Proděkan Farmaceutické fakulty MU se svým týmem aktuálně hledá možnosti zesílení účinků protinádorové imunoterapie v kombinaci s jinými látkami.
Proč vás kdysi zlákala právě oblast experimentální farmakologie?
Farmakologie mě ze všech předmětů na fakultě bavila nejvíc. Moji vědecko-výzkumnou práci ale zásadně formoval pobyt na Institutu farmakologického výzkumu Mario Negri v Miláně, kam jsem se dostal při doktorském studiu v letech 2001 až 2002. Tam jsem patřil do skupiny, která se – pro mě nově – věnovala experimentální farmakologii na buněčných liniích se zaměřením na oblast nádorových onemocnění. Po návratu se mi podařilo realizovat projekt na vybudování vůbec první laboratoře pro buněčné kultury na Farmaceutické fakultě Veterinární a farmaceutické univerzity, která začala fungovat v roce 2006.
Jaký výzkum jste tam tehdy realizoval?
Navazoval jsem na svoje zkušenosti z pobytu v Itálii z oblasti výzkumu látek s potenciálním protinádorovým působením. Od začátku jsem se ve své laboratoři věnoval dvěma směrům, zkoumání účinků látek přírodního původu a látkám nově syntetizovaným. Začal jsem v tomto spolupracovat s kolegy ze dvou ústavů naší fakulty: Ústavu přírodních léčiv a Ústavu chemických léčiv. Karel Šmejkal mi dokázal vytipovat látky přírodního původu, které by mohly mít zajímavé účinky v rámci protinádorové aktivity. Nejdelší dobu jsem se pak věnoval látkám ze dvou rostlin – morušovníku bílého (Morus alba) a pavlovnie plstnaté (Paulownia tomentosa).
Jaké konkrétní účinky jste u těchto látek zkoumali?
Na začátku jsme studovali převážně jejich schopnost zastavovat proliferaci u nádorových buněčných linií a ovlivňovat průběh buněčného cyklu. Látky pocházející z rostliny pavlovnie nás provázejí v našem výzkumu asi nejdelší dobu. Nejnověji zkoumáme jejich účinky v úplně nové oblasti, a to v kombinaci s již existujícími protinádorovými léčivy. Konkrétně se soustředíme na skupinu léčiv protinádorové imunoterapie.
Proč právě tato léčiva?
Jedná se o jeden z průlomových přístupů k léčbě nádorových onemocnění. Nicméně má i svá úskalí, mimo jiné na ně například může vzniknout rezistence a nejsou potom dostatečně účinná. Naším cílem je prozkoumat, jak by mohla tato léčiva na molekulární úrovni interagovat s jinými látkami, čímž by mohlo potenciálně dojít ke zvýšení účinku takových léčiv. Náš výzkum naznačuje, že některé látky přírodního původu by mohly mít uvedený potenciál. Samozřejmě jde jen o začátek hledání možného budoucího využití těchto vlastností. Naší ambicí není objevit přímo lék na rakovinu, ale rádi bychom otevírali nové cesty k dalšímu výzkumu.
Co vás k této oblasti přivedlo?
Paradoxně to byl druhý směr, kterému se v naší laboratoři věnujeme, a to výzkum syntetických látek, které mají mimo jiné schopnost inhibovat signální dráhu STAT3. Ta je u řady nádorových buněk často nadměrně aktivována a pomáhá jim v růstu a přežití, čímž se stává zajímavým cílem pro budoucí protinádorová léčiva. Toto nám otevřelo i další cesty výzkumu, například oblast takzvaného drug repurposingu, kdy se u již existujících a schválených léčiv zkoumají možné jiné indikace a nová terapeutická využití. Existují totiž například léčiva používaná na léčbu jiných onemocnění než nádorových, u kterých byla objevena schopnost inhibovat dráhu STAT3, a my se věnujeme studiu jejich účinku vůči nádorovým buněčným liniím.
Jak konkrétně výzkum probíhá?
Před pár lety, když jsme s tímto zkoumáním začínali, zafungovala i jedna pozitivní náhoda. Přišel mi e-mail od Maríi Jesús Pérez Pérez, která je bývalou ředitelkou Institutu medicinální chemie v Madridu. Zaujaly ji naše dříve publikované práce a požádala nás, zda by jejímu týmu naše skupina nemohla zajistit část výzkumu v oblasti potenciálních STAT3 inhibitorů. Jejich základní úvaha byla, že pokud chemicky spojíme dvě protinádorově působící molekuly s různými mechanismy účinku do jedné, měli bychom z této synergie profitovat. A nás velmi potěšilo, že jsme byli schopni tuto jejich výchozí teoretickou hybridizační technologii potvrdit i v laboratoři. A právě tato spolupráce nás přivedla na myšlenku nedívat se na naše studované látky samostatně, ale prozkoumat jejich potenciál v kombinaci s jinými léčivy. Ukázalo se, že právě STAT3 dráha hraje významnou regulační roli v rámci protinádorové imunoterapie. Tím se před námi otevřela nová velká oblast, které se v současnosti věnujeme nejintenzivněji. Postupně jsme tento výzkum rozšířili i na látky přírodního původu, které tuto dráhu také ovlivňují.
Několik posledních let kombinujete vědeckou práci s pozicemi ve vedení fakulty, ať už jako přednosta Ústavu farmakologie a toxikologie či coby proděkan fakulty. Co vás žene dopředu?
V minulosti jsem vykonával pozice tří různých proděkanů. Chtěl jsem vrátit fakultě to, co mi v minulosti dala – možnost svobodně se realizovat jak ve výuce, tak ve výzkumu. Kdybych ale kolem sebe neměl skvělý tým spolupracovníků, kteří dennodenně pokračují ve výzkumné práci, nemohl bych si tyto vedoucí funkce dovolit. Jednoduše bych už nebyl schopný vše časově skloubit. To, co mě stále motivuje v práci, je interakce se studujícími a mladými doktorandy, kteří neustále posouvají hranice vědy a věnují se výzkumu se stejným zápalem, jako když jsem já ve dvaceti čtyřech letech začínal.
Věda je vzrušující právě v tom, že přináší nečekané výsledky. Často se vydáte třeba deseti různými směry, až nakonec zjistíte, že z nich funguje jediný. Z konkrétních osob mě motivují lidé jako Václav Suchý, téměř devadesátiletý emeritní rektor Veterinární a farmaceutické univerzity Brno, náš bývalý děkan a skvělý odborník v oblasti farmakognozie. Když jsem ho nedávno potkal, mířil v bílém plášti do laboratoře a těšil se tam jako malý kluk. Sám mi říkal, že je ohromně osvobozující pocit, když se od něj už nic neočekává a není na něj vyvíjený žádný tlak jako v mládí. Takto si chodí do laboratoře odpočinout a potěšit. Tak k tomu bych se chtěl jednou také dopracovat. A kruh by se krásně uzavřel.
