Pomoc studujícím a zdravým lidem vnímá Miroslav Světlák jakou přirozenou součást role psychologa ve společnosti. „Nechceme čekat, až lidé onemocní, chceme je oslovit mnohem dříve, aby se tak nikdy nestalo.“ Už v roce 2017 spustil s kolegy pilotní projekt seberozvojového programu se základy v mindfulness terapii, který měl studujícím lékařské fakulty pomáhat snížit míru stresu. Od té doby se výrazně rozrostly možnosti, které mají studující celé Masarykovy univerzity v péči o své duševní zdraví.
Nepůsobíte jen v rámci univerzity. S kolegou Adamem Suchým máte instagramový kanál Chill je skill o základech duševního zdraví. Proč je tak důležité pečovat o duševní zdraví a jsou dnes mladí lidé opravdu „sněhové vločky“?
Podle mě nic takového neexistuje, jen se ve společnosti uchytil nějaký mediální výraz, který nemá oporu v realitě. Dnešní mladí lidé prostě vnímají svět jinak, než jsme byli zvyklí my. Psychické potíže mladších generací narůstají, ale ten důvod je především v tom, že se společnost dramaticky a rychle mění, tlak na adaptabilitu člověka výrazně narůstá a zvyšuje se míra stresu. A pokud člověk nemá kvalitní základy pro dobré duševní zdraví, tak to na něj má větší dopad a může to vést k úzkostným poruchám, depresivním stavům a dalším problémům.
Co se tak zásadně změnilo a jaké jsou pilíře duševní pohody?
Vnímám to tak, že s rostoucí svobodou v liberální západní společnosti se nechtěně dotýkáme její odvrácené strany, za kterou mimo jiné považuji relativitu spojenou s nejistotou, úzkostí, obavou, ostatně to, co už bylo sociology nazváno v sedmdesátých letech strach z budoucnosti. Svoboda, relativizace, individualizace a tlak na výkon bez moudrosti a spojení s principy toho, co determinuje duševní zdraví, mohou vést k opojení končícímu kocovinou a úzkostí a k hledání rychlých řešení, aby nám bylo lépe. Současný svět nejenže má svou virtuální složku, která má zcela jiná pravidla, ale i v reálném světě narůstá míra stresu. Je tu neustálý tlak na rozhodování, panuje informační přetížení a narůstá tak nejistota. U mladých lidí je nejistota také v tom, jaké jsou jejich kompetence či role v životě, protože nemohou jednoduše následovat své rodiče, nejistota v tom, co je správně, protože k nim proudí celá řada často rozporuplných informací. Nevědí, v čem mají svobodu, v čem naopak ne, za co nesou odpovědnost, cítí ji třeba za globální změnu klimatu, které sami o sobě nemohou zabránit. Musím také zdůraznit, že se mění chování populace, které má na duševní zdraví zásadní vliv. Mám na mysli, že ubylo pohybových aktivit, a obecně více času trávíme uvnitř a sezením. Změnily se stravovací návyky, jíme víc průmyslově upravených jídel. Výrazně se změnily spánkové vzorce, kdy spíme mnohem méně a spánek není tak kvalitní. Prostě klesající odolnost populace ve smyslu fyzické kondice vede k nárůstu psychických obtíží, a to má výrazný celospolečenský dopad.
Vede z této situace cesta ven?
Stále samozřejmě je a bude nezbytná práce psychoterapeutů v pomoci konkrétním lidem, u kterých už je trápení tak velké, že bychom jej nazvali nemocí, nebo si nemohou sami pomoci. Pokud se nám ale podaří ovlivňovat globální determinanty zdraví, tak můžeme v podstatě ušetřit psychického trápení třeba třetinu lidí. Koncepčně musíme cílit na taková opatření, která mají dopad na celou populaci. Bude muset jít o změnu koncepce prevence a o synergická opatření v řadě oblastí: od daní, norem, vzdělávacích programů, ale především v myšlení nás všech. Musíme být otevřenější a připravení, že se budeme neustále a rychle přizpůsobovat novým věcem, ale zároveň nezapomenout, že je možná vágní, ale stále platné „ve zdravém těle zdravý duch“.
Jsou toho ale schopné starší generace, které mají rozhodovací pravomoc a měly by některé změny zavádět?
Myslím, že dnešní doba dobře ukazuje, jak naše zaběhané způsoby uvažování o světě naráží na realitu. Svět se za posledních deset let proměnil tak dramaticky, že my vůbec nevíme, co s tím vlastně dělat. Když uvedu konkrétní příklad, tak ještě před dvěma lety znal pojem ChatGPT jen málokdo a dnes je naopak jen málo lidí, kteří tento či jiný nástroj umělé inteligence nevyužívají v práci či k zábavě. Přesto pro tuto oblast nejsou pořádně dané ani základní právní předpisy. A ano, naráží na sebe dynamicky se měnící svět a starý způsob někdy rigidního myšlení lidí ve vedoucích funkcích. Tito lidé, ale nejen oni, by měli umět moudře vyvážit dvě věci, měli by opravdu naslouchat a vnímat, co jim mladé generace a děti říkají, a zároveň jim připomínat a ukazovat, že i v tom starém světě existují principy, bez kterých nemohou fungovat. Je v pořádku říct: „Hele, já tomu, co vy zažíváte a prožíváte, vlastně nerozumím, nejsem už schopný všechno to nové pojmout, ale chci ti jen říct, že když se nebudeš hýbat, nebudeš dobře spát, pečovat o své vztahy v reálném světě, tak ti nebude po psychické stránce nikdy dobře.“
Vysokoškolské studium je samo o sobě stresující. Jak aktuálně pomáháte studujícím na MU se s tím vypořádat?
Vytvořili jsme předmět Základy duševního zdraví a efektivního studia, který je určený studujícím na lékařské fakultě. Tam jim vysvětlujeme nejen to, jak efektivně studovat, ale i základy duševního zdraví. Na to navazuje celouniverzitní předmět Pozitivní psychologie a psychologie zdraví, kde učíme zájemce základní pilíře duševního zdraví z pohledu pozitivní psychologie. Zároveň nabízíme osmitýdenní kurzy založené na principu mindfulness a redukci stresu. Protože víme, že ne všichni chtějí někam chodit fyzicky, vymysleli jsme e-learningový program MUNI Healthy minds, který už absolvovalo na 2500 studentů, a dokonce o něj projevila zájem Vojenská zdravotní pojišťovna, která jej zdarma nabízí svým pojištěncům. I tam už máme přes 2000 účastníků. A samozřejmě nabízíme kurzy i zaměstnancům univerzity.
Mají e-learningové kurzy konkrétní dopady?
Dělali jsme si studii ověřující efekty kurzu a její výsledky teď zpracováváme. Už publikovaná data ukazují, že jednoznačně pomáhají snížit míru úzkostného a depresivního prožívání spojeného se stresem. Radost pak máme z jedinečného výsledku, že u absolventů kurzu významně klesla důležitost, kterou přisuzují různým věcem, od kterých se odvozuje životní štěstí a pohoda jako peníze, postavení, víra, dobrý partner. Prostě získali větší nadhled a zjistili, že životní spokojenost už není od určité míry blahobytu vázaná na věci a konzumní zážitky.
Pracujete také na dalším projektu s názvem MUNI Self care hub. Co to bude?
V podstatě jde o interaktivní portál pro studující, kde budou především vzdělávací materiály na téma podpory duševního zdraví či první pomoci při psychických obtížích. Ale záběr je širší, jsou tam i rady, jak správně jíst, jak sedět u učení. Web už existuje a měl by být dostupný někdy v příštím roce. V souvislosti s tímto projektem nám ale opakovaně dochází, že dobré projekty v oblasti eHealth nejdou dělat při akademické práci, ale že vyžadují mnohem větší finanční a časovou podporu.