterna shromažďovala jak dešťovou vodu, tak vodu, která stékala po svahu do cisterny ještě v roce 1956. Kontinuálně fungovala dva tisíce let a zásobovala vesnici, která měla asi tři sta obyvatel. Na konci padesátých let místní politikové rozhodli, že to není technologie hodná dvacátého století, proto vesnici připojili na dvacet kilometrů vzdálený hluboký vrt. Dneska v této vesnici teče z kohoutku slaná voda, což není k pití, a přitom tam měli dva tisíce let boží vodu, která padala z nebe zadarmo.
Co zajímavého lze vyčíst z tisíciletých olivovníků, jimž se rovněž věnujete?
Je vzrušující přijít k tisíciletému olivovníku, který zažil různé říše a císaře, mnozí upadli v zapomnění, ale ten strom dokáže dnes vydat historická svědectví o lidské společnosti. Olivovníky jsou důležité, protože dokládají resilienci vztahu člověka a půdy a člověka a rostlin. Pokud se o olivovník nikdo nestará, strom během sedmi až deseti let zplaní. U čtyři tisíce let starého stromu to znamená, že k této olivě celá tisíciletí chodila nějaká rodina a pečovala o ni. Ti lidé ji zalévali, starali se o větve, o půdu kolem, česali olivy. Olivovník pro ně byl mnohem důležitější než turbulentní změny odehrávající se na centrální politické scéně. A to je podle mě důležité i dnes.
Jak jste se dostala k archaickému plemenu Krétský kůň? Je to čistě archeologický zájem?
Krétský kůň je zásadní archeologický pramen, stejně jako náš Starokladrubský kůň. Tím, že se vyvíjel v izolaci na ostrově, je velice důležitým genetický zdrojem. Krétskému koni však hrozí vymření, proto ho nejen archeologicky zkoumáme, ale také se snažíme pracovat na jeho záchraně. K tomu účelu jsme založili Cretan Horse Research, Rescue, and Horsemanship Center (Centrum pro výzkum, záchranu a výcvik Krétských koní). Do tohoto projektu vkládám nejenom své archeologické znalosti, ale také hippologické, chovatelské a jezdecké. Koně jsou moje srdcovka a vlastně i druhá odbornost. Upřímně, bez znalosti specifik chovu a komunikace s koněm živým, není možné úspěšně zkoumat koně v minulosti.
Na jakém místě na Krétě momentálně působíte?
My teď působíme v okolí nejjižnějšího města v Evropě, které se jmenuje Ierapetra. Toto tradiční centrum krétského osídlení, starověká Ierapytna, se nachází v místě, kde je ostrov nejužší. Momentálně se pohybujeme v oblasti celého ierapetrského istmu, což je pás dlouhý pouze 14 kilometrů od severního k jižnímu pobřeží.
Váš výzkum je mezioborový, mimo archeologických analýz zahrnuje i chemické. Musíte vše řešit přímo v Řecku, nebo je možné posílat vzorky do laboratoří i jinam?
Ono je to určené tím, jakou analýzu konkrétně potřebujeme, a kdo je ideální, aby ji provedl. Některé záležitosti se musí odehrát v Řecku. Například když sbíráme na archeologické lokalitě keramiku, abychom ji rámcově datovali, tak tento materiál ze země vyvézt nesmíme, proto nám s vyhodnocením pomáhá právě Jónská univerzita. Když chceme dělat například chemické analýzy, tak na základě řeckých povolení vyvážíme jednotlivé vzorky tam, kam potřebujeme. Spolupracujeme například s Max Planck Society, což je zastřešující orgán spravující jednotlivé instituty, které se nacházejí v Německu. My konkrétně využíváme Ústav geoantropologie v Jeně a Ústav pro evoluční antropologii v Lipsku. DNA analýzy Krétských koní však provádíme ve Spojených státech amerických. V České republice spolupracujeme s několika institucemi, je to například Česká geologická služba a Ústav chemie na Přírodovědecké fakultě MU.
Můžete na práce v terénu brát i studující archeologie?
Tohle nejsou nějaké velké výkopové práce, proto jezdíme v menších skupinkách. Obvykle je nás přibližně deset až dvanáct, aby to bylo logisticky i finančně zvládnutelné. Naše výzkumy na Krétě mohou studující využít v rámci povinné terénní praxe, píšou na daná témata diplomové práce a podílí se na publikacích.
V Řecku jsou v létě nebývalá horka, kdy tam jezdíte pracovat?
Dřív jsme jezdili v létě, protože jsme se řídili akademickými prázdninami, ale kvůli klimatické změně už to není možné. Proto jsme přehodnotili situaci a se studujícími budeme jezdit na přelomu září a října. Jelikož musíme situaci vodních zdrojů monitorovat v různých částech roku, když prší, nebo je naopak velké sucho, jezdíme i na jaře.
Publikujete odborné akademické články, daří se vám zpřístupňovat své výzkumy i širší veřejnosti?
Prvotní cíl je vytvořit publikace, které po nás chce vědecká komunita – jde především o odborné články v českých i cizojazyčných časopisech. Na tom stojí naše možnost věnovat se výzkumu a také finanční podpora projektů, ale i studujících, kteří s námi můžou jezdit na Krétu. Já osobně jsem přesvědčená, že věda se musí popularizovat, proto píšeme do populárně naučných časopisů, jako jsou například Živá historie nebo časopis Prima ZOOM, byli jsme v České televizi a přednášíme i pro neodbornou veřejnost. A to se děje nejen u nás, ale i na Krétě. Kromě toho organizujeme různé přednášky, workshopy a různé publikace i v řečtině.
Kromě archeologických výzkumů máte i důležité vyznamenání. Za co je?
Protože jsme přesvědčení, že věda musí i prakticky pomáhat, tak kromě toho, že pomáháme s ochranou krétských památek a kulturní krajiny, pracujeme s místními obyvateli. Za naše aktivity jsme v roce 2021 společně s Občanským výborem Ierapetry, což je spolek moderně komunikujících občanů na Krétě, dostali European Association of Archaeologists Heritage Award 2021 (Cenu evropského archeologického dědictví).
