Po řadě let ve studentském stavu je člověk zvyklý na mnohá privilegia, která se s ním pojí. Absolvováním školy to vše ale končí. S čím se ve střetu s reálným světem tam venku potýkají čerství absolventi a na co se připravit?
Návštěva bájného úřadu práce
Ne každý má přechod do pracovního procesu ze studentského stavu plynulý bez nutnosti přihlásit se na pracovní úřad. Budova, ze které je cítit deprese - tak popisuje úřad práce Ondřej Folvarčný, absolvent teoretické matematiky.
„První měsíc jsem tam musel jít třikrát, než jsem odevzdal všechny nutné papíry,“ uvedl Ondřej. Kdyby tam chodil ještě chvíli, už by si prý práci snad ani nenašel. Zdi budovy jakoby křičely: „Ty nemáš práci, nemáš peníze, nikdo se s tebou nebude bavit, a kdo ví, jak dlouho práci neseženeš!“ Muset se vydat na úřad práce samozřejmě není žádná životní tragédie, je ale lepší se tomu vyhnout tím, že člověk začne shánět práci dřív, než úplně opustí brány školy.
Bez předchozí práce, kdy student v uplynulých třech letech alespoň dvanáct měsíců pracoval v zaměstnání zakládajícím povinnost odvádět pojistné na sociální zabezpečení (měl tedy například dohodu o pracovní činnosti), absolventa žádná podpora v nezaměstnanosti nečeká. Evidováním na úřadu práce stát ale začne za člověka hradit povinné zdravotní pojištění, které by si jinak musel platit sám, a pomůže s hledáním zaměstnání.
„Pokud na to má člověk nárok, nějakou tu podporu je dobré si vyřídit na sociálce. Životní minimum pro svobodného bezdětného člověka činí úžasných 3140 korun,“ říká z vlastní zkušenosti s jistou hořkostí Mária Slovíková, která dobrovolně ukončila své studium biologie.
Všichni se ptají na práci
Vtíravou otázku: Tak co, jak jsi na tom s diplomkou? střídá: Tak co, už sis našel práci?, která je obzvlášť nepříjemná, když se člověku delší dobu nedaří. Důležitá je podpora rodiny i přátel, kteří také startují pracovní život.
Zrovna Ondřej Folvarčný bohužel ani jedno neměl. „Děda mi předhazoval, že bez práce jsem příživník, a protože jsem skončil studium uprostřed semestru, neměl jsem kolem sebe ani spolužáky v podobné situaci.“ Nakonec mu s náladou pomohl optimistický spolubydlící. Teď už naštěstí Ondřej pracuje a na otázku po práci odpovídá s úsměvem.
ISIC jde postupně ven z peněženky
Brzy po zapsání známky z obhajoby diplomové práce a státní zkoušky do Informačního systému MU přestává být aktivní ISIC karta. „Ještě mi na ní zbyly peníze,“ povzdychává si absolventka žurnalistiky Lenka Lukáčová nad tím, že je zapomněla nějak využít.
Přes ISIC kartu už si po absolutoriu nepůjčíte knihu ve fakultní knihovně, nedostanete slevu na jízdné, ani se nenajíte v menze. Některé ze zmíněných výhod se ale dají zachovat vyřízením absolventské karty, díky které nárokujete studentskou slevu do některých galerií nebo muzeí, obnovíte svůj přístup k fakultním knihovnám a získáte na univerzitě i další výhody.
Kromě ISIC karty vám přestává fungovat i sleva na trať z místa bydliště do místa někdejšího studia.
Denní režim získává větší řád
Dokud hledáte práci, jsou dny podobně rozvolněné jako za studií, ale s prací pak přichází režim, který svou pravidelností připomíná středoškolský život. Záleží samozřejmě na práci, ale většina zaměstnání přináší každodenní budíček i návraty domů.
Člověk se začne opravdu těšit na víkendy, i když všech prvků studentského života se vzdát nemusí. „Studentský život žiju tak trochu pořád, chodím do hospody, stíhám práci a ještě nemám ráno výčitky, že jsem dlouho spala, protože vstát prostě musím," říká absolventka sociologie Tereza Fousková.
Samostatný život
Pokud člověk sežene práci, začne mít také vyšší příjem, než tomu bylo za studentských let. To sebou přináší nové možnosti. „Po ukončení studia jsem nezůstala na privátu s jinými studenty, ale odstěhovala se do svého. Úměrně tomu se mi sice zvýšily také náklady, ale člověk je přeci jen samostatnější a není to vůbec špatný pocit. Teď už si nedokážu představit, že bych se na studentský byt vrátila," říká Mária Slovíková.
Čas na beletrii a další seberozvoj
S koncem studia odpadá většinou povinnost pravidelně se něco učit. „Být studentem určitě nebylo lepší, měla jsem méně peněz a spoustu času jsem prospala. Stresovaly mě seminárky a spousta další povinností. Nemohla jsem si ani v klidu doma číst, protože jsem měla hned výčitky, že bych se měla učit. Teď si po práci můžu víc dělat, co chci," pochvaluje si Tereza Fousková.
Každá mince má však dvě strany. Mnohá zaměstnání s sebou přinášejí nové stresující termíny a místo seminárních prací je nutné psát závěrečné zprávy, vyplňovat výkazy a tak dále. Absolvent se navíc v džungli nových podnětů často musí zorientovat ještě samostatněji než na vysoké škole.
Učení samozřejmě také není úplný konec. Mnohá zaměstnání vyžadují nebo aspoň nabízejí možnost dalšího seberozvoje, třeba v podobě jazykových kurzů. Ondřej Folvarčný z vlastní zkušenosti doporučuje využít toho co nejvíc a nezakrnět.