Dnes 25letý Martin Škojec má Williamsův syndrom, který se projevuje mimo jiné lehkým mentálním postižením. Přesto má výuční list v oboru Pečovatelské práce a rád by se v něm uplatnil. Ačkoliv už má několik let po skončení školy, úplně úspěšný zatím nebyl. Takových jako on jsou přitom v Česku tisíce. Projekt SENEL, do něhož jsou zapojení i odborníci z Institutu výzkumu inkluzivního vzdělávání Pedagogické fakulty MU, usiluje o to, aby se nepříznivá čísla statistik změnila.
Škojec má absolutní sluch, takže mu nedělá dobře třeba zvuk přijíždějícího vlaku, a má také problémy s jemnou motorikou. Za to je ale společenský a rád by pomáhal lidem. „Chtěl bych najít práci ve svém oboru, třeba v domově důchodců, abych jim mohl dělat společnost, nebo v chráněných dílnách,“ říká Škojec, který ale nemá štěstí. „Oslovovali jsme různé chráněné dílny nebo domovy pro seniory, ale bohužel to zatím nedopadlo. Vždycky si nás zapsali a pak už se neozvali,“ shrnuje několikaleté hledání práce Martinův otec Jaroslav, který je zaměstnancem Archeologického ústavu Akademie věd. Synovi tak nakonec našel uplatnění aspoň na částečný úvazek.
Martin Škojec už několik let od jara do podzimu čistí předměty nalezené při vykopávkách a připravuje je pro další zkoumání. „Jsem moc šťastný, že u táty pracuju,“ povídá důrazně Martin, který je často prvním člověkem, který zjistí, co se vlastně při výzkumech našlo, protože pod nánosem hlíny to nemusí být vždy na první pohled jasné.
Přání uplatnit se v oboru ale trvá, proto teď on i jeho rodiče sledují aktivity lidí zapojených do projektu SENEL. Odborníci z Česka, Anglie, Německa a Finska propojení se školami a neziskovkami hledají cesty, jak zajistit, aby lidé, kteří navzdory svému zdravotnímu či sociálnímu znevýhodnění mohou a chtějí pracovat, místo skutečně našli. „Z našich výzkumů vyplynulo, že mnoho zaměstnavatelů by chtělo člověka s postižením zaměstnat, jen si neví rady jak na to. A právě s tím bychom jim chtěli pomoci. Vytvořili jsme proto mezinárodní tým složený se zástupců univerzit, střeních odborných škol, neziskových organizací s podporou těch zaměstnavatelů, kteří již dobrou zkušenost mají,“ uvedl Karel Pančocha, vedoucí Institutu výzkumu inkluzivního vzdělávání.
Nové nástroje vyřeší nedostatek informací
Stát by se tak mělo za pomoci tří hlavních aktivit projektu. Experti se snaží ukazovat příklady lidí, kteří dokázali najít práci i se svým znevýhodněním a daří se jim ji udržet. Kromě toho chystají něco jako kuchařku pro zaměstnavatele, aby ztratili obavy z najmutí lidí se specifickými potřebami. Firmy nebo vesnice a města dostanou informace o tom, co jejich potenciální zaměstnanec potřebuje a jak lze jeho nároky splnit, aby mohl být pro daný subjekt přínosem. „Pořád narážíme na velké množství předsudků, ale hlavně nedostatek informací. Když někdo ve firmě uslyší, že má uchazeč o práci Aspergerův syndrom, automaticky se lekne. Couvne, protože přesně neví, co to v praxi znamená a jaké naopak výhody zaměstnání takového člověka má,“ popsala Sheena Bell z University of Northampton, která se na projektu také podílí.
Třetím nástrojem pomoci je pak takzvaný pas k zaměstnání, jímž budou uchazeči o práci prokazovat, co všechno můžou potenciálnímu zaměstnavateli nabídnout.
Experti nemají ambice stát se pracovní agenturou. Můžou být ale velice dobře nápomocní těm, kteří takovou roli hrají. V brněnském případě je to například organizace Agapo, neziskovka, jež pomáhá najít zaměstnání lidem se zdravotním nebo sociálním znevýhodněním.
Podle zkušeností Daniela Jakeše, metodického vedoucího Agapo, jsou důvody, proč firmy chtějí dát práci lidem s handicapem, různorodé. Po někom to chce zahraniční centrála, někdo to vnímá jako přirozené a někdo za tím vidí daňová zvýhodnění nebo možnost čerpání dotací na platy. „Často ale zápasíme s tím, že člověka se znevýhodněním zaměstnají, ale ještě před vypršením zkušební doby se s ním rozloučí. Ne proto, že by nepracoval dobře, ale spíš proto, že se bojí komplikací, které by eventuálně mohly nastat, aniž by bezprostředně hrozily,“ popsal Jakeš. Jeho organizace je přitom schopná postarat se ve zkušební době o zaučení pracovníka i kolegů, s nimiž se bude v zaměstnání člověk se specifickými potřebami vídat.
