Přejít na hlavní obsah

Antropologové rekonstruují podobu Jana Žižky

Odborníci se pokusí upřesnit podobu člověka, kterému patřila lebka připisovaná husitskému vojevůdci.

Vedoucí laboratoře morfologie a forenzní antropologie Petra Urbanová ukazuje 3D rekonstrukci lebky.

Klenba, nadočnicové oblouky a horní část očnic, tedy jen horní část lebky, je vše, co tvoří domnělé pozůstatky slavného husitského vojevůdce Jana Žižky. O něco přesnější podobu člověka, kterému patřily, se nyní snaží dát dohromady antropologové z přírodovědecké fakulty.

Zda lebka skutečně patří legendární postavě, ale říct nedokážou. „Máme jen velice kusé zprávy o Žižkovi, v podstatě se ani neví, kdy se narodil nebo na co umřel. Když chcete identifikovat člověka, potřebujete zaručené informace, podle nichž můžete srovnat, zda ostatky skutečně odpovídají konkrétnímu člověku,“ zdůraznila vedoucí laboratoře morfologie a forenzní antropologie Petra Urbanová. Úkolem jejího pracoviště je především prozkoumat lebku pomocí nejmodernějších metod a pokusit se upřesnit podobu jejího nositele.

Takzvaná čáslavská kalva (klenba lební) byla nalezena v roce 1910 při archeologickém průzkumu kostela sv. Petra a Pavla v Čáslavi, kam bylo podle historických pramenů přeneseno tělo Jana Žižky. Lebka byla objevena v zásypu spolu se stehenní kostí, kostmi obličejových částí nebo kostí týlní, které ale ke kalvě nejde připojit. Právě v tom však mohou pomoci moderní metody forenzních antropologů, kteří pracují ve virtuálním prostředí, a mohou tedy s ostatky manipulovat, aniž by je poškodili.

„Zatím máme 3D model lebky a rádi bychom získali i modely zbylých kosterních fragmentů. Ve virtuální realitě pak můžeme zkusit, zda například část týlní kosti skutečně k lebce patří, nebo ne,“ uvedla Urbanová. Jedním z prvních úkolů laboratoře je ale především náprava deformací, které vznikly až po smrti, když se po ostatcích ukrytých v zemi šlapalo. „Část klenby je zřetelně tvarově pozměněná a kosti jsou vůči sobě posunuté,“ podotkla antropoložka.

Rentgenové snímky lebeční klenby pořídili lékaři v táborské nemocnici, když ji podrobili vyšetření pomocí počítačové tomografie. Díky tomu získali odborníci tisíce digitálních RTG snímků, z nichž mohli v počítači vytvořit 3D model. „Při práci ve virtuální realitě můžeme jinak celistvou lebku rozdělit na jednotlivé fragmenty, různě s nimi manipulovat a vytvářet možné scénáře toho, jak vypadala,“ řekla Urbanová.

Na první pohled je jasné, že člověk, kterému ostatky patří, utrpěl ještě za života zranění oka. Nad levým okem je jasně patrná deformace. „Dřívější studie lebky popisují ještě změny nad pravou očnicí, které jsou domněle ztotožňovány se slepotou a druhým zraněním Žižky. Na našem modelu to ale není vidět, protože pro vizualizaci podobných změn kostí je rozlišení klinického tomografu nedostačující a lze je pouze nahmatat na fyzické lebce,“ dodala Urbanová.

Laboratoř na přírodovědecké fakultě už má se zkoumáním historických artefaktů řadu zkušeností. V roce 2010 se například vědci zabývali zpracováním ostatků obětí poválečného násilí z hrobu u Dobronína na Jihlavsku a loni zkoumali domnělou lebku švédského plukovníka Kallenberga, který měl zahynout při obléhání Brna švédským vojskem v 17. století.

„Jeho lebka je vystavená na Špilberku a shodou okolností člověk, kterému patřila, za života také utrpěl zranění oka a shodou okolností také levého,“ pousmála se antropoložka. Dodala, že ve vystavené lebce je domodelována i olověná kulka, která měla plukovníka zabít. „Přišli jsme na to, že za života ten dotyčný skutečně střelné zranění oka utrpěl.“

Hlavní náplň práce forenzních antropologů je však spjatá se současností. Zkoumají různé metody pro vyšetřování trestných činů. Zabývají se také znaleckou činností, pomáhají například s identifikací kosterních nálezů. „Vyšetřovatel vytipuje možné jedince odpovídající situaci nálezu a zajistí takzvané ante mortem záznamy jako fotografie, zubní záznamy, rentgeny či lékařské zprávy, které nám poskytnou unikátní znaky charakterizující konkrétního člověka,“ vysvětlila Urbanová.