Svými pracemi z chemie udivoval už na střední škole. Student Přírodovědecké fakulty MU Vojtěch Kundrát získal mimo jiné cenu Učené společnosti ČR, stal se vítězem soutěže České hlavičky v oblasti chemie a získal ocenění Talent roku v soutěži ministerstva životního prostředí. Naposledy zvítězil letos v březnu v projektu Pro vodu organizovaném Nadací Partnerství a společností Nestlé.
V soutěži jste uspěl s prací Využití biodegradabilních nanovlákenných filtrů vyrobených z obnovitelných zdrojů k molekulární filtraci odpadních vod. Co se za tím skrývá?
Pracuji na vytvoření filtru z látky nazývané polyhydroxybutyrát. Je to polymer, který dokážou vytvořit bakterie například z přepáleného potravinářského oleje. Filtr by měl vzniknout z nanovláken této látky a bude pak schopný zachycovat například bakterie nebo dokonce molekuly. Z vody by se tak daly odbourávat například i zbytky hormonální antikoncepce nebo pesticidů. Hlavní výhodou látky je fakt, že je biodegradabilní a může se tedy za poměrně krátkou dobu v přírodě rozložit.
Zdá se, že jste vyřešil problém, který patří v oblasti čistoty vod k těm palčivějším?
Rozhodně ne, celý projekt je zatím ve fázi nápadu. Polymer, o jehož využití uvažuji, totiž zatím nemá potřebné vlastnosti, aby se z něj dal vyrobit použitelný filtr. Podařilo se jej ale elektrostaticky zvláknit, což je klíčové pro další postup. Momentálně se tedy chemickými úpravami snažím zvýšit jeho pružnost, stálost nebo rozpustnost. Vlastnosti, které jsou důležité především pro případné průmyslové využití, které by mělo být ekologické i levné.
Takže sedíte ve své laboratoři a náhodně zkoušíte, jak by šlo látku pozměnit?
Základem každé práce je literární rešerše, kdy si zjistím, co už udělali jiní. A pak samozřejmě testuji různé úpravy – například jsem zkoušel opracovat jednu strukturální část tohoto polymeru, ale ukázalo se, že látka pak příliš nedrží pohromadě. Teď zkouším materiál nachlorovat a mám zase jiný problém – není stálý, zatím se mi vždycky rozloží na olej. Ale doufám, že do bakalářské práce, kterou zpracovávám v Ústavu chemie Přírodovědecké fakulty MU a zároveň pod Centrem materiálového výzkumu Vysokého učení technického, budu mít i jiné výsledky (směje se).
Většina vašich dosavadních prací se točila kolem životního prostředí. Láká vás jen biochemie nebo chcete vyzkoušet i jiné oblasti této vědy?
V úplném základu mě zajímá chemismus, tedy chemická stránka dějů a látek, jejich reakce a syntéza a především to, že se podaří vytvořit něco, co může mít praktickou aplikaci. To je důležitá podmínka. Když někdo vymyslí fantastickou věc, která bude fungovat na sto procent, ale bude drahá, nikdy se prakticky nevyužije. Proto rád hledám taková řešení úloh, která budou aplikovatelná.
Zamíříte tedy po škole do praxe?
Práci v soukromé firmě už jsem si vyzkoušel. Na střední škole jsem vypracovával různé olympiády a díky tomu jsem se seznámil s ředitelem jedné výzkumné firmy, který mi nabídl stáž a možnost vypracovat u nich projekt v rámci Středoškolské odborné činnosti. Nakonec jsem tam strávil čtyři měsíce intenzivní prací s individuálním studijním plánem. Díky tomu jsem získal velmi dobrý základ v praktických dovednostech v oblasti analytické chemie. Jsem ale teprve ve druháku, takže na podobné otázky o mé budoucnosti je asi brzo. Přesto bych se chtěl spíš zabývat vědou a zůstat na akademické půdě.
Do doby, kdy jste pracoval v soukromé laboratoři, spadá také práce, která vám přinesla slávu. Vyvinul jste látku použitelnou jako antimalarikum. Některá média vás označovala za zázračného chemika a prorokovala vám získání Nobelovy ceny. Jak se žije s takovým závazkem?
Musím zdůraznit, že jsem rozhodně žádný lék na malárii neobjevil. Podařilo se pouze tradičními postupy vyrobit nové látky, které byly účinné při biologických zkouškách proti malárii. Určitě nejsem zázračný vědec. Jsem ve druhém ročníku bakalářského studia a zatím do světa vědy jen nahlížím.
Už jste nahlédl i do toho, jak se dělá věda v zahraničí?
Byl jsem dva měsíce v Seattlu na Washingtonské univerzitě u profesora Franka Turečka, který je světovým odborníkem v oblasti hmotnostní spektrometrie. Doufám, že zahraničních zkušeností získám ještě víc. Mám ale trochu problém s tím, že se chci zabývat vším, co mě nadchne. Vím však, že se musím do hloubky zaměřit jen na jeden obor.