Umí si lidé vychutnat přítomný okamžik, uvědomují si, co se děje tady a teď a dokážou se soustředit na to, co se děje aktuálně kolem nich a být aktivní? Inspiraci k tomu dal několika stovkám lidí už druhý kroměřížský TEDx, který se konal v sobotu. Platforma konferencí, které mají původ v USA, se odvozuje od akce TED, tedy Technology, Entertainment, Design, která vznikla v Kalifornii před třiceti lety s cílem šířit zajímavé myšlenky do světa.
TEDx jsou pak dobrovolně a samostatně organizovaná místní setkání. Spojují osobnosti různých odvětví, které předávají účastníkům své myšlenky, zkušenosti či zážitky. Na úvod kroměřížského setkání vystoupila ústavní soudkyně a asistentka na Katedře ústavního práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity Kateřina Šimáčková. Věnovala se otázce práva a spravedlnosti a na několika případech z praxe přiblížila posluchačům, že plnou spravedlnost ani soudy velmi často nemohou zprostředkovat. I právo má totiž své limity a existuje mnoho případů, kdy je jeho naplnění vůči některým lidem nespravedlivé.
Může nastat například situace, kdy si někdo koupí dům od firmy, která je sice zapsaná v katastru nemovitostí, ale ta za něj původnímu vlastníkovi nezaplatila. Kdo na něj má tedy nárok? Původní majitel, který za něj nedostal zaplaceno od prostředníka, nebo nový vlastník, který naopak řádně zaplatil majiteli uvedenému v katastru nemovitostí?
„V tomto případě soud nemůže zaručit plnou spravedlnost, ale nesmí ji při svém rozhodování ztratit ze zřetele,“ zdůraznila Šimáčková. Hledání spravedlnosti a práva je podle jejích slov náročné a jednou z hlavních vlastností soudce je právě cit ni. „Mezi zásady soudce patří poskytnout lidem férový proces, rovné zacházení a srozumitelné vysvětlení,“ doplnila ústavní soudkyně.
Vzdělávací konference TEDx přináší řadu nápadů, téma spravedlnosti tak vystřídala chůze. Z netradičního úhlu ji představil proděkan Fakulty sportovních studií MU a kineziolog Martin Zvonař. S kolegy zkoumá správné fungování nožní klenby včetně vývoje obuvi.
„Chůze je základní způsob dopravy, v mnoha zemích to však už neplatí. Pro mnoho lidí je to jediný způsob udržování zdatnosti, ale chodí málo. Denně by měli udělat alespoň deset tisíc kroků nebo chodit minimálně půl hodiny,“ poznamenal Zvonař. Uvedl, že například ve Spojených státech začínají na některých místech znovu budovat přechody pro chodce, aby lidi k pohybu motivovali. Když totiž lidé budou chodit málo, povede to nejen k individuálním zdravotním potížím, ale může se změnit i vývoj dolních končetin.
Vědci ale nezkoumají jen to, co se může stát, dívají se také do minulosti. Jaroslav Doležel z Akademie věd ČR například studuje dědičnou informaci rostlin. I díky jeho práci se například podařilo „přečíst“ geny pšenice. Umožní to vytvářet nové, odolnější odrůdy s vyšším výnosem a odvrátit tak hladomor, který s rostoucí populací na Zemi stále hrozí.
Přibližně patnáctiminutové přednášky obsáhly řadu dalších oborů včetně umění či překonávání sebe sama. Jedna z nich se týkala i občas tabuizovaného tématu smrti. Absolvent Masarykovy univerzity Martin Loučka představil divákům principy paliativní péče, která se umírajícím i jejich rodinám snaží pomoci v tom, aby lidé umírali důstojně a nebyli osamocení.
Konferenci pak optimisticky uzavřel psycholog z kroměřížské Psychiatrické nemocnice Stanislav Kratochvíl. „Říkejte si každé ráno, že život je nádherný. Pokud je to na vás příliš silné tvrzení, tak aspoň, že je zajímavý.“
Některá z témat na první pohled možná nevypadala, že se řídí ústředním mottem konference tady a teď, ale podle organizátorů jde o to, že různé tipy a nápady z akce mohou posloužit jako osobní inspirace nebo i první krok pro životní posun či změnu.
„Samozřejmě jedna konference nevyřeší všechny problémy. Může na ně ale ukázat v jiném světle a nakopnout k řešení. Tady a teď vlastně říká, že není třeba jen pasivně čekat, až se něco v životě stane, ale že my sami můžeme vzít iniciativu do rukou,“ dodal jeden z organizátorů akce Petr Gremlica.