V době vzniku nové
univerzity a ustavování jednotlivých pracovišť se mimo jiné hledal
člověk, který by se ujal organizace botanického ústavu Masarykovy univerzity. Stal se jím profesor Josef Podpěra, který se jevil jako nejvhodnější kandidát, protože byl vůdčí osobností botaniky na Moravě
a jeho vědecká práce měla patřičný respekt také v zahraničí.
Josef Podpěra se narodil v roce 1878 a vystudoval Filozofickou fakultu
Univerzity Karlovy. Před první světovou válkou pracoval jako
středoškolský profesor v Olomouci a v Brně. Působil také ve výborech
muzejních spolků a přírodovědeckých klubů v řadě moravských měst.
Jako botanika ho zaujala nejen moravská flóra, ale podnikal už v té
době expedice na Balkán. Na začátku války byl povolán jako důstojník
do rakouské armády a v roce 1915 padl do ruského zajetí. „Profesor
Podpěra měl v Rusku určité konexe, díky kterým bylo v jeho prospěch
intervenováno ze strany Petrohradské botanické zahrady. Na základě této
intervence mohl pracovat v botanickém oddělení muzea v ruské Ufě,
později v Tomsku, Krasnojarsku a ve Vladivostoku. Nejprve jako zajatec
třídil a zpracovával herbáře, posléze mu bylo umožněno sbírat rostliny
na terénních exkurzích a provádět terénní botanický výzkum. Nakonec
také přednášel a vedl exkurze zaměřené i na praktické aspekty botaniky,
na využití léčivých vlastností rostlin,“ říká o jeho válečném působení
Petr Bureš z Ústavu botaniky a zoologie PřF. Do Československa se
Podpěra vrátil až v roce 1920, spolu s československými legiemi,
do nichž vstoupil v roce 1917.
Krátce po svém návratu byl navržen na profesuru na Přírodovědecké
fakultě nově vzniklé univerzity a začal s budováním botanického ústavu
a botanické zahrady. „Zahrada byla pod jeho vedením budována takovým
způsobem, aby akcentovala jak systematické uspořádání rostlin, tak
ekologický princip vycházející ze seskupování rostlin do přirozených
celků odpovídajících nejvýznačnějším lokalitám jihomoravské květeny.
Nad lokální patriotismus se ale povznesl tím, že vedle těchto
moravských koutů byla v zahradě zřízena oddělení jako asijská
vysokohoří, vápencové Karpaty, evropská vysokohoří nebo rostliny
Balkánského poloostrova,“ popisuje vznik zahrady Bureš.
Podpěra se také zasloužil o vybudování jedné z největších botanických
knihoven v republice a vypracování rozsáhlého herbáře čítajícího dnes
více než šest set tisíc položek.
V rámci svého univerzitního působení vystřídal profesor Podpěra mnoho
pozic. Dvakrát byl děkanem Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity
a v letech 1937–1938 vykonával úřad rektora Masarykovy univerzity.
„Profesor Podpěra byl charismatický člověk mohutné postavy, hlubokého
hlasu, používající poněkud svérázný archaický slovník při komunikaci se
studenty i se svými kolegy. Nicméně vždy vzbuzoval mimořádnou úctu
a vážnost širokého okolí,“ shrnuje Bureš.
Hlavní novinky
Akademický senát MU schválil nový Studijní a zkušební řád
Vedle legislativně technických změn přináší nový vnitřní předpis stručnější a srozumitelnější formulace, reflexi praxe ve výuce na MU v posledních...