Magazín M Zprávy z MUNI
  • Události
  • Věda a výzkum
  • Student
Rubriky
English
    • Události
    • Sport
    • Komentáře
    • Věda a výzkum
    • Student
    • Výuka
    • Uchazeči
    • Absolventi
  • English

Britský vědec v Brně zkoumá odkaz rozpadu Rakouska-Uherska

Matthew Rampley se na Masarykově univerzitě zabývá meziválečném uměním a architekturou ve střední Evropě a tím, jak se na nich odrazily tehdejší události.

Věda a výzkum
13. května 2019
Martina Fojtů
CC-BY
Do českých reálií britský uměnovědec proniknul díky předchozím projektům i osobnímu životu. Na střední Evropu a její umění a architekturu se zaměřuje už léta, donedávna se ale věnoval hlavně Rakousku a Vídni.
Foto: Helena Brunnerová

Teoreticky zažíval Matthew Rampley v posledních měsících nejlepší období svojí vědecké kariéry. Asi před rokem přišla badateli z University of Birmingham zpráva, že dostal štědrý grant Evropské výzkumné rady, což pro vědce zpravidla znamená jinak tak málo zažívanou pracovní jistotu. Tu ale kvůli hrozbě brexitu ztratil, a tak hledal nové působiště.

Architektura a umění jsou nástrojem propagandy, a ačkoliv Čechům se to možná nezdálo, tak tyto nástroje využívalo i nově vzniklé Československo.

„I když jsem měl ERC grant, nikdo mi nebyl schopen říct, jak to bude s dalším financováním, a jedinou jistotou bylo pracovat na něm na instituci v rámci Evropské unie,“ popisuje Rampley. Sám měl práci v Birminghamu jistou bez ohledu na brexit, hledal ale plán B, aby mohl zajistit všechny členy svého týmu.

Uspět se mu povedlo v soutěži o Muni Award, grant Masarykovy univerzity pro excelentní výzkumníky, který jim zajišťuje finanční dotaci pět milionů korun ročně po dobu pěti let. Rampley je zaměstnancem Masarykovy univerzity od dubna, na Seminář dějin umění Filozofické fakulty MU zamířil i se svým týmem. Pracovat tam budou na projektu o meziválečném umění a architektuře ve středoevropském prostoru a o tom, jak se tehdejší politické a společenské události na umění a architektuře odrazily.

„Architektura a umění jsou nástrojem propagandy, a ačkoliv Čechům se to možná nezdálo, tak tyto nástroje využívalo i nově vzniklé Československo,“ naznačuje jeden ze směrů svého projektu Rampley.

Klade si v něm otázky, které by si našinec jen tak nekladl. Zatímco Češi v roce 1918 slavili vytvoření samostatného státu, jinde panovaly pocity úplně opačné. „Najednou tady vzniklo malé a celkem bezvýznamné Rakousko a také Maďarsko, které prožívalo velké trauma, protože už nebylo důležitou částí silné monarchie,“ poukazuje na změny Rampley.

A vidí je i v Československu: „Z Prahy se najednou stalo hlavní město se vším, co k tomu patří, a stoupla i důležitost Brna, kde navíc zeslábl německý vliv. Lidé se ocitli v době, kdy všechno předchozí padlo a všechno se mělo budovat znovu.“

Mělo, ale úplně to také nešlo. Ani s novým státním zřízením nikdy nejde zbořit například všechny stavby. Proto je podle Rampleyho vypořádávání se s minulostí „nedokončitelný byznys“.

V Brně a v Československu obecně snahu vybudovat nový stát symbolizovala třeba moderní funkcionalistická architektura. V Brně byla dávána za vzor kolonie Nový dům v Žabovřeskách postavená jako ukázka tehdy nejmodernějšího bydlení. Ve stejném období přitom vznikla také řada nových moderních kostelů, třeba ten na Kraví hoře nebo Plečnikův v Praze na náměstí Jiřího z Poděbrad.

„O nich se ale nemluvilo, protože to byly přece kostely a s katolicismem nechtěl nový stát mít nic společného. Bylo to příliš velké pojítko s habsburskou minulostí,“ poukazuje na dvojí metr Rampley, který má dojem, že tehdejší československá vláda a prezident projevovali málo pochopení pro svůj národ, který byl barvitější, než se zdálo. Řadě lidí se po starých habsburských časech a politických poměrech stýskalo a velká část se hlásila k římskokatolickému náboženství.

Do Brna za lepší kvalitou života

Do českých reálií britský uměnovědec proniknul díky předchozím projektům i osobnímu životu. Na střední Evropu a její umění a architekturu se zaměřuje už léta, donedávna se ale věnoval hlavně Rakousku a Vídni. Až později se začal zajímat i o další země někdejšího impéria, k čemuž ho přivedla jeho česká žena Marta.

„V Birminghamu jsme na tuto oblast měli speciální kurzy. Když jsme s nimi ale začínali, narazili jsme na ohromný problém, protože o ničem jiném než o Vídni jsme neměli literaturu,“ vzpomíná výzkumník. I proto si do následujících let v Brně klade za úkol zajistit, aby vycházelo víc odborných studií hlavně v angličtině.

O grantu Muni Award udělovaném Masarykovou univerzitou se dozvěděl právě díky napojení na Česko. S manželkou se vzali v roce 2008 na hradbách Špilberku, takže jeho vztah k Brnu a kontakty v něm jsou velice silné. O tom, že by se o grant mohl ucházet, mu řekl vedoucí semináře dějin umění Ondřej Jakubec.

Z toho, že mu vyšel nápad přesunout se i s rodinou do Brna, má velkou radost. „Myslím, že je tady vyšší kvalita života než v Birminghamu. Nabízela se možnost jít i do Vídně, ale v porovnání s Vídní máte třeba daleko lepší kávu,“ směje se.

Související články

  • Univerzita přilákala britského vědce. Bude zkoumat meziválečné umění

    Unikátní grant Muni Award in Science and Humanities získal Matthew Rampley. Na MUNI přechází z Birminghamu.

  • Kouzlo umění je ve vyprávění o něm

    Profesor Jiří Kroupa vidí dějiny umění jako proces odhalování záhad při zkoumání okolností vzniku díla.

  • Grant EXPRO: Proč je diskuse o kolonialismu v Česku tak těžká

    Matthew Rampley z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity bude zkoumat spojení Čechů a koloniálního světa.

  • Univerzita už potřetí vypsala mnohamilionový grant pro špičkového vědce MUNI Award

    Pět milionů ročně po dobu pěti let a volnost ve výzkumu může získat vědec, který uspěje ve výzvě Masarykovy univerzity.

MUNIMasarykova univerzita

Vydává Masarykova univerzita, 2005–2023. ISSN 2571-4198.
Redakce | Ceník inzerce | PDF | Podmínky užití

Sledujte Magazín M:

Sledujte Magazín M na Facebooku Sledujte MUNI na Twitteru RSS

Hlavní verze článku