Přejít na hlavní obsah

Co by měl každý učitel vědět o uspořádání třídy

Nejlepší je s lavicemi a sezením pracovat podle, jaký typ aktivity chce pedagog od svých žáků.

Vyučování na školách neprobíhá ve vzduchoprázdnu a právě kontext, ve kterém se odehrává, hraje svoji významnou roli. Když mluvíme o kontextu vyučování, máme na mysli i takové charakteristiky jakými jsou teplota vzduchu, osvětlení třídy, uspořádání lavic, úroveň hluku, přítomnost, či absence spolužáků nebo dalších dospělých.

Zájem pedagogických výzkumníků o tuto oblast se zvýšil zejména v 70. a 80. letech 20. století a to v návaznosti na slavnou myšlenku amerického antropologa Edwarda T. Halla: Prostor k nám hovoří svým tichým jazykem. Druhým podnětem ke zkoumání vlivu prostoru na vyučování byla sílící kritika klasického frontálního vyučování v sálově uspořádaných učebnách.

Nejčastěji se výzkumy zabývají porovnáváním různých typů uspořádání lavic. Proč právě lavice? Z klasických studií víme, že uspořádání prostoru má potenciál podporovat žádoucí chování u žáků, nebo naopak přispívat k tomu nežádoucímu. Novější studie poukazují i na pragmatickou rovinu věci: zatímco osvětlení, úroveň hluku apod. učitel nemá pod kontrolou, uspořádání lavic ano. Studie Pace a Price z roku 2005 potvrzuje starší závěry o vlivu prostředí na žákovské chování, ale nově potvrzují také vliv na jejich akademický výkon. To už jsou pádné důvody věnovat této problematice zvýšenou pozornost.

Jak tedy uspořádat svou učebnu?

Historicky nejstarším typem uspořádání je tzv. sálové uspořádání. Někdy se mu také říká tradiční a všichni jej známe ze všech typů škol, včetně univerzitních poslucháren – lavice v řadách za sebou. Proč zrovna tento typ? Hlavním důvodem nebyl, jak se lidé obyčejně domnívají, frontální typ výuky dominující v těchto dobách, ale efektivní práce s denním světlem, neboť to bylo jediným zdrojem osvětlení. Jakým tichým jazykem mluví sálový typ uspořádání? Žákům přiřazuje roli publika, které sleduje dění na jevišti a poslouchá, co herec říká. Všechny provedené výzkumy se shodují na tom, že sálové uspořádání je ideální pro výklad učitele, protože veškerá pozornost je směřována k němu, učitel má také maximální přehled o svých žácích a případné kázeňské prohřešky okamžitě vidí. Ze srovnání z dalšími typy vychází sálové uspořádání také nejlépe, pokud učitel po žácích chce samostatnou práci – prostor totiž významně brání interakci žák-žák, což je pro samostatnou práci výhodou.

Druhým typem uspořádání je typ, který bych pojmenoval sezení v hnízdech. Skupiny žáků jsou v tomto typu uspořádání usazeny kolem jednoho stolu. Tento typ sezení vzešel z kritiky sálového uspořádání – kritici poukazovali a poukazují zejména na to, že za efektivní kontrolu a podmínky pro individuální práci platíme vysokou cenu – malou angažovaností žáků. Žáci sami deklarují, že je výuka v hnízdech mnohem více baví a jsou aktivnější. Sezení v hnízdech tak mluví jazykem kooperace a nabádá žáky ke spolupráci a interakci s ostatními. Proto se také hodí pro jiný typ úkolu.

Slavná Galtonova studie z 80. let však přinesla překvapivé závěry – žáci sice více interagují mezi sebou, dokonce se více ptají učitele, avšak nepracují jako skupina. Následné výzkumy potvrzují tyto závěry a dodávají, že pro žáky i učitele je tato forma výuky náročná na přípravu. Aktuální studie ukazují, že sezení v hnízdech je efektivní pro aktivity typu brainstorming, tvorba mentálních map a jiné trendy didaktické postupy, avšak učitelé i žáci si musejí na takový typ aktivit chvíli zvykat.

Jakýsi kompromis mezi oběma způsoby rozestavení lavic představuje uspořádání prostoru do tvaru písmene U. Podle McNamary a Waugha je tento typ nejefektivnější, neboť umožňuje všechny tři hlavní vyučovací styly – individuální, skupinový, hromadný – a to bez nutnosti manipulovat s nábytkem. Tento typ uspořádání prostoru mluví k žákům tichým jazykem aktivního zapojení se. Žáci na sebe vidí a mohou spolu volně diskutovat, zároveň jsou však pod dohledem učitele, který může navázat oční kontakt se všemi žáky. Všichni tak mohou naplno využívat neverbálních prostředků k vzájemné komunikaci (na rozdíl do sálového uspořádání) a navíc má učitel přehled o tom, co se děje v celé třídě (na rozdíl od sezení v hnízdech).

Jaká jsou tedy doporučení pro praxi? Vyberte si uspořádání podle toho, jaký typ aktivity chcete od svých žáků! Pokud byste rádi, aby pracovali ve skupinách, volte sezení v hnízdech, pokud chcete, aby diskutovali, ideální je rozložení míst podle tvaru písmene U, pokud plánujete výklad, sálové uspořádání je to pravé pro vás. Někdy se stane, že si místnost vybrat nemůžete. V tom případě je dobré vědět, jaká omezení z uspořádání prostoru plynou! Nebojte se experimentovat i s organizačně náročnějšími formami výuky, vyzkoušet si je můžete třeba v pedagogické laboratoři na Filozofické fakultě MU (učebna J21), která je vybavena lehce posouvatelnými židlemi a stoly, jenž se navíc dají různě spojovat a rozdělovat. Nejenom z výzkumů známe, že cvičení dělá mistry.

Autor je odborný pracovník Ústavu pedagogických věd FF MU.