Co si budeme namlouvat, častokrát se stává, že diplomové práce píšou studenti do šuplíku. Málokdo předpokládá či přímo plánuje svoji práci po obhajobě publikovat. Zatímco v případě bakalářské práce je to vcelku pochopitelné, magisterským a dizertačním pracím je ale v šuplíku smutno.
Co s mou magisterskou prací, je otázka, která mě poslední dobou pálí. „Vydej ji,“ poslouchám ze všech stran. No ano, ale co s prací, která je ve slovenštině? A to je, dámy a pánové, kámen úrazu. Čeká mě totiž osmdesát stran, které musím přeložit do angličtiny.
Po nástupu na doktorské studium jsem se tedy po předešlém nešťastném kroku rozhodla, že podruhé stejnou chybu neudělám a práci napíšu nějakým „křesťanským jazykem“, jak to vtipně komentoval známý mého školitele. Zdánlivě jednoduché rozhodnutí se však stává dilematem – moje práce totiž není jen tak ledajaká.
Angličtina se nenosí všude
Věnuji se náboženství Aztéků na přelomu 15. a 16. století a to ještě hodně specifickému tématu: definici božstev a rituálním identitám jejich představitelů. Odborníci na tomto poli se zjednodušeně řečeno dělí do dvou kruhů. Jedni působí v Evropě nebo USA a jejich jazykem je angličtina, ale všichni z nich ovládají i španělštinu. Druhá skupina působí v Mexiku a okolních zemích a jejich jazykem je převážně španělština. A otázka, kterou z těchto skupin upřednostnit, mi nedá spát.
Angličtina mi dává větší rozlet v Evropě a USA, moji práci si přečtou i autoři, kteří se nevěnují jen Aztékům, ale obdobné metodologické či teoretické problémy řeší také na jiných polích. Na druhou stranu se tak ochudím o zpětnou vazbu nebo o diskusi s autory, kteří (zcela bez iluzí) angličtinu spíš pracně louskají, zato jsou ale přímo u zdroje toho, co já studuji, a mají přístup k důležitým datům a podrobnostem, ke kterým se bez nich nedostanu.
Během dumání nad celou situací jsem na Facebooku uveřejnila polovtipný status o tom, že si jazyk vybereme podle toho, co je víc sexy. Status pochopitelně strhl velkou diskusi nad tím, co je výhodnější a proč. Španělština se mezi mými přáteli ukázala jako očividně víc sexy, ale angličtina ji válcovala argumenty o větší dostupnosti práce. Takže co nakonec? Ano, bude to angličtina.
Má-li ale z mé nerozhodnosti plynout něco, z čeho se poučit, je to rozhodně výzva k zamyšlení nad tím, pro koho svoje práce píšete, proč a s jakou vidinou. Hodně štěstí všem, kteří si budou jazyk své práci volit. Snad zvolí správně!
Autorka je doktorandka filozofické fakulty.