Přejít na hlavní obsah

Úbytek ledovců sleduje univerzitní dron

Vědci z českých univerzit zkoumají změny v ledovcích na souostroví Špicberky.

Klimatologové využívají pro výzkum moderní techniku.

Na letní polární expedici na souostroví Špicberky jezdí vědci Masarykovy univerzity s kolegy z Českých Budějovic už sedm let. Letos poprvé využili při práci novou technologii – bezpilotní letecké zařízení, které jim pomáhalo sledovat změny ledovců.

Ještě donedávna platilo, že když chtěli výzkumníci ledovce monitorovat, museli spoléhat i na štěstí. „Můžeme samozřejmě používat satelitní snímky, ty ale mají menší rozlišení a hlavně je problém, že satelity nad oblastí přelétají jednou za tři týdny a my nikdy nemáme záruku, že nebude oblačnost, a nic tak neuvidíme,“ vysvětlil účastník výpravy Daniel Nývlt z Geografickém ústavu Přírodovědecké fakulty MU.

Dron má proti tomu spoustu výhod. Podle nosnosti zařízení je možné navěsit na něj čidla a přístroje, jaké jsou zrovna potřeba. Od doby, kdy se bezpilotní zařízení masověji rozšířila, jsou navíc i pro výzkum cenově dostupná. Dají se pořídit za cenu v řádu desetitisíců korun.

Badatelé z Masarykovy univerzity v létě používali hlavně vizuální kameru a termokameru. Snímky z nich se dají navzájem kombinovat a dávají data, k nimž by se člověk běžným pozemním měřením nedostal. Navíc za kratší čas. „Podobné snímky najdete i na mapových serverech. My je ale děláme z daleko menší výšky a daleko kvalitnější, takže můžeme rozlišovat třeba jednotlivá stébla trávy,“ ilustruje geograf Zdeněk Stachoň, jenž dron ovládal.

Přístroj dokáže na jedny baterie obletět území asi půl kilometru čtverečního. Ve vzduchu vydrží kolem 15 až 20 minut podle toho, jaké zrovna panují povětrnostní podmínky.

Mapování rozlohy a mocnosti ledovců je jednou z částí velkého výzkumu, který vědci Masarykovy univerzity dělají na Špicberkách už několik let. Využívají přitom novou polární základnu Jihočeské univerzity (nachází se nedaleko opuštěného ruského města Pyramiden, kde se do roku 1998 těžilo uhlí) a finanční podporu Norských fondů.

Oblast je pro vědce jedinečná. Je izolovaná od přímého vlivu moře a mořského ledu, výrazně se tím liší od jiných částí souostroví, a globální klimatická změna se tady obzvlášť projevuje i kvůli působení teplého Severoatlantského proudu. „Ledovce tady ubývají opravdu vysokým tempem. Za posledních 25 let se mocnost těch, které monitorujeme, snížila v průměru o 20 metrů,“ informuje klimatolog Kamil Láska.

Přesná data z letošní expedice, jež je především kurzem pro studenty, kteří se učí, jak v polárních podmínkách pracovat, se teď postupně analyzují. Studenti budou výsledky prezentovat v listopadu. Zmenšování ledovců je však jen začátek celé série procesů, které se tímto dávají do pohybu a které vědci sledují.

Celé to připomíná dominový efekt. Z ledovců se vytváří nové řeky, které jsou ale mnohem větší a dynamičtější, než jsme zvyklí, protože nemají stálá koryta. Informace o jejich chování se hodí také ve střední Evropě, protože k podobným jevům dochází třeba i pod masivy v Alpách. „Například Rakousko získává asi tři čtvrtiny elektrické energie z vodních elektráren, které se obvykle nacházejí na řekách, které někde pod ledovcem začínají. Proto je důležité o nich vědět víc,“ podotýká Nývlt, jehož zajímá, co všechno s sebou voda nese.

Nově vzniklé řeky totiž do okolní krajiny a moří odnášejí materiál, který by se tam bez tání ledovců nedostal. Protože ale k tání dochází, vytváří se tak nové podmínky pro život rostlin i živočichů. Rostlin je na Špicberkách mimochodem nečekaně mnoho. Ačkoliv jde o oblast daleko za polárním kruhem, na úrovni 78. a 79. stupně severní šířky, najde se zde téměř 200 druhů cévnatých rostlin. Pro srovnání v podobně položené Zemi Františka Josefa je jich jen asi padesát.

Hlavní novinky