Pod rukama Michala Novotného prošla řada světových tenistů, fotbalistů i celebrit z řad zpěváků či herců. Do Brna přijel na pozvání přednosty Katedry fyzioterapie a rehabilitace Lékařské fakulty MU Filipa Dosbaby. „Chceme našim studujícím poskytnout inspirující příběh tohoto výjimečného člověka, ale také pomoci nahlédnout do světa sportovní fyzioterapie na té nejvyšší úrovni, kde se chyby neodpouští a schopnost se správně a rychle rozhodovat představuje neocenitelnou dovednost,“ uvedl přednosta Filip Dosbaba.
Pro Michala Novotného to byla první zkušenost s přednáškou na české vysoké škole. „Ve Španělsku jsem už osm let profesorem na univerzitě Real Madrid. V Česku jsem zatím dělal jen kurzy či workshopy pro firmy. Toto je poprvé, kdy přednáším na univerzitě,“ svěřil se po tříhodinovém semináři Novotný s tím, že by rád na spolupráci s MU navázal a byl s akademickou sférou v těsnějším kontaktu.
„Dělit se o své znalosti se studenty mi připomíná má léta na univerzitě a já se budu snažit, aby vám mé pětadvacetileté zkušenosti daly co nejvíc,“ řekl v úvodu své přednášky fyzioterapeut, který se staral o sportovní hvězdy jako Rafael Nadal nebo Roger Federer, ale i o hvězdy filmové, Chrise Hemswortha či Keanu Reevese.
Pro studující byly inspirativní nejen jeho zkušenosti z oboru, ale také jeho životní příběh. Novotný odjel jako šestnáctiletý kluk s rodinou do Španělska. Tam se stal nejdříve automechanikem, ale pak se rozhodl, že bude raději opravovat lidská těla. Vystudoval fyzioterapii, získal v oboru také doktorát a zaměřil se na oblast sportu. „Od prvního ročníku na univerzitě jsem se snažil získávat informace, jak to ve sportu chodí. Hledal jsem práce, při nichž jsem se mohl do tohoto prostředí dostat. Takže jsem se nabízel třeba jako nosič ručníků. Ve druhém ročníku mi dali na starost tým dorostových fotbalistů španělské ligy,“ zavzpomínal Novotný. Se sportovci pracoval zadarmo, a to i po dokončení univerzity.
Do ATP na třetí pokus
V roce 2000 nastoupil jako fyzioterapeut do tenisové asociace ATP a později založil či spoluzaložil několik klinik. Nakonec vše opustil a v posledních letech se už věnuje klientům jen individuálně a soustředí se na další sebevzdělávání, psaní knih a předávání svých znalostí a zkušeností dál. „Moje životní cesta může být pro vás inspirací, ale také naopak, může vám ukázat, že směrem ke sportovní fyzioterapii jít nechcete. Ale i to je důležité, každý si musí definovat, kdo je, co v něm vzbuzuje otázky, co ho baví a podle toho si zvolit svou životní cestu,“ podotkl.
Do ATP se Novotný dostal až na třetí pokus. „Věděl jsem, že tenisová asociace má pět fyzioterapeutů, kteří cestují po celém světě. Hned po studiích jsem tam tedy poslal životopis, ale nic se nestalo. Tak jsem to zkoušel další rok a pak zase. Třetím rokem mi zazvonil telefon a řekli mi, že mám přijet na pohovor do Monte Carla, kde mi práci nabídli,“ popsal Novotný začátek své profesionální kariéry.
Na tenisových okruzích se nakonec pohyboval deset let, během nichž napočítal na 28 tisíc léčebných zásahů a 2 800 zásahů přímo na kurtu. Nasbíral tak řadu znalostí, třeba o tom, jaké typy zranění vznikají na konkrétním povrchu, jaké na začátku či na konci turnaje, ale také o přístupech k léčbě v různých zemích světa.
Bolest je denní chleba fyzioterapeuta
Zranění, ale i budování odolnosti proti nim jsou hlavní prací fyzioterapeutů. A ani jedno se neobejde bez bolesti. „Bolest často vnímáme negativně, ale neuvědomujeme si, jak by bylo těžké žít bez ní a jak nám může pomáhat. Vyjadřuje určitou míru odolnosti a čím jsme odolnější, tím jsme výkonnější a tím déle budeme žít,“ zdůraznil během přednášky Novotný.
Role bolesti je podle něj negativní i pozitivní. Ti nejlepší fyzioterapeuti jdou při léčbě na její hranici, kde má terapie největší přínos. „Každý dělá chyby, ale v naší profesi je to na lidském těle, a můžeme tak situaci někdy zhoršit. Právě proto je třeba umět s bolestí pracovat, poznat její intenzitu. Bolest je totiž subjektivní a profesionál se musí vždy snažit co nejlépe rozpoznat, zda emoce daného člověka jeho bolest zveličují či umenšují, jinak může situaci zhoršit. I mně se stalo, že jsem nerozpoznal tu správnou hranici, narušil jsem hráči nervy v ruce a vyřadil ho tak ze zbytku turnaje,“ přiznal. Podotkl také, že vnímání bolesti souvisí s věkem, pohlavím, ale i se stresem, a mluvil také o potřebě budování odolnosti, která je nejen fyzická, ale i psychická a metabolická. „Budování odolnosti a adaptace se děje až po výkonu. Regenerace je tedy ještě důležitější než výkon, a i tady by měli mít fyzioterapeuti na mysli, že nejen rozdílné typy pohybu, ale i rozdílné typy lidí potřebují rozdílnou míru regenerace,“ upozornil Novotný.
Zdůraznil, že ve fyzioterapii neexistuje žádný univerzální přístup. „Při nápravě zranění bychom měli vědět, zda byl už pacient dříve zraněný, jak a s čím se léčí, jak se mu zranění stalo. Při plánování tréninku a regenerace zase musíme myslet na to, v jaké je klient kondici, jak a kde nabírá svalovou hmotu a jak jeho somatotyp regeneruje,“ podotkl.
Na příkladech ze své praxe ukázal, že fyzioterapeut by měl něco vědět také o psychologii a mentální práci. Na příkladech několika špičkových tenistů popsal, jak charakter osobnosti ovlivňuje nezbytnou rozcvičku. „Zatímco Rafael Nadal byl plně soustředěný, systematický a dělal si rozcvičku před rozcvičkou, Roger Federer zase potřeboval pokaždé vymyslet novou věc a udělat z předzápasové přípravy zábavu,“ dodal Novotný. Příkladů slyšeli studující během přednášky celou řadu. Na jejich přání se Novotný věnoval také analýze těla, která je pro práci fyzioterapeutů nezbytná. Ta důkladná, třeba pro profesionální sportovce, má přes dvě stovky testů a zabere celý den. Novotný ale popsal zkrácenou, asi hodinovou verzi, která může terapeutovi ukázat základní věci, tedy zkrácené svaly či fascie a pohyblivost kloubů.
Michal Novotný také zdůraznil, že v současnosti má být práce fyzioterapeuta spíše prevencí a jejím cílem je zraněním předcházet. Dodal také, že je třeba se neustále vzdělávat a hledat nové či dávno zapomenuté přístupy. „V životě každého člověka se neustále dějí nějaké změny, a to platí i pro práci. Hledání odpovědí na otázky z praxe dělá mou práci zábavou!“