Ve výzkumu si nemůžeme hrát na to, že jsme nejlepší a nikoho dalšího nepotřebujeme. Musíme být v kontaktu s mezinárodní komunitou, inspirovat se tím, kam směřuje, stavět na nejnovějších poznatcích a zároveň přinášet vlastní nápady a unikátní expertízu, říká ředitelka výzkumného centra RECETOX Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity Jana Klánová.
RECETOX patří v oblasti mezinárodní spolupráce mezi pracoviště, od kterých se mohou ostatní, a to nejen na Masarykově univerzitě, učit. Kromě celé řady mezinárodních aktivit je centrum zodpovědné za koordinaci evropské výzkumné infrastruktury EIRENE. Jde o zatím jedinou evropskou infrastrukturu, jejíž koncept vznikl v Česku a je odsud koordinována i jeho implementace.
Co je vlastně EIRENE?
EIRENE je mezinárodní síť pracovišť budujících kapacity pro výzkum toxických expozic a jejich dopadů na zdraví populace (tzv. lidského expozomu). To zahrnuje rozvoj laboratoří pro měření toxických látek v přírodních matricích i lidských tkáních i biomarkerů signalizujících jejich škodlivé efekty, dále monitorovacích sítí, dlouhodobých populačních studií a souvisejících biobank pro uchovávání vzorků i datových systémů pro management a analýzu získaných dat. Navržená struktura těží z našich dlouhodobých zkušeností z budování národní infrastruktury, kdy jsme se postupně dostali od monitorovacích aktivit přes akreditované stopové laboratoře až k populačním datům. EIRENE je od roku 2021 prioritním projektem na mapě Evropského strategického fóra výzkumných infrastruktur (ESFRI).
Jak jste se dostali do vedení evropské výzkumné infrastruktury? Stavěli jste na vlastní vědecké expertíze?
Nepochybně. Na odborné expertíze, interdisciplinárních vazbách a mezinárodní viditelnosti jsme pracovali celé poslední čtvrtstoletí. Nejprve výzkumné záměry a potom projekty evropských strukturálních fondů přispěly k budování výzkumných kapacit i získávání zahraničních odborníků. Ale stejnou pozornost jsme po celou dobu věnovali i projektům evropských rámcových projektů; první z nich jsme koordinovali už v roce 2003. Byl to vlastně náš první projekt Centra excelence, v jehož rámci jsme v roce 2005 založili tradici mezinárodní letní školy, která trvá dodnes a za dobu své existence přivedla do centra stovky účastníků z celého světa. Od roku 2008 jsme oficiálním regionálním centrem pro budování kapacit a přenos technologií Programu pro životní prostředí OSN a od roku 2011 poskytuje národní výzkumná infrastruktura RECETOX stále se rozšiřující portfolio služeb mezinárodní vědecké komunitě. Nápad na založení nové evropské infrastruktury zaměřené na zdravotní dopady environmentálních expozic proto logicky vznikl právě u nás.
Proč je výzkum lidského expozomu tak důležitý?
Každý z nás se narodí s nějakou genetickou výbavou. O našem zdraví však z velké části rozhodují negenetické faktory, jejichž působení jsme vystaveni už od početí. Patří k nim znečištěné ovzduší, chemické látky ve vodě, v potravinách, kosmetice a předmětech kolem nás, různé infekce, užívané léky, ale i socioekonomický status či psychický stres. Narozdíl od genetiky však dopady těchto faktorů můžeme ovlivňovat svým chováním: stravou, pohybovou aktivitou, kouřením, alkoholem či užíváním drog. Lepší porozumění mechanismům rozvoje chronických onemocnění a dopadům těchto preventabilních faktorů by mohlo přispět k dalšímu rozvoji personalizované medicíny a prevence. Nemuseli bychom se pak zaměřovat jen na včasný záchyt onemocnění, ale aktivně jim předcházet. Je ovšem zřejmé, že podíl genetických a negenetických vlivů se u různých jedinců i typů onemocnění liší a že komplexní charakterizace lidského expozomu je řádově větší výzkumnou výzvou, než byl kdysi projekt sekvenování lidského genomu. A k tomu je třeba nejen výzkumná kapacita, ale i politická podpora.
Jak toho chcete docílit?
Koncept lidského expozomu je starý dvacet let a v poslední dekádě do jeho výzkumu významně investovala Evropská komise i US NIH. V loňském roce bylo ve Washingtonu založeno Globální expozomové fórum, které spojuje vědecké instituce, klinická pracoviště, firmy i poskytovatele finanční podpory. A minulý měsíc byla na půdě Evropského parlamentu založena Evropská expozomová aliance, jejímž cílem je posunout prevenci v oblasti lidského zdraví do centra evropských politik. V obou případech jsme součástí těchto aktivit.
Patříte v mezinárodní spolupráci ke špičce na MU i v Česku, jak jste toho dosáhli?
Je to běh na dlouhou trať a otázka priorit, strategického vedení centra i osobní angažovanosti vědců. Úspěchu v mezinárodních projektech se nedá dosáhnout posílením administrativy, ale úsilím výzkumných pracovníků. Chtějí-li vědci uspět, musí mít ambici a motivaci jít do mezinárodních soutěží. Chceme-li posílit mezinárodní pozici celé univerzity, musí zejména seniorní vědci uznávaní ve vědecké komunitě obětovat část svého času na budování mezinárodních kontaktů a otevírání dveří pro mladší kolegy. Chceme-li koordinovat evropské projekty, musíme rozumět nejen odborným tématům, ale i evropským prioritám a finančním schématům. Vyžaduje to zapojení do práce strategických orgánů, programových výborů a hodnotících panelů. Jen tak je možné i ovlivňovat budoucí směřování evropského výzkumu. Dobrá strategie a vědecký management patří mezi základní předpoklady úspěchu instituce, ale bez aktivity vědců to zkrátka nejde. Ale musíme jim pro takové aktivity připravit podmínky.
Evropské prostředky v minulosti významně přispěly k rozvoji české vědy i budování infrastruktur. Bude to platit i nadále?
Za rozvojem české vědy, zejména za vybudováním výzkumných kapacit, stály v posledních 15 letech zejména evropské strukturální fondy. Byla to obrovská příležitost investovat do budoucna, postavit nová centra, přilákat zahraniční vědce, zapojit se do mezinárodních programů. A mnohá pracoviště jí dobře využila. Je třeba si ale uvědomit, že investice do vědy nemohou být jednorázové a že technologie zastarávají. Podobně masivní investice se vzhledem k ekonomické situaci už ze strukturálních fondů nedají očekávat a do budoucna musí zodpovědnost za strategické investice do vědy převzít státní rozpočet, jinak celý systém zkolabuje. Jiným příběhem jsou evropské rámcové programy. Tam se okno příležitostí nezavírá a to, jak budeme v dalším období úspěšní, záleží jenom na nás. Ovšem i zde potřebujeme chytrou národní strategii, protože stále více poteče evropské financování pouze do oblastí, které jsou podporované i z národní úrovně. To samozřejmě platí i pro výzkumné infrastruktury.
Současná situace ve světě nevyznívá pro oblast vědy příliš optimisticky. Projevuje se v projektech ústavu RECETOX nějak současná politická situace?
Věda bude potřebná vždy, ale priority se v posledních letech několikrát změnily, stejně jako finanční příležitosti i technické hrozby. Teď stojíme velmi pravděpodobně na prahu další krize. Hrozící inflace dále zasáhne vědecká centra, která už jsou teď výrazně podfinancovaná. Neohrožují nás jen rostoucí ceny ropy a plynu, zasažený je například i trh s heliem, bez kterého nemůžeme provozovat instrumentaci našich laboratoří. A pak je tu politická rovina: v poslední dekádě jsme úzce spolupracovali s univerzitami a centry ve Spojených státech, ale teď úplně nevíme, zda jsou pro nás USA nadále partnerem nebo spíš konkurentem. Na druhou stranu naše oblast výzkumu zůstává v centru pozornosti. Evropa má novou strategii na podporu Life Sciences, investuje do rozvoje výzkumných infrastruktur a rozvíjí spolupráce s Kanadou, Austrálií, Japonskem a dalšími zeměmi. Teď bude záležet na chytrých strategiích.
