Samotných počátků lidských civilizací se dotýká objev, který zveřejnil jeden z nejlepších vědeckých časopisů světa Nature. Podíleli se na něm i religionisté Masarykovy univerzity, kteří s kolegy z několika zemí sledovali chování lidí vyznávajících různá náboženství. Výzkum ukazuje, že bez strachu z boha, který trestá zlé činy, by lidstvo nemohlo fungovat, jak jsme dnes zvyklí.
Vědci pracovali s klasickým předpokladem, že člověk je v principu sobec, který když může, jedná ve vlastní prospěch. Jak je tedy možné, že přesto lidé po tisíciletí spolupracují, ať už ve formě velkých anonymních společenství, nebo později v podobě celých států? Klíčem je podle všeho náboženství s trestajícími bohy.
Experti podnikli v několika zemích a kulturách lišících se způsobem společenského uspořádání a obživy experiment, při kterém hráli lidé sami se sebou ekonomickou hru. Dostali kostku, na které byla polovina políček černá a polovina bílá, a k tomu třicet mincí. V duchu si měli stanovit, kterou barvu ve hře přisuzují sobě a kterou imaginárnímu soupeři.
V jedné verzi hry proti sobě stál daný člověk a pak někdo ze vzdálené vesnice vyznávající stejné náboženství. Ve druhé verzi vypadalo schéma jinak. Člověk házející kostkou rozděloval mince mezi souvěrce ze svojí vesnice nebo opět vzdáleného neznámého souvěrce, jehož nikdy neviděl a neuvidí. „Když člověk házel kostkou, měl podle toho, co mu padne, rozdělovat mince do jednoho nebo druhého kalíšku, a obohacovat tak sebe či vzdáleného neznámého nebo člena vlastní skupiny. Protože si člověk barvy rozdělil v duchu, mohl nás klidně podvádět,“ přiblížil Radek Kundt z ústavu religionistiky, jenž se spolu s kolegy podílel na jedné části výzkumu organizované na ostrově Mauricius.
Badatelé nemohli v době hry poznat, kdy účastníci studie podvádí a kdy ne. Zjistili to ale z dat většího počtu respondentů, jichž bylo nakonec kolem šesti stovek. Při dvou variantách je totiž statisticky jasné, že pokud lidé nepodvádí, měl by počet mincí na obou stranách být přibližně stejný.
Kromě hry získávali od respondentů řadu podrobných informací o jejich životě a přišli přitom na důležitou souvislost. „U jednotlivých lidí z různých zemí se různě prolínalo, v jaké bohy věří. Někteří vyznávali spíš velké, vševědoucí, trestající bohy, jaké známe třeba z křesťanství. Jiní věřili ve větší či menší míře v bohy lokální, kteří se o lidi a jejich konání ani nestarají. Ukázalo se, že čím více jsou bohové moralizující, vědoucí a trestající, tím méně lidé při hře podvádí,“ uvedl Kundt.
Autoři studie zveřejněné v Nature z toho usuzují, že právě nesmlouvavost bohů přinutila lidi férově spolupracovat, což postupně ústilo ve vytváření větších a větších společenských celků.
Výzkumníci se do sběru dat pustili hlavně proto, že je zajímají základní otázky týkající se spojnice mezi náboženstvím a evolucí kooperace. Data pro článek sbírali na několika lokalitách, na ostrovech Vanuatu, Fidži, Mauricius, v Tanzánii, na Sibiři a v Brazílii.
V ateistické sekulární společnosti by účinek náboženství sledovat nemohli, obyvatele zmíněných oblastí ale jako model pro to, co se dělo před tisíci let, použít mohli. Někteří se totiž stále ještě živí lovem a sběrem nebo primitivním zemědělstvím, zatímco jiní už směňují svoji práci za peníze nebo jinou formu odměny. Dokážou tedy simulovat lidstvo za dávných časů.
„Dnes nám to už nepřijde, protože velká náboženství s trestajícími bohy, jako je křesťanství, hinduismus nebo islám, známe posledních několik tisíc let. Období, které tomu předcházelo a kdy se lidé obraceli k lokálním bohům, bylo ale mnohem delší,“ poukázal Kundt.
Podle článku, pod nímž je za laboratoř Levyna z Ústavu religionistiky Filozofické fakulty MU podepsaný Dimitris Xygalatas, byla tedy dnešní velká náboženství důležitou součástí evoluce lidstva. Tím, že jejich pravidla nutila lidi k nestrannému chování i vůči neznámým souvěrcům, napomohla k rozšiřování spolupracujících společenství, čímž zároveň získávala další příznivce a pohlcovala menší náboženství, se kterými přišla do styku.
Zkoumat něco takového v současné Evropě by už nešlo, náboženské normy nahradily do značné míry ty světské – zákony. Převzaly ale stejný princip, jaký využívají náboženství. Narušitele společenských norem čeká přísný trest.
