Po vyhlášení nouzového stavu v Česku se totiž pětadvacetiletý medik přihlásil jako dobrovolník do Fakultní nemocnice Bohunice, kde vypomáhal v nemocničních stanech. Teď už má úspěšně za sebou zkouškové období.
Kromě samostudia a online výuky tak od března do května chodil ještě třikrát týdně na šestihodinové směny, aby pomohl nemocnici s náporem pacientů během koronavirové krize. „Paradoxně tak pro mě byl jarní semestr hektičtější než samotné zkouškové období, kdy jsem měl jediný úkol: naučit se na zkoušky. Jsem ale hrozně rád, že jsem mohl pomoci, když to bylo nejvíce potřeba. Navíc to pro mě byla velká zkušenost,“ říká medik.
Hned první týden student pomáhal v odběrových stanech, kam se lidé v autech přijížděli otestovat na koronavirus. Největší nápor byl v drive-inu právě v březnu, kdy epidemiologická křivka v Česku vrcholila a denně na testy jenom v Brně přijíždělo přes 100 aut.
„Práce v odběrových stanech byla velmi náročná, denně jsme přes osm hodin stáli na nohou, v mrazech a nepohodlných kombinézách. Můj úkol byl jednoduchý: podával jsem hlavnímu zdravotníkovi odběrové tyčinky na stěr ze sliznice, pak jsem odebrané vzorky zabalil, označil jménem a uložil do sterilního boxu. A tak pořád a pořád dokola,“ popisuje student svou práci v odběrovém stanu.
Přestože o možnost pomáhat v testovacích stanech usilovaly desítky dobrovolníků, podle Mikea to po nějakém čase byla nudná a monotónní práce, navíc náročná v tom, že měl jako cizinec problém psát správně česká příjmení na popisky odebraných vzorků. Byl tak proto rád, že se mohl po prvním týdnu přesunout do triážových stanů postavených před nemocnicí, kde musel projít kontrolou každý pacient, který akutně potřeboval jít do bohunické nemocnice.
Mladý medik tak od příchozích zjišťoval, proč přišli do nemocnice, zkontroloval, jestli nemají horečku nebo jiné příznaky koronavirového onemocnění a pak vždy ověřoval na nemocničním oddělení, zda může člověk vstoupit do budovy. „Museli jsme eliminovat množství lidí vstupující do nemocnice na úplné minimum, takže žádné návštěvy, žádné doprovody, žádní otcové u porodů. I tak ale triážovým stanem prošlo přes 150 lidí denně přicházejících na nejnutnější vyšetření, dialýzu, chemoterapii nebo do lékárny.“
Práce studenta medicíny bavila, i když pro něj bylo náročné komunikovat s pacienty v češtině – málokdo ale prý díky jeho plynulé češtině poznal, že je cizinec. I když pro Mikea bylo náročné zvládat směny v nemocničních stanech se samostudiem, je moc rád, že mohl pomoci přetíženému zdravotnímu systému, když to nejvíc potřeboval, a že nemocnici mohl pomoci přestát krizi.
„Česko celou situaci zvládlo skvěle, byl jsem ohromený, jak všichni spolupracovali a chápali, jak je důležité zůstat doma a nosit roušky. S úžasem jsem sledoval, jak lidé nabízeli hlídání dětí zdravotníků nebo jak zadarmo šili roušky pro ostatní a nabízeli je i nemocnicím nebo domovům pro seniory. Dokonce i nám do nemocničních stanů lidé jako výraz vděku posílali obědy, svačiny a nápoje zdarma. Takovou solidaritu a pospolitost jsem nečekal. Jsem rád, že jsem mohl být u toho.“
Lékařská fakulta MU podle něj celou situaci skvěle zvládla, včetně přechodu do online výuky. A i když se Mike v průběhu jarního semestru obával, že se mu kvůli koronaviru zkouškové protáhne až do září, poslední ze sedmi zkoušek dokončil v půlce července. Nejvíc ho ale na celém jarním semestru těší to, že už jako student získal mimořádnou profesní zkušenost: zapojil se do zvládání celosvětové pandemie.