Marek Kadlčík je doktorandem na fakultě informatiky a Cenu rektora MU převzal v květnu na Dies Academicus.
Už během bakalářského a magisterského studia se výrazně profiloval v oblasti umělé inteligence, konkrétně velkých jazykových modelů. Jeho úspěchy dokládá ocenění děkana fakulty za obě závěrečné práce i šest recenzovaných publikací na konferencích, včetně pozice recenzenta prestižní konference EMNLP věnované umělé inteligenci.
Umělá inteligence ho zajímala už když přišel na vysokou školu, proto si ji vybral jako studijní obor. „Když jsem začínal studovat, byla technologie velkých jazykových modelů v začátcích, takže jsem se k nim dostal až během studia. V bakalářské práci jsem se věnoval takzvanému zpětnovazebnímu učení, což je metoda strojového učení založená na tom, že neuronová síť se snaží vyřešit problém a dostává zpětnou vazbu pouze k tomu, jestli a jak se jí to daří. Nedostává tedy příklady správného řešení,“ přiblížil Kadlčík s tím, že tato forma učení umožňuje umělé inteligenci objevit i řešení, která by člověka nenapadla.
Nevýhodou této metody je ale extrémní náročnost na vysoký výpočetní výkon, takže je často nepoužitelná. Za určitých podmínek ji ale využít lze, dělá se to například v robotice, ale i při vylepšování jazykových modelů. Ty se v první fázi trénují za pomoci supervizovaného učení, kdy se trénují na konkrétních datech, ve druhé fázi se pak zapojí zpětnovazební učení.
V magisterské práci se Kadlčík zaměřil na zlepšováním jazykových modelů pro řešení matematických slovních úloh a v současnosti se zaměřuje na tvorbu generativní umělé inteligence pro vektorovou grafiku. „Snažím se porozumět tomu, jak jazykové modely pracují s čísly a číselnými informacemi. Ve vektorové grafice s nimi musí nakládat přesně, což zatím neumí.“
Akademické prostředí by se mělo adaptovat
Umělou inteligencí a velkými jazykovými modely se student informatiky zabývá intenzivně už šest let. O průniku velkých jazykových modelů či umělé inteligence do širší populace nepochybuje. Podle něj už je osobní zkušenost s komerčními produkty v oblasti AI, které se objevily zhruba před třemi lety, mezi mladými lidmi běžná. „Akademické prostředí by se mělo na tuto situaci co nejrychleji adaptovat. Třeba i v tom smyslu, co má v současnosti ještě smysl zadávat k studentům vypracování,” podotkl informatik.
Nemá ani zásadní obavy z dalšího vývoje umělé inteligence. „Diskuze o rizicích budoucího vývoje mi přijde zbytečně polarizovaná. Podle mě není dobré se ztotožňovat s extrémními názory, tedy, že AI nic zásadně nezmění, nebo naopak, že do dvou let nastane konec světa. Každý by měl zakládat názor na faktech, a hlavně být ochotný svůj názor v průběhu času měnit. Vývoj umělé inteligence určitě přinese změny ve společnosti, ale apokalyptický scénář osobně nepovažuji za pravděpodobný,“ řekl o budoucnosti svého oboru Kadlčík.