Přejít na hlavní obsah

Odborníci z právnické fakulty prosazují veřejné licence

Snaží se jim zpříjemnit první krůčky v českém právním systému, pro který nejsou primárně určené.

Lidé běžně využívají například volně dostupné fotografie, často ale nedodržují pravidla pro jejich použití.

Výsledkem projektu FLIP je příručka, která vysvětluje základní pojmy i použití licencí. Určitě vám občas ve vaší vlastní fotodatabázi chybí obrázek, který by slušel právě připravované prezentaci, nebo ve sbírce západů slunce nad oceánem nemáte žádný, který by na vašem facebookovém profilu vykouzlil tu pravou atmosféru. Jistě, řešením je internet. Jenže ne všechno z webu je vám dáno volně k dispozici.

Řešením v takové situaci mohou být díla publikovaná pod tzv. veřejnou licencí, mezi něž patří třeba Creative Commons, Open Definition nebo GNU GPL. A protože v českém prostředí jsou to pojmy stále ještě poměrně nové, odborníci z ústavu práva a technologií na Právnické fakultě MU se jim snaží zpříjemnit první krůčky v českém právním systému.

Cílem jejich projektu FLIP (Free Licences Integration Project) je studovat veřejné licence a zpracovávat studie, které pomohou vyřešit problémy, jež s veřejnými licencemi souvisejí a brání jejich běžnému užívání v praxi.

„Veřejné licence vznikly v americkém prostředí a jsou nastaveny pro americký copyrightový systém, který se od evropského autorského práva liší,“ vysvětluje Radim Polčák z ústavu práva a technologií. „Jedním z vedlejších cílů Flipu je také osvětovost. Veřejným licencím málokdo rozumí, a i když ví o jejich existenci, často je používá špatně,“ přidává další důvod Jaromír Šavelka ze stejného ústavu.

Nejčastější chyby se týkají případu, kdy se autor rozhodne zveřejnit dílo pod veřejnou licencí, ale nemá k tomu dostatečné oprávnění. „Chybou například je i to, když jeden ze spoluautorů zveřejní dílo bez svolení toho druhého nebo když dá někdo k dispozici práci, kterou ale vypracoval pro svého zaměstnavatele. Přestože je autorem díla, oprávnění k dílu nemá,“ vypočítává Šavelka. A Polčák dodává ještě jeden příklad: „Autor vytvoří zajímavou práci, chce ji zveřejnit, ale neuvědomí si, že ji mezitím prodal vydavateli, který k dílu vykonává majetková práva.“

Nejčastější chyby se týkají případu, kdy se autor rozhodne zveřejnit dílo pod veřejnou licencí, ale nemá k tomu dostatečné oprávnění.Další chyba může nastat, když chce někdo dílo pod veřejnou licencí použít. „Lidé si často myslí, že je mohou použít naprosto k čemukoliv, ale jejich užití se řídí podmínkami konkrétní veřejné licence, s kterou se dostatečně neseznámili,“ domnívá se Šavelka. A to se týká třeba právě zmíněných obrázků do prezentací. Požadavek uvádět alespoň jméno autora či zdroj najdete v drtivé většině (nejen) veřejných licencí.

Veřejné licence mají podle odborníků velkou budoucnost. „Velkým množstvím dokumentů, které by se daly šířit prostřednictvím veřejných licencí, disponují třeba knihovny. Už dnes se o to pokouší třeba Národní technická knihovna,“ uvádí Šavelka. Velké množství výstupů publikuje volně i Masarykova univerzita. „Díky tomu, že je dílo veřejně přístupné, se zvyšuje jeho citační potenciál. To zvyšuje prestiž výzkumníka, pracoviště i celé univerzity,“ domnívá se Polčák.

Hmatatelným výsledkem projektu je příručka, která vysvětluje základní pojmy i použití licencí. K dispozici je na webu ústavu práva a technologií.

Odborníci z právnické fakulty aktuálně pracují na druhé příručce o veřejných licencích. Je něco, co vám na nich není jasné? Vyplňte dotazník a pomozte právníkům vytvořit "FAQ" o veřejných licencích. 

 

Hlavní novinky