V pondělí se na této fakultě nejprve uskutečnila přednáška na téma „Energetická a klimatická diplomacie jako klíčové nástroje k dosažení klimatické neutrality“. Na ni pak o den později navázalo Symposium energetického práva 2022. Personálně obě akce propojila osobnost Urbana Rusnáka, někdejšího slovenského velvyslance na Ukrajině a donedávna též generálního tajemníka sekretariátu Mezinárodní energetické charty. Jen málokdo mohl nabídnout hlubší vhled do toho, jak rostoucí ceny energií reagují na probíhající ruskou agresi na Ukrajině.
„Rusové se na ten konflikt připravovali roky dopředu. Nejdřív informačně, to tehdy zvítězili deset nula, když se uchytilo, že transit do Evropy zastavili Ukrajinci, ale přitom ho už na svém území zastavili Rusové. Ukrajinci ho na svém území ani technicky zastavit nemohli,“ zavzpomínal Rusnák na krušné chvíle z období své kyjevské diplomatické mise, kdy se „hrál rusko-ukrajinský plynový poker o Evropu“. V minulosti poměrně nedávné pak prý Rusové začali s přípravami finančními v podobě postupného, ale významného zvyšování cen svých nerostných surovin, zejména plynu. „My jsme si tu současnou válku, promiňte mi ten výraz, předplatili.“
A tak i když úterní Rusnákovu prezentaci uvedlo obecnější vysvětlení klíčových témat, její větší část byla věnována právě souvislostem rusko-ukrajinského konfliktu. Specifického mimo jiné tím, že většina principů energetické a klimatické diplomacie, respektive bezpečnosti během něj, vzala poměrně záhy za své. „Roky jsme budovali vzájemnou energetickou závislost mezi Evropou a Ruskem, kdy energetika měla sloužit zároveň jako pojistka k tlumení případných válečných tendencí,“ nastínil výchozí situaci Rusnák s tím, že na konci února se situace prakticky ze dne na den změnila. „Když Rusové vedli válku v Gruzii, dávali si pozor, aby nepoškozovali energetickou infrastrukturu. Dnes je situace jiná a můžeme vidět, že oboustranně jsou cílem vojenských operací sklady paliva, železniční mosty a další infrastruktura.“
V konečném důsledku tak válka na Ukrajině posunula i rámec našich hodnot. Zatímco v měsících před ní byla žhavým tématem primárně klimatická bezpečnost, jež byla společným jmenovatelem politického úsilí přinejmenším napříč Evropskou unií a západním světem, dnes, zahaleny v kouři z hořících ukrajinských rafinerií, mnohé její principy ustoupily do pozadí. Priority se posunuly, jak výstižně shrnul slajd s nápisem „RIP – Klimatická diplomacie“. „Klimatická diplomacie je v současnosti mrtvá. Během války je nejdůležitější energetická bezpečnost,“ konstatoval Rusnák.
Jakkoliv nezavdávala příliš důvodů k úsměvům, zkušený diplomat se svou prezentaci přece jen pokusil zakončit pozitivním výhledem do budoucna, představením opatření (také už dostatečně medializovaných), jejichž aplikací Evropa hodlá omezit svou závislost na ruských zdrojích, čímž by země utržila značný ekonomický šrám. „Jsme na dobré cestě, která si však žádá spoustu úsilí,“ zhodnotil situaci Rusnák. Nakonec, porci optimismu se do debaty pokusil vnést i další přednášející, Martin Švec z Právnické fakulty MU, specialista na energetické právo: „Naše připravenost na aktuální situaci sice byla opět pozadu, od konce druhé světové války jsme si však prošli spoustou energetických krizí a dobrá zpráva je, že všechny jsme ustáli a ze všech jsme vyšli posílení.“