Australští a čeští badatelé objevili zřejmě první skalní rytinu ze starší doby kamenné v jeskyních Moravského krasu. Součástí výzkumného týmu byli i Miroslav Králík z Ústavu antropologie a Antonín Přichystal z Ústavu geologických věd Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity.
Skalní umění ze starší doby kamenné, tedy paleolitu, patří vedle ženských plastik (takzvaných venuší) k základnímu dědictví lidstva. Kresby nebo rytiny lovené zvěře, která byla středem zájmu tehdejších lovců koncem poslední doby ledové, se zachovaly zejména v některých španělských či francouzských jeskyních jako Altamira či Lascaux, jež jsou zapsány v Seznamu světového dědictví UNESCO. Toto umění na jeskynních stěnách vytvářeli lidé magdalénské kultury, kteří sídlili zhruba před 15 000 lety také v jeskyních Moravského a Českého krasu. Proto se naši badatelé už desítky let pokoušejí objevit analogické umělecké projevy v moravských a českých jeskyních.
Dosud byly u nás nalezeny pouze příklady takového přenosného umění v podobě rytin na plochých valounech či kostech. Popsané jsou jednoduché rytiny například z Býčí skály nebo skutečná mistrovská díla na kostech zobrazující pasoucí se koně nebo souboj bizonů z jeskyně Pekárna u obce Ochoz. Z Českého krasu je asi nejznámější břidlicová destička s rytinou kozorožce z Děravé jeskyně na Kotýzu u Tmaně.
Dá se předpokládat, že i v jeskyních Moravského krasu mohly existovat nástěnné rytiny či malby, když ostatní aspekty magdalénienu jsou obdobné jako na západě Evropy. Jejich nepřítomnost zřejmě souvisí s tím, že charakter vstupních prostor nedovolil jejich zachování. O tom nakonec svědčí repliky dvou kreseb z Altamiry provedené na stropě jeskyně Pekárna před několika lety, které jsou dnes již takřka nerozeznatelné.
Přesto se podařilo doklad o nástěnné rytině v Moravském krasu najít. Začátkem letošního roku vyšel ve významném evropském časopise Journal of Paleolithic Archaeology článek skupiny australských a českých badatelů, kteří popisují úlomek vápence z jeskyně Švédův stůl pokrytý spletí rýh, ze kterých vystupuje na dvou místech hlava koně. Vápencový úlomek byl nalezen ve vykopané sondě již v roce 2019 při výzkumu svahu před jeskyní týmem, který vedl Petr Škrdla z Archeologického ústavu AV ČR v Brně. Na skutečnost, že se jedná o potenciálně zajímavý kus vápence, se přišlo až později v laboratoři po jeho důkladném umytí a očištění.
Kolem spleti rýh na kameni se rozvinula rozsáhlá diskuse. Díky spolupráci s Ladislavem Nejmanem z Australské národní univerzity v Canbeře se úlomek dostal k posouzení australské odbornici Michelle C. Langley z Australského výzkumného centra pro humánní evoluci. Ta potvrdila, že se na úlomku skutečně jedná o dvě rytiny koňských hlav.
Miroslav Králík a Antonín Přichystal upřesnili část výzkumu, na které se podíleli: „Protože nešlo o cizorodý valoun přinesený odjinud, bylo naším úkolem dokázat, že se skutečně jedná o úlomek lokálního vápence ze stropu či stěny jeskyně, a podle charakteru jeho omezení a zkrasovění jednotlivých ploch vysvětlit jeho původní začlenění do jeskynní stěny. Jeskyně je vytvořena v takzvaných vilémovických vápencích devonského stáří. Nedestruktivním způsobem pomocí rtg-fluorescenční metody (analýzu provedl Karel Slavíček z Ústavu geologických věd) byly stanoveny obsahy hlavních a některých stopových prvků ve vápenci s rýhami, pro srovnání ještě v jiném úlomku z vykopané sondy a úlomku odebraném ze vstupní stěny jeskyně. Všechny tři ukázaly vysoký poměr vápníku k hořčíku a vysoké zastoupení stroncia, oba parametry charakteristické pro vilémovické vápence. Také charakter různých stran kamene svědčí pro jeho původ ve stěně či stropě jeskyně a některé rýhy zkoumané rytiny evidentně pokračovaly dále mimo zachovalý kus. Náš kámen tedy byl jednoznačně součástí nějaké větší kompozice.“
Podle vědců lze tedy celkem oprávněně uvažovat, že rytiny na úlomku vznikly ještě v době, kdy byl součástí jeskynní stěny, a ten tak představuje první doklad paleolitického parietálního (nástěnného) umění v České republice, i když svou velikostí zapadá spíše do zmíněného mobilního umění známého z valounů, kamenných „destiček“ a kostí.