Příběh Mendelova odkazu: Jak zřídit muzeum?

Genetička Jiřina Relichová je neodmyslitelně spojená s přírodovědeckou fakultou. Kromě vědecké činnosti působila dva roky jako ředitelka Mendelova muzea a dodnes je významnou propagátorkou Mendelova díla. 

Gregor Johann Mendel se během života nedočkal uznání svých objevů. Za jakých okolností k tomu konečně došlo? 
To nastalo na začátku 20. století objevením a potvrzením jeho výsledků a brzy potom, na návrh anglického přírodovědce Williama Batesona, dostala nová věda pojmenování genetika. Bateson nechal přeložit Mendelovu práci do angličtiny, a tím ji zpřístupnil širšímu okruhu badatelů. Ve dvacátých letech došlo k významným objevům, které potvrdily Mendelovy zákonitosti a posunuly genetiku na úroveň genů a chromozomů. Přispěla k tomu především americká laboratoř Thomase Hunt Morgana svými pokusy na drozofile. Od té doby začaly snahy o rozvíjení objevu a uchování památek na objevitele, který je ve světě znám jako otec genetiky.

Kdy se osobnost Mendela „zviditelnila“ pro brněnskou veřejnost?
Už v roce 1906 se členové Přírodozkumného spolku v Brně usnesli postavit Mendelovi pomník. Ustanovený výbor, jehož členem byl i mladý botanik Hugo Iltis, sekretář brněnského Naturforschender Verein, získal prostředky a vybral návrh od rakouského sochaře Theodora Charlemonta. Za přítomnosti mnoha předních přírodovědců – genetiků byl 2. října 1910 odhalen na tehdejším Klášterním náměstí Mendelův pomník a došlo k jeho přejmenováno na náměstí Gregora Mendela. Mezi řečníky, kteří připomínali význam nové vědy pro šlechtitelskou praxi byl také Hugo Iltis. Socha pak byla předána do ochrany starostovi Brna jako „nejkrásnější ozdoba města“.

Po vzniku samostatného Československa se v roce 1918 ustálil název Mendlovo náměstí a blížilo se Mendelovo výročí. Jak vypadala brněnská oslava, na které se společně podíleli Češi a Němci? Oslavu stého výročí narození Gregora Johanna Mendela chystali v Brně v roce 1922 členové německého přírodovědného spolku spolu s našimi představiteli a za podpory československé vlády. Organizace se aktivně ujal i Hugo Iltis, který uspořádal v tehdejším Německém domě výstavu dokladů o Mendelovi. Zároveň se v augustiniánském klášteře konala i výstava, ze které vzniklo Mendelovo muzeum. Oslava byla 22. září zahájena před Mendelovou sochou fanfárami z opery Libuše. Přírodovědci z celého světa přednesli projevy o tom, jakého pokroku dosáhla genetika v jejich zemích. Jménem prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka promluvil na shromáždění botanik a politik Bohumil Němec. Podstatu dědičnosti vyjádřil v závěru: „Když spojujeme v sobě minulost a budoucnost bez našeho přičinění a nejsme vinni za svou svébytnost, měla by z tohoto poznání vzejít hluboce zdůvodněná vzájemná snášenlivost pro všechny vlastnosti jedinců, národů a ras.“

Jak to bylo s výzkumem ve třicátých a čtyřicátých letech?
Snahy zřídit v Brně Mendelův ústav pro výzkum genetiky začaly ve třicátých letech. Prvním z protagonistů této myšlenky byl profesor lékařské biologie na Masarykově univerzitě Jan Bělehrádek, který navrhoval zřídit při lékařské fakultě Ústav genetiky a eugeniky, který by se zabýval výzkumem i výukou dědičnosti. Návrh podporovali zástupci brněnských vysokých škol i augustiniánské opatství. Dokonce byl vypracován architektonický projekt, avšak s hrozbou blížící se války se tento záměr nemohl uskutečnit. Během války pokračovaly snahy zřídit Gregor Mendel Forschungsinstitut při německé technice. Ten byl sice formálně zřízen, ale vývoj války neumožnil jeho faktické fungování. Po druhé světové válce se obnovily snahy o zřízení Mendelova ústavu. Na přírodovědecké fakultě byly vyhrazeny prostory pro samotný ústav. Biolog Jaroslav Kříženecký byl komisí vybrán pro výuku genetiky a navržen na řádného profesora. Tehdejší opat augustiniánského kláštera Benedikt Švanda nabídl pro stavbu ústavu pozemek a všechny předměty z klášterního Mendelova muzea. Kříženecký začal projednávat náležitosti a finance pro stavbu, avšak převratný rok 1948 tyto plány zhatil. 

V padesátých letech se genetika stala nežádoucím „politickým tématem“? 
Rozvoj genetiky se podřídil lysenkismu, ideologii stalinského režimu v Rusku, a genetika byla považována za škodlivou reakční buržoazní vědu. Označení „mendelista“ a „morganista“ bylo nadávkou, zastánci mendelovské genetiky byli v nemilosti a dokonce perzekvováni. Jaroslavu Kříženeckému byl nejprve zakázán vstup na fakultu Vysoké školy zemědělské a poté byl ze školy propuštěn. Později byl i vězněn. Ve druhé polovině padesátých let se začal vliv ruské ideologie lysenkismu oslabovat. V roce 1958 navrhl Karel Hrubý z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy účastníkům 10. mezinárodního genetického kongresu v Montrealu, aby se v Brně uspořádalo v roce 1965 sympozium, které by připomnělo sté výročí Mendelova objevu. Návrh byl přijat a v Brně začaly přípravy.

Mohlo se celoživotní úsilí Jaroslava Kříženeckého nejen o popularizaci Mendelova odkazu konečně naplnit? 
Kříženecký byl v roce 1962 jmenován vedoucím Oddělení pro historii genetiky Moravského zemského muzea a zároveň Mendelova muzea, pro které navrhl označení Mendelianum. V krátké době se mu podařilo vybudovat Mendelianum ve zdevastované části kláštera a v původním refektáři instalovat expozici podle projektu architekta Bohuslava Fuchse. Slavnostního otevření se nedožil, zemřel koncem roku 1964. Ředitelem se poté stal jeho žák, genetik Vítězslav Orel, který Mendelianum slavnostně otevřel 4. srpna 1965 za přítomnosti státních a kulturních institucí a zejména zahraničních účastníků mezinárodního sympozia. 

Vy jste byla účastnicí zmiňovaného Mendelova sympozia. Jaký mělo význam? 
Ano, byla jsem tam jako studentka 3. ročníku pomáhat v šatně, ale plně jsem vnímala mimořádnou atmosféru průběhu konference i doprovodných akcí. Mendel Memorial Symposium se konalo v nově otevřeném Janáčkově divadle ve dnech 4. až 7. srpna 1965. Zúčastnilo se ho 405 účastníků, jak genetiků, tak představitelů významných institucí, například UNESCO, a mezinárodních vědeckých společností převážně ze zahraničí. Úvodní projev měl týž Bohumil Němec, který se zúčastnil slavností již v roce 1910 a 1922. Toto přelomové sympozium znamenalo definitivní konec podřizování nevědeckým ideologiím. Ukázalo se, že navzdory těmto tlakům u nás zůstali „mendelisté“, kteří někdy i tajně sledovali a propagovali pokroky v genetice. Na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity už v jarním semestru 1965 oficiálně probíhaly první přednášky z genetiky a za dva roky vyšly první dvě absolventky této specializace. (Jednou z nich byla Jiřina Dobrovolná, nyní Relichová – poznámka redakce.) Vznikla i samostatná katedra genetiky, která však byla po roce 1968 z politických důvodů zrušena.

Jaké byly další osudy Mendeliana? 
Mendelianum pod vedením Vítězslava Orla úspěšně rozvíjelo odkaz Gregora Johanna Mendela a zveřejňovalo nové objevy, názory a činnost v časopise Folia Mendeliana. Navázalo rozsáhlou mezinárodní spolupráci a uspořádalo několik významných mezinárodních setkání genetiků a historiků. Orel vedl Mendelianum do roku 1991, po něm ho převzala Anna Matalová až do roku 2001, kdy bylo nuceno opustit prostory kláštera. Nyní sídlí a pokračuje ve své činnosti v prostorách Biskupského dvora Moravského zemského muzea. 

Snahy o obnovení muzea v klášteře však nepřestaly. Proč? 
Z podnětu genetika Kima Nasmythe z Oxfordské univerzity vznikla koncem devadesátých let myšlenka na projekt, který by co nejlépe uchoval v opatství „genius loci“ Mendela a jeho objevu. Autenticita uvolněných prostor vyžadovala obnovení Mendelova muzea, neboť se jednalo o kulturní dědictví a předchozí vývoj událostí k tomu přímo vybízel. Tehdy vznikla Iniciativa pro Brno, která si vytkla ne úplně snadný cíl, vytvořit v části opatství, kde Mendel žil a pracoval, centrum prezentace vědeckých objevů, komunikace a vzdělávání. Klíčovou roli přitom sehrálo rakouské sdružení Vereinigung zur Förderung der Genomforschung, a jeho představitelé a podporovatelé, kteří společně s pomocí opatství, Mendelovy univerzity a Masarykovy univerzity, k tomuto cíli přispěli. Zásadním byl vědec Gustav Ammerer z Vídeňské univerzity, bez jehož finanční podpory by nebylo možné zahájit činnost vedoucí k vybudování nového Mendelova muzea. Kim Nasmyth, který v tu dobu působil ve Vídni, zaštítil svou vysokou vědeckou autoritou celý projekt a přizval k jeho podpoře světové vědecké kapacity včetně nositelů Nobelovy ceny, například Jamese Watsona, Paula Nurseho a Tima Hunta. Připravovala se nová expozice a za tím účelem byly zrekonstruovány další prostory podle návrhu architektky Evy Jiřičné. V roce 2002 se v krásně restaurovaném refektáři konala inaugurační konference EMBO Workshop, Genetics after the Genome a v nových prostorách vzniklo Mendelovo muzeum, kde mohli návštěvníci zhlédnout výstavu Gregor Mendel: The Genius of Genetics.

Z jakého důvodu vzniklo občanského sdružení, jehož jste byla zakladatelkou?
Provoz muzea a jeho aktivity zdárně pokračovaly, brzy však vznikla potřeba stabilního zabezpečení provozu. K tomuto účelu jsme založili ještě se zástupcem Mendelovy univerzity v roce 2004 občanské sdružení, jehož zakladateli byli členové Masarykovy univerzity, Mendelovy univerzity, Vereinigung zur Förderung der Genomforschung a Augustiniánského opatství a farnosti při bazilice Nanebevzetí P. Marie na Starém Brně. Zanedlouho poté přešlo občanské sdružení ve sdružení jmenovaných čtyř institucí jako právnických osob. Nejasnosti v tom, jakým způsobem a jakým podílem by měl být chod muzea zajištěn, se řešily na společné výroční schůzi, kdy tehdejší prorektor Mikuláš Bek navrhl možnost převzetí muzea pod správu Masarykovy univerzity a účastníci s tím souhlasili. Moc mě těší, jak si dnes muzeum, díky vstřícnosti augustiniánů a v součinnosti s obecně prospěšnou společností Společně, vede a udržuje stále živý odkaz Gregora Johanna Mendela.

V roce 2007 se Mendelovo muzeum stalo součástí Masarykovy univerzity a vy jste ho také chvíli řídila. Zároveň jste stála u zrodu přednášek Mendel Lectures, kterých se účastní významní vědci. Jaké máte na tuto průkopnickou dobu vzpomínky?
Nápad na pořádání přednášek významných genetiků z celého světa – Mendel Lectures vznikl v roce 2002. Jejich konání zajišťovali zpočátku, s podporou British Council, Kim a Anna Nasmyth, Jan Motlík z Akademie věd ČR, Imma Mautner Markhof z Rakouska a já. V rámci Mendel Lectures už v Brně předneslo přednášku na 140 významných genetiků, včetně nositelů Nobelovy ceny, kteří byli nadšení z možnosti vystoupit v autentickém prostředí, kde žil a pracoval zakladatel genetiky. Moc mě těší, že na Mendel Lectures dodnes přednáší špičkoví odborníci a zájem o přednášky je velký i ze strany posluchačů.