Lidový ornament z Podluží v malbě na textil, proměny výzdoby kraslic z Ostrožské Nové Vsi nebo ornamentika nádražních budov na Slovácku. Fenomén soudobého výtvarného folklorismu, ale i někdejší tradice lidového umění přibližuje nová kniha etnoložky Aleny Křížové z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity.
Kniha má název Od lidového umění k výtvarnému folklorismu a všechny obsažené texty jsou podle Křížové jedinečným a originálním shrnutím daného tématu. „Obrazové přílohy pocházejí většinou ze soukromého archivu autorů nebo z muzejních institucí. Většina snímků je otištěna vůbec poprvé,“ říká Alena Křížová z Ústavu evropské etnologie, jejíž specializací je mimo jiné oděvní kultura.
Podle Křížové je důležité rozlišovat mezi folklorismem a tradiční výtvarnou kulturou. Oba pojmy sice pracují s podobnými vizuálními prvky, jako jsou ornamenty, zdobené kroje nebo modrotisk, ale liší se v kontextu, funkci a autorství. Zatímco tradiční výtvarná kultura je „originál“ provázaný s danou komunitou, folklorismus je jeho „další variací“ v novodobé společnosti.
„Původní podoba výtvarné kultury s většinou jejích funkcí, jako je magická, náboženská, sociální či erotická, vymizela. Částečně se udržuje funkce praktická, ovšem převážila funkce dekorativní. Televize a internet dnes poskytují inspiraci s návody na výrobu různých předmětů a dekorací a ohlas je okamžitý. Už další den prodejny s výtvarnými potřebami registrují zvýšený zájem,“ uvádí Křížová s tím, že to, co z někdejších tradic přetrvalo, oborníci nazývají profesionální či poloprofesionální řemeslnou výrobou.
„I když bylo zrušeno Ústředí lidové umělecké výroby v České republice, činnost tvůrců podporuje udílení titulu Nositel tradice lidových řemesel,“ dodává Křížová, která je autorkou teoretické studie a mentorkou a editorkou textů sedmi dalších autorů.
Malované vajco
Součástí lidové výtvarné kultury jsou také výzdobné techniky kraslic. Obyvatelé Ostrožské Nové Vsi kraslici říkali „malované vajco“. Podle etnologů se v současnosti při zdobení používají zjednodušené a obecně sdílené postupy, u nichž se často jedná o volné inspirace původními výtvarnými technikami. Zatímco dříve se kraslice malovaly od Smrtné neděle, s rostoucí poptávkou se práce posunula na Tři krále, v současnosti je pak celoroční.
Většina výtvarnic pocházela z nižších sociálních vrstev a dlouhodobá náročná práce u nich často způsobovala zrakové obtíže. Pro ženy tento sezonní výdělek představoval určitý vedlejší příjem. „To vedlo k nespokojenosti manželů či otců, na nichž už ženy nebyly tolik ekonomicky závislé. Před rokem 1900 se kraslice nabízely za zhruba 20 haléřů, v roce 1912 to bylo již 50 haléřů. V obdobích krizí a válek cena stoupla na 1 až 2 koruny. Například kraslice z Ostrožské Nové Vsi se díky své výtvarné hodnotě dostaly na všechny osídlené kontinenty, nejčastěji putovaly do Vídně, Prahy a Spojených států amerických,“ uvádí etnolog František Miklíček.
Využívání tradiční lidové kultury v turismu zmiňuje kapitola Tradiční upomínka z Krkonoš a Podkrkonoší jako fenomén výtvarného folklorismu. Podle autorky textu Kláry Prajac plní tradiční lidová kultura v současnosti hlavně estetickou a zábavnou funkci. Prvky jsou často vytrženy z původního kontextu a měněny podle aktuálních a komerčních potřeb. V masové formě a v co nejkratším čase se uspokojují požadavky turistů, kteří touží po tradiční lidové kultuře daného regionu.
„Z pozitivního úhlu pohledu jsou tímto mnohé prvky lidové kultury udržované či dokonce revitalizované. Cestovní ruch nabízí nové příležitosti i popularizaci prvků tradiční lidové kultury a setkáváme se i s řadou kladných způsobů a forem, jak se s tímto nehmotným kulturním dědictvím pracuje bez jeho znehodnocování a dehonestace. To napomáhá k ocenění jedinečnosti vlastní kultury,“ zmiňuje Prajac.
Z červce nopálového
Kniha má přes dvě stě stran a obálku zdobí karmazinově červený odstín. „Toto temně červené barvivo, v lidovém prostředí nazývané karmazinové, se získávalo z usušeného červce nopálového, hmyzu pocházejícího z Ameriky, nebo z kořene rostliny mořeny barvířské. Tato barva se nejčastěji vyskytovala na výšivkách oděvních součástí, jako jsou košile, vesty nebo zástěry, ovšem postupným praním bledla až do růžového odstínu.
V poslední čtvrtině 19. století se chemický průmysl zaměřil na výrobu syntetických anilinových barviv, která v mnohém proměnila vzhled lidového oděvu. Touto problematikou se mimo jiné zabýval nestor našeho oboru a zakladatel Katedry etnologie na Masarykově univerzitě Antonín Václavík. Zajímal se též o genezi jednotlivých motivů a ornamentů, zvláště na kraslicích,“ vysvětluje Křížová. A doplňuje, že jako výraz úcty k Antonínu Václavíkovi využil autorský tým některé příklady z jeho významné práce Výroční obyčeje a lidové umění na obálku a předěly v publikaci.
Kniha Od lidového umění k výtvarnému folklorismu je součástí ediční řady Etnologické studie, jejíž vznik v roce 2006 inicioval tehdejší vedoucí Ústavu evropské etnologie Miroslav Válka. V průběhu dvaceti let vyšlo již 30 svazků věnovaných nejrůznějším tématům hmotné i nehmotné kultury.
Je pátou postní nedělí (dva týdny před Velikonocemi). Tradiční den pro vynášení Morany (Smrtky), která symbolizuje zimu, smrt a vše zlé. Slaměná figura se za zpěvu nosí vesnicí a hází do vody, což značí příchod jara a nového života. Dívky se vracejí s „lítem“ – ozdobeným stromečkem. Letos Smrtná neděle připadla na 22. března.
