Stres je přirozenou reakcí organismu na vnímané hrozby nebo problémy. V těle vyvolává řadu fyziologických změn včetně uvolňování stresových hormonů, jako je kortizol a adrenalin. Je-li stres chronický nebo dlouhodobý, může mít negativní účinky na zdraví mozku. A prožité utrpení válečných konfliktů zanechává hluboké stopy, které se mohou přepsat i do mozků dalších generací (sekundární traumatizace). Neurolog Ivan Rektor se svým týmem z CEITEC tuto skutečnost popsal při svém výzkumu přeživších holocaustu a jejich potomků a teď se soustředí na lidi zasažené posledními válkami v Evropě.
„Velmi rychle a akutně jsme otestovali Ukrajinky, které utekly před válkou a jsou u nás. Zapojili jsme do týmu i dvě ukrajinské psycholožky, které tyto ženy testovaly, a výsledkem je, že u všech Ukrajinek je přítomný stres, i když to na první pohled nemusí být vidět. Porovnáním s českou kontrolní skupinou jsme na mozcích Ukrajinek našli změny v struktuře a konektivitě stresových oblastí mozku,“ říká Ivan Rektor s tím, že studie aktuálně prochází recenzním řízením.
Další skupinou, kterou zkoumá, jsou lidé se zkušeností s konfliktem v bývalé Jugoslávii v 90. letech. Hledá pamětníky z řad civilistů, kteří přesídlili do Česka či na Slovensko, i jejich potomky, a žádá je o spolupráci na výzkumu. „Není to nijak náročné ani bolestivé, jde o odběr krve a vzorků DNA, nijak složitý psychologický test a vyšetření mozku magnetickou rezonancí. Dobrovolníci navíc obdrží jak výsledky psychologické konzultace, tak i snímky z magnetické rezonance. Našemu výzkumu velmi pomohou,“ uvádí profesor Rektor. Vyšetření probíhá ve výzkumném centru CEITEC MU v Brně, trvá tři až čtyři hodiny a dobrovolníci dostanou paušální náhradu cestovních nákladů ve výši dva tisíce korun. Zájemci mohou CEITEC kontaktovat prostřednictvím webového formuláře.
Výzkum podle něj může upřesnit poznání o tom, co se v mozku při zpracovávání dlouhodobé stresové zátěže děje, a pomoci poznat faktory, které přispívají k odolnosti či naopak náchylnosti vůči stresu. Zatím také není jasné, co působí traumatizaci druhé a třetí generace, tedy například lidí narozených 30 až 50 let po holocaustu. „Teď právě se u nás testuje epigenetika, tedy proces potlačování určitých genů. Osobně si ale myslím, že pravděpodobnější je behaviorální přenos, tedy psychologické faktory, protože to vidíme třeba na třetí generaci, kde je pouze jeden předek, který přežil holokaust. Ale zatím čekáme na výsledky,“ doplňuje Ivan Rektor, který ve Středoevropském technologickém institutu CEITEC působí od roku 2007.