O Hokejovém souboji univerzit ví Peter Bustin snad od jeho úplného počátku. Když ještě v Brně nestudoval, měl tady už sestřenici, která mu o něm vyprávěla. Jako hokejistu ho vždycky lákalo zažít atmosféru zápasu na vlastní kůži. Povedlo se mu to až letos, v době, kdy chodí do třetího ročníku na ekonomicko-správní fakultě.
„Vždycky do toho něco přišlo. Když jsem ještě hrál v Dukle Trenčín, bylo hodně komplikované už jen dojíždění do Brna, natož abych tady ještě nastoupil na ledě za někoho jiného,“ přibližuje Bustin, který bude zítra součástí týmu Masarykovy univerzity, jenž se bude snažit obhájit dvě vítězství z předchozích dvou ročníků souboje. Dívat se na něj bude pravděpodobně naplněné Rondo. Lístky z předprodejů už skoro zmizely, poslední se prodávají dnes od 16 do 20 na pokladně haly a zítra těsně před zápasem.
Ačkoliv ani teď není pro hokejisty jednoduché domluvit se ve svém domovském mužstvu, aby mohli univerzitu ve víceméně přátelském duelu reprezentovat, Bustinovi se situace přece jen trochu zjednodušila. Od loňského prosince totiž v Brně nastupuje za druholigovou Techniku.
Má za sebou ovšem divoká období. Když ještě působil v Trenčíně, řekl si, že pro něj žádná slovenská škola není dost velká výzva, a tak si přihlášku na vysokou podal do Prahy a do Brna. Nakonec vyhrála moravská metropole, na řadu ale přišlo řešení časově složité situace. Jde vůbec zvládat školu a zároveň tréninky, když od sebe obě destinace dělí 140 kilometrů?
Bustin se o to pokusil. „Ráno jsem vstával ve tři hodiny, jel do Brna a ještě ten den se vracel na tréninky. Dělal jsem to tak celý první rok, ale cítil jsem, že dlouhodobě to prostě nepůjde,“ vzpomíná hráč, jehož definitivní rozhodnutí slovenské angažmá ukončit uspíšilo těžké zranění. Po srážce s mantinelem málem ochrnul.
Pesimistické předpovědi lékařů se naštěstí nepotvrdily, Bustin nejenže normálně funguje, ale vrátil se i k hokeji. „Zůstala mi jenom snížená pohyblivost krku, ale dá se s tím žít i srovnat na ledě,“ zmiňuje jediné omezení mladý ekonom.
Na zítřejší duel se díky své první nominaci do týmu těší snad ještě víc, než většina jeho spoluhráčů. „S většinou kluků, kteří se v mužstvu objevili dřív, se nějak znám. O zápase jsme se vždycky bavili a oni mi dávali pěkně sežrat, že tam nemůžu být,“ vzpomíná s úsměvem Bustin.
Letos litovat nemusí. Spolu se zbytkem modrého týmu Masarykovy univerzity vyjede zítra pár minut před osmou na let brněnské haly Rondo.