Po plynových krizích způsobených spory Ukrajiny a Ruska se z energetické bezpečnosti stalo v Evropě velké téma, které otevřelo debaty o potřebě nových plynovodů. Diverzifikovat zdroje energie je podle Simona Piraniho z Oxfordského institutu pro energetická studia rozumné, lidstvo by ale podle něj mělo na prvním místě myslet na to, jak s energií vlastně nakládá.
„Čistě jako poučený občan Evropské unie bych byl hlavně pro investice do úspor energie a snahu o větší efektivitu při jejím používání,“ říká expert, který v dubnu přednášel na fakultě sociálních studií.
Jak změnily plynové krize z let 2006 a 2009, vyvolané spory Ukrajiny a Ruska, situaci v Evropě?
Pro Ukrajinu se změnila celá řada věcí, klíčové z našeho evropského pohledu ale je, že reputace Ruska jako věrohodného dodavatele plynu značně utrpěla. Navíc tím, že spor obou zemí vypukl v době ekonomické krize, která sama o sobě zmenšila poptávku po plynu, celkově výrazně poklesl ruský export této komodity. Rozpor přiměl lidi více přemýšlet o nebezpečích přerušení dodávek a v řadě zemí zejména na východě to vedlo k investicím do skladovacích zařízení, která zajistí, že jakákoliv další přerušení nezpůsobí tolik potíží. Vedlo to také k uspíšení projektu Nord Stream, který přivádí plyn z Ruska do Evropy, aniž by procházel přes Bělorusko nebo Ukrajinu.
Plynová krize obnovila některé studenoválečné představy o tom, že zásobování Evropy plynem z Ruska je potenciální problém. Nejde o obavy, které patří do jiné doby?
Rusko-evropský obchod s plynem je tu z dobrého a jednoduchého důvodu: Rusko má spoustu dostupného plynu a Evropa ho potřebuje. Dokonce i v 70. letech, kdy politické tenze mezi Sovětským svazem a Evropou byly mnohem větší než dnes, tento obchod fungoval a plyn vždy přijel bezpečně. Přerušení dodávek v roce 2009 bylo způsobeno neschopností Ruska a Ukrajiny vyřešit jejich rozpory. Podle mě Rusko tehdy, ani kdykoliv jindy, neuvažovalo o přerušení dodávek plynu, aby způsobovalo problémy komukoliv v Evropě. Je to spíš vedlejší efekt.
Takže s myšlenkou ruské energetické páky na Evropu se neztotožňujete?
Pokud se na to podíváte střízlivě, pochopíte, že je to tak trochu mýtus. Je v nejlepším ruském zájmu, aby obchod fungoval. Nicméně země ve východní Evropě a mezi nimi také Česko jsou historicky velmi závislé na ruských zdrojích energie, a obecně je tedy dobrý nápad dodávky více diverzifikovat. Ale důvody bych neviděl v politické rovině. Vždyť i v ruské energetické politice stojí, že by byli rádi méně závislí na plynu, ačkoliv je jejich vlastní. Nikdy není rozumné spoléhat se příliš na jeden zdroj.
Po plynové krizi se hodně mluvilo o plynovodu Nabucco, který by měl zbavit Evropu tak velké závislosti na Rusku. Někdy se ale zdálo, že plynová krize je spíš záminka pro nový projekt.
V plynovodních projektech leží určitě spousta politických zájmů a politici rádi mluví o velkolepých plánech. To bych ale nechtěl komentovat. Obecně je každý plynovod, který diverzifikuje dodávky zdrojů, dobrý, ale vybudovat Nabucco by bylo velmi komplikované, drahé a zřejmě to není moc reálná varianta.
Co by podle vás bylo pro Evropu nejlepší z hlediska energetické bezpečnosti?
Čistě jako poučený občan Evropské unie bych byl pro investice do úspor energie a snahu o větší efektivitu při jejím používání. Poptávka po energii se tak může držet při zemi. Bylo by to potřeba nejen tady v Evropě, ale zejména v zemích bývalého Sovětského svazu, kde se spotřebovává obrovské množství přírodního plynu.
Datum, kdy budou vyčerpány světové zásoby fosilních paliv, se pořád posouvá. Potřebuje už vůbec lidstvo hledat jiné způsoby, jak získávat energii?
To je velká otázka a já nejsem geolog, ale důvodem, proč se datum pořád mění, je vývoj technologií. Zásoby plynu a ropy, které se zdály nedosažitelné nebo o jejichž existenci jsme nevěděli, jsou teď na dosah. To vše díky technologiím. Myslím si ale, že hledat jiné zdroje je z hlediska budoucího přežití lidstva dobrý nápad. Už proto, že někteří vědci věří, že pokud budeme energii vyrábět neekologicky jako doposud, dříve než nám zdroje dojdou, vzroste teplota na planetě Zemi o tři až čtyři stupně Celsia, hladina oceánu se zvedne o dva metry a řada světových metropolí bude pod vodou. Tyto hranice bychom neměli vůbec pokoušet.
Myslíte si, že tržní mechanismy samy o sobě dokážou tento problém vyřešit?
To si nemyslím. Trh sám o sobě bude dělat to, co je ekonomicky racionální, a z pohledu trhu není příliš mnoho důvodů těžit méně ropy a plynu než doteď. Poptávka po energii trvá, a jak jste zmiňoval, doba jejich vytěžení se pořád oddaluje. Bohužel kodaňská konference, která měla otevřít cestu ke zmírnění globálního oteplování, naprosto selhala a řada lidí si myslí, že státy se v budoucnu na ničem podobném neshodnou. Můj odhad ale je, že dříve nebo později pochopí, že jim nic jiného nezbude.
Simon Pirani přednášel na fakultě sociálních studií v rámci projektu „Inovace výuky na FSS MU – Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií“ financovaného z OP VK.
