Už před rokem spustila Masarykova univerzita digitální archiv vědeckých prací, takzvaný repozitář, s cílem vytvořit společný prostor pro ukládání vědeckých prací v elektronické podobě a zároveň umožnit co nejotevřenější přístup k informacím. Všem zaměstnancům bylo uloženo své odborné texty do repozitáře vkládat povinně. Po roce praxe se však ukázalo, že vnější prostředí ještě s tak velkou mírou otevřenosti nepočítá a příslušná směrnice se musí upravit.
Licenční podmínky některých vydavatelů neumožňují umisťovat články do univerzitního digitálního archivu, původně vyžadovanou povinnost proto nahradí dobrovolnost. O tom, zda vědci články do repozitáře budou ukládat povinně, nově rozhodnou správci jednotlivých středisek univerzity, tedy nejčastěji děkani. Na základě znalosti situace v dané odborné komunitě mohou vkládání označit jako dobrovolné.
„Teprve po spuštění repozitáře a zavedení povinnosti takto články uchovávat se začalo postupně ukazovat, jak komplikované právní vztahy při publikaci vědeckých článků v různých komunitách existují,“ řekl rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek. Na potíže narazili především akademici z právnické a přírodovědecké fakulty.
Univerzitní repozitář Používá se k archivaci publikovaných zaměstnaneckých děl. Texty lze vkládat prostřednictvím aplikace Publikace v ISu, která slouží i k vykazování pro centrální registr Rady vlády pro výzkum a vývoj. U textů lze nastavit podmínky zveřejnění, takže text může být volně dostupný. Repozitář také ulehčuje boj s plagiáty.
Měnící se prostředí
Do situace, v níž různá odborná periodika uzavírají různé typy smluv, navíc vstupuje i faktor vnějšího prostředí, které se mění pod vlivem nových médií. Stejně jako jejich nástup ovlivnil média masová, jejichž aktivita se čím dál víc přesunuje na internet, mění se působením nových technologií i mechanismy publikování výzkumných poznatků.
Některé výsledky jsou k dispozici volně, jiné za poplatek. Celosvětově volně dostupných databází přitom v posledních letech přibývá. „Celý publikační mechanismus očividně prochází určitým zlomovým obdobím a pravděpodobně bude třeba vyčkat, co z tohoto procesu vzejde. Podmínky vydavatelů se dost možná budou měnit,“ domnívá se Bek.
O vyvíjejícím se prostředí ostatně svědčí i stále více se prosazující hnutí Open Access, které usiluje o co nejrozsáhlejší a nejrychlejší zpřístupnění výsledků vědy podporované z veřejných zdrojů. Masarykova univerzita se k němu v praxi přihlásila právě spuštěním repozitáře.
„Všichni vědci usilují o to, aby jejich práce byly publikovány, často ale záleží na tom kde. V některých případech proto není úplně rozumné lpět na zveřejnění v univerzitním repozitáři a musí se upřednostnit časopis s vysokým impakt faktorem,“ míní rektor.
Úschovna i vývěska
Jaké by měly být funkce repozitáře? Jednak funguje jako úschovna textů, u níž mají vědci na rozdíl od svého počítače jistotu, že o článek nepřijdou. Díla se vkládají prostřednictvím aplikace Publikace v Informačním systému MU, která mimo jiné slouží i k vykazování pro centrální registr Rady vlády pro výzkum a vývoj. Úložiště vědeckých prací je navíc propojeno s obdobnými databázemi theses.cz a odevzdej.cz. Pro všechny tři služby platí, že v nich evidovaná díla lze jednoduše kontrolovat při vyhledávání případných plagiátů.
Z druhé strany se lze na repozitář dívat jako na místo, které poskytuje aktuální vědecké informace. U jednotlivých textů je možné různě nastavit přístupová práva a zveřejnit je například hned, nebo s časovou prodlevou, pokud to smlouva vyžaduje.
„Po technické stránce se podařilo vyvinout vstřícný a jednoduchý systém a je úspěchem, že se do něj všechny fakulty, byť v odlišné míře zapojily. Zdá se také, že v tom budou mnohé pokračovat,“ sděluje prorektor pro akademické záležitosti Ladislav Rabušic.
Naznačuje také, že univerzita bude autorům postupně pomáhat vyjasňovat s redakcemi časopisů a nakladatelstvími podmínky, za nichž je možné díla vkládat. Uvažuje se i o tom, že by se s některými externími vydavateli univerzitních autorů uzavřely zvláštní smlouvy. V nich by bylo jasně definováno, za jakých podmínek zaměstnanci Masarykovy univerzity své texty publikují a kdy je možné vkládat díla do repozitáře.
„Můžeme diskutovat o nějakém typu servisu, který by mělo na starost přímo naše nakladatelství. Takovému rozhodnutí však musí předcházet vnitřní diskuse s fakultami,“ dodává Bek.