Součástí rozsáhlé rekonstrukce výzkumné stanici v Těšeticích jsou archeobotanické laboratoře, nové depozitáře a unikátní systém umožňující tak zvané plavení vzorků, což je pro archeology jedna ze stěžejních výzkumných metod k získávání drobných organických i anorganických vzorků.
V modernizovaném zázemí nyní badatelé z Masarykovy univerzity opečovávají desetitisíce nálezů z posledních šedesáti let. „Jsou u nás všechny nálezy z Pohanska i Těšetic a stále jsme na čtyřiceti procentech využité kapacity depozitářů,“ říká vedoucí výzkumu Peter Tóth z Ústavu archeologie a muzeologie. Vznik nových depozitářů finančně podpořila Filozofická fakulta MU a projekt RES-HUM.
Díky trvalému přívodu vody mohou archeologové využívat nejmodernější pracovní metody. První z instalovaných systémů vychází z oxfordských postupů a je určen pro suché prostředí. „Je to klasické zařízení pro plavení vzorků – v podstatě nádrž s kontinuálním přívodem vody, v níž dochází k rozplavení sedimentu. Lehčí organické zbytky, jako jsou semena, uhlíky nebo drobné fragmenty rostlin, vyplouvají na hladinu a zachytávají se na jemných sítech, zatímco těžší frakce, například kamenné úštěpy, drobná keramika či kosterní fragmenty, zůstávají na dně. Metoda umožňuje výrazně zvýšit výtěžnost drobných nálezů, které by běžně zůstaly nepovšimnuty, a je klíčová zejména pro archeobotanické a environmentální analýzy. Výhodou tohoto typu zařízení je jeho relativní jednoduchost, mobilita a možnost zpracovávat větší objemy sedimentu přímo v zázemí naší lokality,“ upřesňuje Tóth.
Druhý systém je švýcarský a využívá metodu takzvaného water sieving, tedy mokrého prosévání. Jde o soustavu tří na sebe navazujících sítí s různou velikostí ok, na nichž se vzorek šetrně promývá pod stálým proudem vody. „Na rozdíl od klasického plavení je tento postup vhodný hlavně pro prostředí s vysokou vlhkostí, kde jsou organické zbytky již nasáklé vodou a nevyplouvají na hladinu. Materiál se třídí přímo na sítech podle velikosti frakcí. To umožňuje zachytit i velmi drobné rostlinné makrozbytky, uhlíky nebo drobné kosterní fragmenty. Metoda je šetrná k nálezům a umožňuje vysokou kontrolu nad jednotlivými frakcemi. To je důležité pro detailní archeobotanické i tafonomické analýzy,“ doplňuje Tóth.
Stěhování do nové budovy v Těšeticích trvalo archeologům přes dva roky. Podílely se na něm desítky lidí, bylo zakoupeno tisíce krabic, v nichž se vzorky a nálezy převážely. K nejčastějším nálezům patří například keramika, zvířecí kosti, méně již kamenné sekery či úlomky hliněných sošek žen. Plastik žen nebo jejich torz se v lokalitě našlo přes 350 kusů. „Nejčastěji znázorňují stojící ženské postavy, objevují se však i vzácnější sedící figurky. Plastiky bývají zdobené malovaným ornamentem, což naznačuje nejen jejich estetickou funkci, ale patrně i symbolický či rituální význam,“ dodává archeolog Tóth.
Stávající etapa rekonstrukce v Těšeticích je druhou z celkem tří plánovaných fází. Nové depozitáře stály 20,59 milionů korun, z toho 17,84 milionu zaplatila filozofická fakulta a 2,75 milionu bylo čerpáno z projektu RES-HUM. Druhou etapu završí letos rekonstrukce studoven a pracoven. Třetí a závěrečná část rekonstrukce je plánována na rok 2027. Předpokládaný odhad celé zbývající rekonstrukce je 32 milionů korun.
