Před poslední olympiádou se krasobruslařka Eliška Březinová snažila získat peníze na přípravu třeba i vyhlášením fundraisingové kampaně. Teď jí pomáhá UNIS.
Zástupci sportů, které nejsou tolik na očích, ale přesto je sportovci provozují na vrcholové úrovni, to mají s penězi těžké. Právě proto si dlouhodobě nejlepší česká krasobruslařka zažádala o sportovní stipendium z projektu UNIS.
Studentka fakulty sportovních studií podala žádost hned, jak to šlo. „Vždycky jsem si říkala, že když něco takového funguje ve Spojených státech, mohlo by i u nás,“ říká Březinová, která spadá do nejvyšší kategorie podpory a patří jí 15 tisíc korun měsíčně.
Využije je beze zbytku. Když totiž studuje a zároveň musí přes den absolvovat i několik tréninkových jednotek, nemá prostor na to, aby sama měla ještě nějakou práci. „Když jsem nad tím přemýšlela, vycházelo mi to, že bych měla třeba na trénování někoho jiného prostor ani ne hodinu denně.“
Proto už v minulosti zkoušela nejrůznější cesty, jak peníze na přípravu získat, ale nedařilo se. „Když jsem oslovovala potenciální sponzory, reakce byla většinou taková, že podporují jenom týmové sporty. My krasobruslaři navíc nejsme jako fotbalisté nebo hokejisté, nikdo nás neplatí, nemáme žádné příjmy,“ povídá Březinová.
Peníze, které teď dostává, používá hlavně na placení cest na trénink, protože na něj dojíždí autem z Brna do Kuřimi. Stipendium jde i na úplně obyčejné nákupy jídla a dalších osobních věcí. „Znamená to ale, že už nemusím rodiče prosit třeba o to, aby mi natankovali. Jsem zase o něco samostatnější, nemusím za nimi pořád chodit,“ líčí sportovkyně, kterou v kariéře doteď podporuje hlavně rodina. Ve stejném sportu totiž závodili také oni a Eliščin bratr Michal je několikanásobný mistr republiky a získal bronz na mistrovství Evropy.
Eliška už má bakalářský titul z trenérství. „I proto jsem se přihlásila o stipendium. Věděla jsem, že když už jsem zvládla bakaláře, zvládnu nějak i magistra a nemusím přemýšlet nad tím, že to třeba nedokončím a o stipendium přijdu.“
Když o tom Březinová mluví, zmiňuje i to, že právě stipendia by mohla být opravdu pádným argumentem, aby na české vysoké školy přicházelo víc sportovců. V každodenním honění za tréninky a zajištěním financí totiž právě škola bývá to, co sportovci ze života raději dopředu vyřazují.
Všechny obory v tomto režimu podle ní sice zvládnout nejde, některé ale určitě ano. „První semestr byl i pro mě hodně náročný, trvalo mi, než jsem si správně naplánovala školu a tréninky, aby to do sebe zapadlo. Druhý semestr už byl v pohodě. Navíc si myslím, že začátek na vysoké je náraz pro všechny,“ podotýká Březinová.
Sama by nástup na vysokou doporučila všem sportujícím studentům. Kromě toho, že už můžou žádat o stipendia, je tady podle ní další velké lákadlo – univerziády. „Je to taková malá olympiáda a ohromný zážitek hlavně pro ty, komu se nepodařilo dostat na velkou mezinárodní akci,“ líčí svoje dojmy a dodává, že tam člověk získá spoustu nových kamarádů.