Přejít na hlavní obsah

Anatomové byli pionýry. V kampusu jsou už deset let

Anatomický ústav Lékařské fakulty MU se jako vůbec první pracoviště univerzity přestěhoval do kampusu.

Žádný atlas studentovi nenahradí zkušenosti, které získá při anatomické pitvě, říká přednosta anatomického ústavu Petr Dubový.  Foto: Tomáš Muška.

Žádný atlas studentovi nenahradí zkušenosti, které získá při anatomické pitvě, říká přednosta anatomického ústavu Petr Dubový.

Spojení anatomický ústav v některých nevyvolává příjemné pocity. Náročné studium, hodiny strávené nad učebnicemi a anatomickými atlasy a hlavně na pitevně. Bez jednoho či druhého by se však ze studentů nikdy nemohli stát dobří lékaři. Do Anatomického ústavu Lékařské fakulty MU ale zdaleka nemíří posluchači jen kvůli výuce. V budově na okraji kampusu se pracuje i na pokročilých výzkumných programech.

Mimochodem to všechno už deset let. Právě výročí toho, kdy se jako vůbec první pracoviště univerzity přestěhovali do nové budovy v Bohunicích, si letos anatomové připomínají. Zatímco dnes projdou kolem barevných budov kampusu denně tisíce lidí, tehdy se na přilehlých loukách procházeli maximálně mravenci v trávě. „Když se o našem stěhování v roce 1998 rozhodlo, tak se o vzniku bohunického komplexu jen mluvilo. Nebylo vůbec jisté, zda se ho podaří postavit,“ vzpomíná přednosta anatomického ústavu Petr Dubový a přiznává, že on ani kolegové zpočátku radost z přesunu do míst vzdálených od ostatních preklinických pracovišť neměli. „Báli jsme se, že tady zůstaneme sami a studenti a ostatní kolegové k nám budou dojíždět z hlavní budovy fakulty na Komenského náměstí.“

Nic takového se nestalo, kampus začal pomalu růst. Ačkoliv když v roce 2001 teprve vznikaly plány na zbytek areálu, anatomové se už stěhovali do nového. Přestavba jejich dnešního sídla však nebyla jednoduchá. „Řekli jsme si, že když stavíme nový anatomický ústav, tak v nejlepší kvalitě. Proběhla tady totální rekonstrukce, z původní budovy výzkumného ústavu zůstaly jen základní sloupy a podlahy. S architekty jsme se scházeli někdy i každý týden,“ popisuje Dubový. Mezi všemi přáními, která lékaři se stavebníky probírali, podle něj dominovalo hlavně jedno. „Chtěli jsme, aby v prostorách, kde se učí, bylo co nejvíce světla, ale zároveň do nich nesmělo být z etických důvodů vidět.“

Výsledkem je jedno z nejmodernějších pracovišť svého druhu ve střední Evropě, do něhož chodilo loni na podzim na praktickou výuku kolem tisíce posluchačů všeobecného a zubního lékařství. K tomu je ovšem třeba připočítat i dánské studenty, kteří každoročně přijíždějí na letní pitevní kurz, nebo účastníky programů celoživotního vzdělávání, kteří se sem jezdí učit nové postupy. „Kurzy pro lékaře bereme jako náš velký příspěvek ke zvýšení jejich kvalifikace. Když se něco naučí u nás, znamená to, že si to nezkouší poprvé až na živých pacientech,“ podotýká přednosta ústavu a ukazuje přitom na bronzovou desku, která visí u vchodu do pracoviště. Jejím prostřednictvím anatomové děkují dárcům, kteří se rozhodli po smrti přenechat své tělo pro výukové účely. „V každém anatomickém atlasu se může student podívat na stavbu lidského těla. Žádný atlas mu však nenahradí zkušenosti, které získá při anatomické pitvě zemřelého člověka. Proto si nesmírně vážíme dárců, kteří nám umožňují studentům tuto zkušenost zprostředkovat,“ vyjadřuje vděk ještě jednou Dubový.

Výzkum historie i současnosti
Kromě výuky se v anatomickém ústavu daří i výzkumným programům. Pracovníci oddělení lékařské antropologie se zaměřují na studium kosterních ostatků. Řeší, jak se v průběhu staletí vyvíjela stavba lidského těla, a specializují se na takzvanou paleopatologii – za pomoci kosterních ostatků a historických dokumentů se snaží zmapovat, jaká onemocnění dříve zatěžovala lidskou populaci. Vedoucí oddělení Ladislava Horáčková se každoročně účastní mezinárodní expedice do egyptské Sakkáry.

Její spolupracovníci z oddělení neuroanatomie se soustřeďují na studium zatím ne příliš objasněných mechanismů regenerace nervové soustavy a vzniku neuropatické bolesti. „Při poškození periferních nervů dochází ke změnám, které vedou k jejich regeneraci, ale současně mohou u pacientů vyvolávat úporné bolesti. Nezabírají na ně ani nejsilnější analgetika nebo léčba opiáty,“ přibližuje jev Dubový, jenž studuje spolu s kolegy obojí na experimentálních modelech. „Daří se nám přispět k objasnění těchto problémů, na články v odborných časopisech máme dobrou odezvu ze zahraničí,“ říká a doufá, že k dalšímu rozvoji výzkumu pomůže i účast v projektu CEITEC. Anatomové by rádi přilákali nové doktorandy i vědce ze zahraničí.

Hlavní novinky z Masarykovy univerzity