Posedět na lavičce nebo si přečíst informační materiály v Botanické zahradě Přírodovědecké fakulty MU mohou návštěvníci i díky Sdružení přátel botanické zahrady. To už dvacet let podporuje činnost zahrady a pomohlo ji například osadit ptačími budkami.
Po celou dobu je předsedou sdružení botanik Vladimír Řehořek. „Jsou tam lidé se zájem o botaniku, zahrady, zahradničení i zahrádkaření, kteří se chtějí blíže seznámit s okrasnými i užitnými rostlinami,“ přibližuje členy spolku Řehořek.
Předsednictví se ujal v roce 1996, krátce po svém návratu do Brna. Na Masarykově univerzitě studoval, ale pak ho osud zavál do slovenské Nitry. „Pětatřicet let jsem působil na tamní vysoké škole zemědělské, po srpnu roku 1968 jsem ale nesměl působit pedagogicky a nakonec mi dali na starost vybudování botanické zahrady,“ popisuje svůj život Řehořek. Postupně si vybojoval rozpočet i pracovní místa a zahradu vytvořil.
Po revoluci, v roce 1995, však dostal nabídku, aby se vrátil do Brna na svou alma mater. „Už za studií jsem měl blízko k botanické zahradě a po návratu jsem byl s tamními pracovníky opět v kontaktu. Pak jsem dostal nabídku na předsednictví Sdružení přátel botanické zahrady, kterou jsem přijal,“ říká Řehořek s tím, že ve světě jsou podobné spolky běžnou záležitostí. Některé dokonce fungují i tak, že členové chodí do zahrady vypomáhat.
Spolek má asi 35 členů a přidat se do něj může každý zájemce, kterému už bylo 15 let. „Každý rok na jaře se pořádají exkurze zaměřené například na významné zámecké parky či botanické a kulturní lokality. Jednou do roka je pak valná hromada s odbornou přednáškou či prezentací,“ přibližuje fungování sdružení jeho tajemnice Magdaléna Chytrá.
Za členský poplatek 150 korun ročně, pro důchodce 70 korun, pak mohou také chodit na výstavy a do skleníků botanické zahrady zdarma.
Členové si samozřejmě na společných akcích také vyměňují zkušenosti. „Občas dostávám dotazy na to, cože jim to vyrostlo na zahradě, přestože tam nikdy nic takového nezasadili. Těší mě, když jim můžu pomoci,“ dodává Řehořek, který se stará o vlastní třicetiarovou zahradu.
„Založil ji můj děda, který býval zámeckým zahradníkem. Já jsem jako dítě měl raději brouky a motýly, ale můj otec měl k rostlinám úzký vztah a také díky učitelům na střední škole i univerzitě jsem nakonec přilnul k botanice,“ popisuje Řehořek, který se zabývá studiem rostlinných společenstev.
V poslední době se pak věnuje určování rostlin, v rámci projektu, který mapuje, do jaké míry se ve velkých evropských městech uchytily cizí druhy rostlin zavlečené buď jako okrasné rostliny do zahrad, nebo neúmyslně třeba s dopravou.