Narazil na ně každý, kdo kdy udělal aspoň pár kroků po Brně. Drobné bílé značky na chodnících tvořené zkratkou BAM a čísly označují zajímavé stavby patřící do Brněnského architektonického manuálu. Za celým velkým projektem stojí i absolventky dějin umění na Masarykově univerzitě Petra Hlaváčková a Šárka Svobodová. Před pár týdny jim vyšlo už druhé vydání knižní verze projektu. K jarní procházce po městě jako dělané.
Druhé vydání publikace s celým názvem „Brněnský architektonický manuál. Průvodce architekturou 1918–1945“ zprostředkovává knižní formou informace zveřejněné na webu www.bam.brno.cz. Zájemci o architekturu, turisté nebo milovníci Brna v obojím najdou podrobnosti o meziválečných stavbách, jejich tvůrcích i okolnostech a době, ve které vznikly. Právě proto, aby bylo hledání zmíněných staveb v ulicích jednodušší, poutají na ně vždycky bílé značky na chodníku.
„Nikdy jsme nechtěli, aby to byl jen nějaký produkt cestovního ruchu. Je to výsledek badatelské práce se vším všudy, takže slouží laikům, ale všechno potřebné tam najdou i odborníci,“ podotkla Šárka Svobodová, jedna z autorek, která psala mimo jiné úvodníky ke každé z kapitol, aby se čtenář vžil do doby, o které je řeč.
Právě tyto úvody později pro web namluvily do audio podoby různé brněnské osobnosti, čímž projekt dostal další přesah. „Od začátku jsme texty chtěli psát tak, aby byly zajímavé. V dějinách umění se často stává, že se ustrne u formální analýzy stavby. Ale pro mě je architektura součástí daleko komplexnější reality, kterou je potřeba také přiblížit,“ zdůrazňuje Petra Hlaváčková, která je u projektu Brněnského architektonického manuálu vzniklého při brněnském Domu umění od samého začátku.
Hlaváčková vymýšlela už jeho základní koncept, protože bylo jasné, že se sejde spousta různorodých informací v různých formách a bude nutné vymyslet, jak se budou třídit. Finální databáze dnes obsahuje písemné informace o stavbách i jejich autorech, fotky, plány budov a třeba i mapy procházek městem vedených tak, aby člověk viděl po trase co nejvíc staveb.
Spolužačky, které se míjely
To, že se Hlaváčková se Svobodovou při tvorbě manuálu potkaly, není náhoda. Obě vystudovaly dějiny umění na Filozofické fakultě MU a obě se shodou okolností ve svých diplomkách věnovaly v Brně působícím architektům: Hlaváčková Karlu Lehrmannovi, Svobodová Ferdinandu Hrachovi.
„Je vtipné, jak jsme se ve škole míjely. Doteď si vzpomínám, jak mi vždycky můj školitel říkal, že by se mi hodila nějaká publikace, kterou zrovna půjčil kolegyni a myslel tím Peťu,“ pousmála se Svobodová. Dnes už spolu mají i další projekt – společně založily 4AM/Fórum pro architekturu a média, které provozuje také kavárnu Praha v brněnské Husově ulici.
Příští rok i poválečná architektura
Samy by ale všechnu práci na manuálu určitě nezvládly. Na projektu se podílelo přes 50 lidí a společně teď navíc chystají velké rozšíření manuálu. V roce 2019 by mělo skončit mapování poválečné brněnské architektury, takže se databáze rozroste o dalších 200 až 250 budov. Postupně přibývají takové stavby, jako je Janáčkovo divadlo, hotely International a Continental nebo brněnská sídliště.
„Že je to až teď, dává smysl, dorostla totiž generace badatelů, která je schopná se na tuto architekturu dívat nezaujatě. Pro nás to navíc znamená úplně jiný druh práce, protože řada staveb není nijak popsaná a zpracovaná a některé archivní materiály se po revoluci ztratily nebo byly zničeny,“ popisuje Svobodová, která teď i s kolegyní používá daleko častěji jako výzkumnou metodu osobní rozhovor se stavaři a architekty nebo pamětníky.
Zpracování novější architektury s sebou nese i další novinku. Za komunismu totiž bylo ze zákona dáno, že součástí veřejných zakázek má být i umělecké dílo. I na ty bude nová verze manuálu myslet.
BAM jako záštita
Obě autorky se shodují na tom, že jejich cílem není dávat do databáze jenom brněnské taháky, ale upozorňovat spíš na stavby ne tolik známé, které dokládají vývoj města a mají třeba zajímavé detaily. Ve druhém vydání knižního manuálu také zmapovaly, jak moc se jednotlivé stavby za pět let proměnily.
„Byli za mnou dokonce obyvatelé jednoho nájemního domu s tím, že se u nich chystá rekonstrukce, která by měla zahrnovat i vsazení plastových oken. Snažili se tomu bránit, tak argumentovali, že to není možné kvůli tomu, že je stavba v BAMu. Z toho jsem měla radost,“ zavzpomínala Svobodová.
Ani ona, ani Hlaváčková nechtějí manuálem dělat z architektů celebrity. Spíš je zajímá architektura, jako zpráva o době, politice a společnosti. Mají ale i svoje oblíbené stavby.
Petra Hlaváčková má ráda dům od Huga Foltýna v Kolonii Nový dům v Žabovřeskách, protože šlo v jeho původní podobě o prostorový experiment, který v Brně nemá obdoby. Šárka Svobodová zase vyzvedává takzvaný Bílý dům na Žerotínově náměstí, kde je dnes mimo jiné Sál Břetislava Bakaly.
„Lidé se něj pořád dívají skrz prsty, protože jde o bývalé sídlo komunistické strany. Přitom je to objekt, který je pořád ještě dobře zachovaný včetně některých interiérů a uměleckých děl a také exteriér je původní,“ popisuje Svobodová a zdůrazňuje, že by byla velká škoda, kdyby se ho město Brno zbavilo, jak se o tom poslední léta mluví.