Do svého předchozího působiště, boskovického kina, se Radek Pernica dostal tak, že se při náhodném setkání s provozovatelem kina vyjádřil k jeho fungování kriticky.
Dala by se čekat odmítavá reakce, Pernica ale dostal nabídku, jestli nechce nastoupit jako šatnář. Postupně se vypracoval až na šéfa kina, které se návštěvností řadilo k biografům z krajských měst, i když mají Boskovice jen asi jedenáct a půl tisíce obyvatel. Teď má Pernica novou práci. Stal se ředitelem nově otevřeného univerzitního kina Scala.
V čem vaše tehdejší kritika spočívala?
Nelíbila se mi programová struktura kina, myslel jsem, že by měla být daleko barevnější, zasahovat do kvalitnějších filmových sfér. Byl jsem také kritický k webové prezentaci kina, která tehdy, v roce 1998, buď vůbec neexistovala, nebo z mého pohledu nebyla zajímavá. Byla to zkrátka plošná kritika mladého nadšeného absolventa, který zrovna opustil zlínskou filmovou školu.
O co vám přesně šlo, když jste začal boskovické kino vést?
Chtěl jsem kino, které by fungovalo jako otevřená platforma pro film. Šlo mi o to, aby lidé měli pocit, že tohle je jejich kino, jejich prostor. Nechtěl jsem, aby o něm lidé přemýšleli jen ve smyslu přijdu tam, koupím si vstupenku, podívám se na film a jdu domů. Chtěl jsem z kina sejmout tvář instituce, vybudovat kolem něj komunitu.
V Boskovicích se vám dařilo, přesto jste přijal nabídku stát se ředitelem kina Scala. Znamená to, že už jste v předchozí práci necítil žádnou výzvu?
Získal jsem pocit, že v tuhle chvíli je kino hotové – je stabilizované ekonomicky i technicky, nic ho neohrožuje. Do toho se začalo mluvit o tom, že Masarykova univerzita převezme Scalu. Pak mi volal kolega z Prahy, že se v Brně chystá diskuse o budoucnosti Scaly, ať na ni jedu s ním. Nakonec jsem nemohl, ale kolega z kina Aero ano. To byl začátek našich jednání s univerzitou, která vyústila v to, že kino můžeme znovu otevřít.
Když jste dostal nabídku na svoji dnešní pozici, měl jste z ní radost?
Tak jsem se na to nedíval a nedívám. Já jsem sem přišel pracovat, přišel jsem vybudovat velké metropolitní kino v centru města. Aktuálně jsme v období těsně po otevření, z čehož plyne řada úkolů a povinností, takže mi na emoce nezbývá čas.
Jaké máte s kinem plány?
Od začátku bylo jasné, že budeme kloubit univerzitní aktivity s provozem běžného kina, byla to ostatně i podmínka od města Brna, od kterého si prostory pronajímáme. To stále platí. Přes den bude tedy Scala sloužit výuce, různým seminářům, kurzům a konferencím a večer bude fungovat téměř jako standardní biograf. Já teď sbírám požadavky různých univerzitních pracovišť a taky se snažím jejich pracovníky namotivovat, aby se Scalou počítali při pořádání svých akcí. A pak mám druhou hlavní starost, a to je zajištění standardního promítacího provozu.
Kino bude sloužit mimo jiné jako tréninkový prostor pro studenty filmové vědy. Co si pod tím představit?
Ano, chystáme jeden studentský projekt, který už se snažíme uvést do praxe. Bude to cyklus projekcí s přidanou hodnotou – lektorskými úvody, besedami, filmy, nebo jejich částmi, které nenajdete v běžné distribuci. Projekce budou vždy v úterý večer, v hlavním vysílacím čase. Projekt je z mého pohledu velice zajímavý. Je skvělé, že si už jako student můžete na kino sáhnout, podílet se přímo na jeho provozu.
Děje se někde něco podobného?
Nevím o tom, že by v republice něco takového existovalo. Model univerzitního kina, jak se ho snažíme nastavit, je novinka, do mapy českých kin kreslíme úplně nový bod. Studenti si svůj projekt budou obhospodařovat po organizační stránce a profesor Jiří Voráč a jeho kolegové z filmové vědy budou dbát na jeho filmovou a dramaturgickou úroveň. Studenti si musí všechno zařídit a zorganizovat, pozvat třeba hosty. Kromě prodeje vstupenek, účetních věcí a vlastního promítání, na které je potřeba vyškolený specialista, musí dělat úplně všechno, třeba i kontrolovat vstupenky.
Dá se říct, jaké filmy můžeme ve Scale očekávat?
Nemám moc rád označení artové kino, tomu, o co se budeme snažit, říkám spíš repertoárové kino. Dramaturgie bude různorodá a nápaditá, budou v ní také klasické distribuční filmy, ale Babovřesky ve Scale neuvidíte. Pokud vedle sebe dáte program běžného komerčního kina nebo multiplexu a náš, uvidíte velký rozdíl. A taky se budeme snažit o realizaci filmových festivalů, které se v Brně zatím nekonají nebo se konají na jiných místech ve městě.