Když běžely v televizích záběry z Turecka, kde se část armády neúspěšně pokusila o puč, vzbuzovalo to ve většině Čechů obavy. Fyzicky se jich to ale netýkalo. Daleko horší pocity z toho mělo několik desítek tureckých studentů, kteří aktuálně studují na Masarykově univerzitě. Jeden z nich odletěl ze země jen krátce po tom, co puč začal. To, že by se domů v nejbližší době vracel, kvůli tamější situaci rozhodně vylučuje. „Lidé jsou zoufalí,“ říká student, jenž si nepřál uvádět svoje jméno.
Ne že by mu aktuálně hrozilo nějaké bezprostřední nebezpečí. Z jeho vyprávění ale rychle vyplynulo, že kritizovat politiku současného režimu vedeného prezidentem Erdoganem jednoduše není bez rizika. Poměry v zemi se podle studenta, který má bakalářský titul z Turecka a do Brna si přišel dělat magisterský po ročním pobytu v Portugalsku, zhoršují už několik let.
Jak v komentáři pro Muni popsal už politolog Tomáš Kaválek, vedení země puč využívá k tomu, aby zemi očistilo od přívrženců islamistického hnutí Gülenistů.
„Turecko je už dlouho rozdělené na přívržence a odpůrce vlády. S vojenskými puči máme špatnou zkušenost, lidé kvůli nim v minulosti trpěli, proto se teď bojí. A proto dnes část dřívějších odpůrců kroky prezidenta vítá, byť jsou nedemokratické,“ naznačuje student.
Co je však podle něj nejhorší, je to, že vedení země při nahánění politických protivníků, nerozlišuje mezi těmi, kdo jsou přívrženci Gülenistů a kdo se jen snaží upozorňovat na to, že řada kroků režimu při tomto boji není v pořádku. „Jak lidé svoji kritiku myslí, se ale při zatýkání nikdo neptá.“
Zatčeno nebo propuštěno ze zaměstnání bylo v minulých dnech několik desítek tisíc vojáků, policistů, vojáků nebo akademiků. Co se propuštěných akademiků týče, je podle tureckého studenta jen malá šance, že by mohli najít nové adekvátní zaměstnání.
„Stejně jako v případě vojáků je asi vláda vyšetřovala dopředu, proto jich mohli propustit tolik ze dne na den. Když se tohle někomu stane, je to jako cejch. Školy se budou bát někoho takového zaměstnat.“
K tomu, aby člověk situaci v zemi pochopil, je podle mladého Turka důležité vžít se do celkové atmosféry země. K postupným nedemokratickým změnám včetně například změny ústavy dochází posledních několik let.
Ještě před pár lety se o armádě nebo například zakladateli turecké republiky Kemalu Atatürkovi, který zemi sekularizoval, mluvilo jen v dobrém. Teď si dovolí sympatie k jednomu nebo druhému vyjádřit jen málokdo. „Atatürk symbolizuje demokracii a tu dnešní vedení země nesnáší, nestojí oni. Jen ji využívají k tomu, aby si mohli dělat, co chtějí,“ zlobí se student.
Upozorňuje také na to, že politika se do každodenního života Turků promítá daleko víc, než jak jsou na to zvyklí Češi. „Prezident Erdogan se velice rád vyjadřuje k nejrůznějším věcem, říká lidem, jak by měli žít, což se týká i vztahů mezi muži i ženami nebo třeba oblékání. Typický příklad je jeho nedávné prohlášení, že každá rodina by měla mít tři děti. Připomíná mi to Hitlera nebo Mussoliniho.“
Každodenní vměšování do osobního života pak prý způsobuje, že se lidé cítí být pod tlakem a mají pocit, že na ně stát neustále dohlíží. Kromě osobních důvodů je právě to jedna z věcí, proč žije mladý Turek v Česku. Je mu tady dobře a neplánuje odejít.
Na Češích se mu líbí, jak jsou uvolnění a že tady nezažívá neustálé dohadování kvůli náboženským otázkám. Hlavně u mladé generace se mu ale nelíbí, že je od politiky a věcí veřejných odtržená někdy až příliš.
„Jen fajn žít okamžikem a užívat si. Ale podle mě by hlavně mladí lidé měli být trochu aktivisté a zajímat se o to, co se kolem nich děje. Když to dělat nebudou, můžou o to, co tady mají, a demokracii přijít.“