Na začátku října se českému voliči opět naskytne příležitost účastnit se voleb – tentokrát voleb krajských a v některých obvodech také senátních, kterým je však většinou věnována poněkud menší pozornost. Krajské volby patří do skupiny tzv. druhořadých voleb, v nichž voliči často hlasují spíš srdcem než hlavou.
Druhořadost je vyjádřena také nízkou volební účastí, vyšším podílem neplatných hlasů (což je v českém prostředí ještě umocněno technickým provedením dvou typů voleb v jednom termínu), případně i podporou méně významných a regionálně ukotvených stran a hnutí.
Volič je v tomto druhu voleb ochoten odevzdat svůj hlas i takové listině, případně kandidátovi, kterého by v případě voleb do poslanecké sněmovny (těch prvořadých) nevolil. Právě proto se můžeme v krajských zastupitelstvech nezřídka setkat i s méně tradičními stranami.
Pro krajské volby je také poměrně typická předvolební kampaň založená na iracionálních heslech a slibech, které nezarmoutí. Ty jsou většinou již den po volbách zapomenuty, a to jak ze strany politiků, tak i voličů. Je totiž velice snadné v každé druhé větší obci či městečku slíbit pod vidinou hlasů novou investici, jejíž realizace se z celé řady důvodů odloží. Proč se to děje? Protože to funguje.
To, jak bude volič hlasovat v krajských volbách, většinou vychází z jeho postojů k celostátní politice a momentálního názoru na společenské dění. Pro většinu voličů tak bude důležitá bezpečnostní situace, migrace, oblíbenost ministrů z jednotlivých stran, výroky prezidenta republiky, zavedení elektronické evidence tržeb atd. Vše se dobře podloží usměvavými tvářemi na velkoplošné reklamě, internetu, případně na malém letáku, který dostane každý do schránky.
O krajskou politiku se zajímá málokdo a poměrně málo občanů má povědomí o pravomocech krajských zastupitelstev. Při volbách si proto volič málokdy uvědomí, že předvolební sliby a témata s krajskou politikou souvisí jen minimálně a volená zastupitelstva nebudou často mít možnost je nijak ovlivnit.
Zaměří se volič na úvahu spojenou s kvalitou veřejné dopravy v podobě nových vlaků, autobusů a počtu spojení? Uvědomí si, že krajský politik je primárně odpovědný za povrch vozovek a počet uzavírek, objížděk atd. na silnicích první třídy? Bude brát při hlasování v potaz úroveň péče v krajských nemocnicích, zachování jednotlivých oddělení v každém větším městě nebo oblast školství?
Zkušenost bohužel ukazuje, že témata skutečně úzce související s pravomocemi krajů hrají při volbách vždycky až druhé housle.
Probíhající volební kampaň nenaznačuje, že by se výše popsané trendy v letošním roce nějak zásadně změnily. Úspěšné strany získají do svých rozpočtů státní příspěvky za získaná zastupitelská křesla, úspěšní krajští politici posílí své postavení ve straně, zatímco těm neúspěšným se jejich stranické kariéry trochu zkomplikují. A většina voličů s velkou pravděpodobností krátce po volbách zapomene, kdo vlastně v jejich kraji vládne a které strany představují opozici.
Autor působí jako odborný asistent na Katedře politologie Fakulty sociálních studií MU.