Student čínštiny František Milan vloni dostal možnost odjet na roční studijní pobyt do Hongkongu. Pak ale zjistil, že když bude déle než dva měsíce mimo území rodného Slovenska, ztratí tím nárok na příspěvek na asistenta, bez jehož pomoci se jako vozíčkář s dětskou mozkovou obrnou neobejde.
Kvůli absurdní situaci proto psal do více než padesáti různých slovenských firem a nadací s prosbou o finanční pomoc, ale uspět se mu až na pár výjimek nepodařilo. Pomohla mu až jeho fakulta – kromě měsíčního dvacetitisícového stipendia, které od Muni dostávají všichni studenti mířící na partnerské univerzity mimo Evropu, mu totiž vedení Filozofické fakulty MU udělilo ještě mimořádné stipendium.
Hlavně díky němu mohl student a jeho asistent odletět na rok do Hongkongu, bývalé britské kolonie, která má v současnosti poměrně velkou autonomii, byť je součástí Čínské lidové republiky. „Hongkong je úplně jiný než pevninská Čína. Je to moderní přístav plný mrakodrapů a cizinců. Téměř všichni tu umí anglicky, což v dalších částech Číny není vůbec běžné. Hongkong je ale také hrozně uspěchaný – až tak, že se mi to kolikrát nelíbilo,“ popisuje student.
Horší než uspěchanost pro něj ale byla velká hustota zalidnění a málo prostoru, což mu jako vozíčkáři komplikovalo pohyb po metropoli. „Běžně přede mnou bylo sto lidí a dalších sto za mnou. Také na kolejích jsem měl malinký pokoj a dveře do koupelny byly tak úzké, že se tam nevešel vozík a musel jsem používat berle. Kampus byl ale naštěstí bezbariérový a navíc mi všichni vždycky ochotně pomáhali."
Ze studijního pobytu je ale František nadšený a na Hong Kong Polytechnic University se mu moc líbilo. „Škola byla skvělá, i když jsme tam běžně seděli v sobotu do desíti do večera. Nezvykem pro mě bylo, že všichni studenti rádi a efektivně pracují ve skupinkách. Taky mě překvapilo, kolik informačních zdrojů bylo na univerzitě k dispozici – začal jsem tam proto pracovat na bakalářce, kterou píšu o integraci tělesně handicapovaných do čínské společnosti,“ přibližuje student.
Ve škole si František zapsal různé předměty o historii Číny a Hongkongu, jejichž součástí byly i exkurze, a třikrát týdně měl také čínštinu. Jeho nejoblíbenější kurz ale byl Practical Dreamers in Chinese History, kde probírali velké čínské myslitele včetně Konfucia. Předmět byl celý v čínštině a František tam byl jediný zahraniční student.
„Bylo to hodně náročné, ale zároveň přínosné. Moje vyučující si na mě vždycky našla čas a dovysvětlila mi látku, když jsem nestíhal tempo čínských studentů. Nic mi ale neodpustila, závěrečný test a esej byly pěkně těžké,“ hodnotí František.
V Hongkongu se mu tak líbilo, že se ani nechtěl vracet domů. „Jsem nesmírně vděčný za štědré zasponzorování od filozofické fakulty, bez toho bych do Hongkongu nemohl jet. Po všech těch komplikacích, které jsem s pobytem od začátku měl, jsem ani nedoufal, že se tam dostanu.“