Nevidomí a neslyšící studenti vystoupí na Olymp

Výstup na téměř třítisícovou horu Olymp uskuteční sedmnáctičlenná skupina nevidomých a neslyšících studentů Masarykovy univerzity společně s pracovníky střediska Teiresiás na konci června. Masarykova univerzita pořádá takový výstup v rámci předmětu Tělesná výchova už podruhé. Poprvé se uskutečnil roku 2003. Tehdy se ho ale zúčastnili jen nevidomí studenti. Letos se k devíti nevidomým přidává také devět neslyšících. Ještě před samotným odjezdem měli studenti možnost vyzkoušet si na začátku června některé praktické dovednosti, které budou pro výstup potřebovat, na vstupním testování dovedností v brněnském Babím lomu.

Inspirací pro první výstup byl velký zájem o jednu z běžných sportovních aktivit pro nevidomé – lezecký trénink na horostěně. „Byli jsme přesvědčeni, že přirozený terén je i pro nevidomé mnohem atraktivnější než cvičné prostředí tělocvičny a nepletli jsme se.

Popularita prvního výstupu na Olymp byla velká, i když ne všem se pochopitelně podařilo dosáhnout vrcholu,“ uvádí ředitel střediska MU Teiresiás a zároveň jeden z organizátorů akce Petr Peňáz. Předmět je stále velmi oblíbený, a tak se organizátoři prvního výstupu po pěti letech rozhodli akci zopakovat a nabídnout ji navíc i studentům neslyšícím. 

Na Olymp nevidomí studenti Masarykovy univerzity vystoupili poprvé před pěti lety. Foto: Archiv Petra Peňáze.

Někoho v souvislosti s trekingem nevidomých možná napadne otázka, nakolik si může nevidomý vychutnat po náročném výstupu výhled na krásné panorama velehor. „Bylo to nepředstavitelné množství podnětů napěchovaných v krátkém čase, přesto bych i po těch pěti letech o nich dovedl dlouho vyprávět,“ popisuje tehdejší pocity jeden z účastníků výstupu student Fakulty informatiky Jan Hegr a dodává: „Když během jednoho dne s těžkým batohem na zádech procházíte pod rozkvetlými fíky, potíte se v úmorném vedru, stoupáte a zase klesáte na nekonečné cestě vzhůru, v náhlém a překvapivě prudkém lijáku a za burácení hromu vstupujete do kláštera, kde za šumění blízkého vodopádu usínáte, zmocní se vás stejná blaženost jako mě, bez ohledu na to, zda vidíte či nikoli.“ Hegr s nadsázkou doplňuje, že nevidět bylo někdy i výhodou. „Přímo pod vrcholem jsme pak dokonce byli myslím jako nevidomí ve výhodě, protože pohled na kus skály, na který je ještě třeba vylézt, který se vidícím objevil vždy, když jsme vyšplhali na ten zdánlivě předposlední, je po několika opakováních depresivní.“  

Specifik pohybu ve vysokohorském terénu u těžce zrakově postižených ve srovnání s vidícími je mnoho. Ve chvíli, kdy nemá nevidomý možnost zrakové kontroly, odpadá mu především možnost globální orientace a strategie. Alternativním nástrojem pro orientaci v terénu se stává hmat (ruka, noha, hůl) nebo navigující hlas vidícího partnera při výstupu. Studenty tedy doprovází také pracovníci Střediska pro pomoc studentům se specifickými nároky Masarykovy univerzity Teiresiás. „Na druhé straně je třeba připomenout, že určité pasáže volného lezení představují zvláštní zrovnoprávnění nevidomého a vidícího: jakmile se oba pohybují pomocí rukou i nohou a chyty či stupy hledají zkusmo hmatem, nastávají situace, kdy je nevidomý při svých zkušenostech obratnější,“ vysvětluje Peňáz.

Proč právě Olymp?
Terén je zvládnutelný bez speciálního tréninku, přitom jde ale o zážitek za hranicemi běžné turistiky. Klid nádherného vysokohorského prostředí, nenarušený masami turistů, umožňuje specificky složené výpravě soustředit se na specifické techniky, které by ve frekventovanějším terénu mohly působit rušivě nebo být naopak rušeny.

V kontextu střediska Teiresiás má zvolené místo také symbolický význam: „Pracoviště, jehož jméno Teiresiás je odvozeno od starověkého slepého věštce a jehož profesní kořeny jsou mimo jiné mezi klasickými filology, může těžko zapomínat na sídlo bohů, jimž vděčí evropská kultura za mnohé, ne-li za vše,“ doplnil Peňáz.