Dnes je Arménie hlavně země s pověstí chudého a politickými a etnickými problémy utrápeného státu, který vznikl na počátku 20. století jen na zlomku rozlohy historické Arménie. Kdysi se ale jednalo o zemi s výstavní kulturou, která je na pár místech pořád ještě fyzicky vidět. Památek je ale čím dál méně. Upozornit na jejich ničení na území dnešního Turecka a na středověkou arménskou kulturu obecně má 10. května filmový večer ve Scale s názvem Kulturní genocida, paměť a krása.
Promítání dvou filmů a přednášku organizuje Centrum raně středověkých studií Semináře dějin umění Filozofické fakulty MU. Jeho vyučující a studenti akci vymysleli na základě zážitků, které si přivezli z návštěvy oblasti. Strávili tam několik dní v říjnu a zaznamenali systematické pokusy o ničení starých arménských památek, které stojí na dnešním tureckém území jen kousek od arménských hranic.
„Chceme se zamyslet nad tím, jaká je role materiální kultury ve formální lidských dějin obecně a konkrétně nad tím, co znamená kulturní a umělecká minulost pro Arménii. Mezi lety 1915 až 1918 zahynulo na přímý rozkaz Mladoturecké vláky 1,5 milionu Arménů. Kulturní genocida se ale v oblasti děje ještě dnes,“ sdělil Ivan Foletti, vedoucí centra, na co má akce upozornit.
„Poukážeme i na to, že ačkoliv jde o umění středověké, je problém velmi aktuální – pokud si necháme zničit naši kulturu, přestáváme jako společnost existovat. Těžko se to představuje, ale pokud by nám Čechům někdo zničil Pražský hrad, ztratíme část sebe,“ zdůraznil Foletti, proč by měly problémy relativně vzdálené Arménie Brno zajímat.
Akce startuje v 18 hodin a bude bez vstupného. Dva promítané snímky pochází z výzkumného pobytu, při kterém historici umění viděli mimo jiné ruiny města Ani, středověké metropole Arménie, která se v roce 2015 dostala na seznam kulturního dědictví UNESCO. Jak se Turci o památku starají, je ale podle Folettiho přinejmenším diskutabilní.
„Město Ani zrovna restaurují, ale je to restaurování v uvozovkách. Některé budovy předělávají podle toho, jak si myslí, že by to mohlo vypadat, a často, „omylem“, vymazávají arménskou paměť, takže strhávají nápisy v arménštině. Řada zásahů je navíc spíš fiktivních. Třeba opěrný systém, který má všechno držet, není při pohledu zblízka nijak ukotvený,“ popisuje historik umění.
Vyrabované hroby a rozstřílené kostely
Při cestách po dalších místech ho i s kolegy zadrželi vojáci a čelili zastrašování policistů. Všechno nasvědčuje tomu, že o tom, jak se s památkami dnes nakládá, se nemá příliš mluvit. Badatelé na místě pochopili proč. V Horomosu, místě, kde se dříve pohřbívali arménští králové, dokonce přistihli dvě osoby, jak vyprazdňují hroby z 12. století. „V regionu panuje mýtus, že když Arméni utíkali, schovávali do hrobek zlato. Když místní nějakou vidí, vypáčí ji,“ přibližuje další aspekt destrukce historických míst Foletti.
Nejhorší zážitek si v tomto ohledu studenti a pedagogové odvezli z města Khtzkonk. Při cestě k budově středověkého kláštera narazila skupina na kosti. Nejdřív je měla za zvířecí, ale nález jedné dětské a jedné dospělé lebky dosvědčil, že patřily lidem. „Chtěl jsem ostatky pohřbít, přišlo mi, že tam nemůžou jen tak ležet, ale když jsme vylezli na kopec vedle, ukázalo se, že obdobně je tam vybrakovaný celý starý hřbitov,“ popsal náročný zážitek vědec.
Na řadě historických budov je jasné, že se na nich nepodepsal jen čas ale i těžká vojenská technika a ničila je děla. Historici umění jejich nasazení zaznamenali například v Mrenu, bývalém městě, které dnes stojí v poušti a za jehož stavbou stál ještě císař Herakleios.
„Dochoval se zde chrám ze 7. století, a to dokonce i se zbytky fresek, jde o jednu z nejstarších dochovaných nástěnných maleb, jaké vůbec máme ne jen v regionu. Někdo ale nechal vchod rozstřelit dělem a následně spadla celá jižní stěna,“ popisuje nechápavě Foletti. Zároveň ale utvrzuje v tom, o jak kvalitní architekturu se jedná. Budova stavěla tak, aby odolala zemětřesení, takže stěny jsou ze dvou úrovní kamenů, mezi nimiž je hmota připomínající beton. Stěna tedy spadla jako celek a zbytek pořád stojí.