„To, že stárneme, je dobrá zpráva,“ říká Jakub Hlávka

V roce 2023 byla Česká republika 21. zemí na světě s nejvyšším podílem lidí nad 64 let a 29. zemí s nejnižším podílem dětí do patnácti let. Cílem projektu, který uspěl ve výzvě Operačního programu Jan Amos Komenský zaměřené na společenské a humanitní vědy, je také vybudovat výzkumné kapacity pro základní výzkum v oblasti sociálních věd a pro analýzy efektivnosti veřejných politik. Komplexní pohled na AGEING-CZ, který odstartoval letos v lednu, přináší Jakub Hlávka, který je zároveň ředitelem Institutu pro zdravotní ekonomii, politiku a inovace. 

Jedním z vašich úkolů je kvantifikovat dopady stárnutí populace na zdravotní a sociální systém. Jaké metody při výzkumu využijete?
Díváme se na demografické projekce populace a související náklady v každé skupině a podle toho můžeme extrapolovat, jak se situace bude vyvíjet v budoucnu. Standardní metodou vytvoříme modelace, jak bude populace pravděpodobně čerpat zdravotní a sociální služby. Pokročilejší metodou mikrosimulace pak budeme schopni vyhodnotit vývoj zdraví jednotlivců v čase. Například již dlouho pozorujeme, že se v Česku zlepšuje kardiovaskulární zdraví. Dokážeme lépe léčit, zachytávat onemocnění včas a podobně, čímž dlouhodobě dochází ke snižování zátěže chronických nemocí na individuální úrovni. Naopak rostoucí počet osob ve vyšším věku má opačný efekt – byť budou jednotlivci v průměru zdravější, kumulativně budou potřeby zdravotních a sociálních služeb narůstat. Standardní i nové metody by nás měly dovést k podobným výsledkům, ale díky mikrosimulaci budeme schopni lépe zacílit případné intervence, například na snižování rizikových faktorů pro špatné zdraví ve stáří.

Co plánujete studovat v oblasti onkologických onemocnění, u nichž hodně záleží na včasném odhalení nemoci?
U screeningů je dobré znát nákladovou efektivitu – od jakého věku a u jakých osob se to ekonomicky a klinicky vyplatí. U onkologických onemocnění často roste riziko nemoci s věkem a včasný záchyt může zabránit vysokým budoucím nákladům. Je tedy dobré mít modely, například takové, které plánujeme vyvinout, které odhadnou dlouhodobé dopady a přínosy včasného záchytu. Například u kolonoskopie vidíme obrovské benefity, každá třetí mimo jiné odhalí potenciálně rizikové adenomy, které by v budoucnu mohly vést k rakovině. Záchyt v prvním stadiu navíc znamená devadesátiprocentní šanci na pětileté přežití, zatímco záchyt ve čtvrtém stadiu jen 10 %. Díky screeningům se podařilo za posledních deset let snížit úmrtnost o více než 30 %, přesto tento screening nevyužívá mnoho set tisíc Čechů, kteří na něj mají nárok.

Výsledkem vašeho výzkumu má být i snaha o snížení přetížení veřejných systémů. Budete také zjišťovat, do jaké míry lidé dbají na prevenci a jak se to promítne do veřejného zdraví?
Jde o něco, co je nesmírně důležité, a my se tím proto chceme zabývat z více úhlů pohledu. Jedním z nich je otázka kvalitní dostupné primární péče a s ní související primární a sekundární prevence. Víme, že důležitou roli hrají praktičtí lékaři. Pokud provádějí rutinní preventivní prohlídky, dokáží během nich vykomunikovat základní principy primární prevence a zlepšovat péči o chronicky nemocné. V ČR je oblast tzv. zdravotní gramotnosti relativně problematická – polovina obyvatel ji nemá dostatečně vysokou, což vede ke zbytečně rizikovému chování a méně než optimálnímu čerpání zdravotní péče. Zároveň vidíme, že existují problémy v komunikaci zdravotníků směrem k pacientům, často kvůli nedostatku času a jejich vyhoření. To vše budeme zkoumat, zejména u starších obyvatel, jejichž interakce se zdravotním systémem by měly mít větší přidanou hodnotu. Primární prevence a zdravý životní styl také souvisí i se zdravým životním prostředím a třeba i dostupností zdravých potravin. Právě vnějšími faktory se budou zabývat někteří z našich výzkumníků, budou zkoumat například vliv znečištění ovzduší na zdraví populace. Další kolegové se budou zabývat kognitivními schopnostmi seniorů. Lidé, kteří stárnou, ztrácí schopnosti pamatovat si některé z věcí, jak se starat o vlastní zdraví, třeba zapomenou správně brát svoje léky nebo přestanou chodit na lékařské prohlídky. Zejména lidé, kteří mají náběh na nějaké neurodegenerativní onemocnění, nemusí zdravotním systémem procházet úplně optimálně a mohou se stát i oběťmi různých podvodů v běžném životě. Proto právě kognitivním schopnostem seniorů věnujeme celý jeden výzkumný balíček, který vedou kolegové z Vysoké školy ekonomické.

Jaká další hlediska vás budou u stárnoucí populace zajímat? Půjde třeba i o péči o seniory, kteří přestanou být soběstační?
Určitě, zajímá nás zátěž, kterou přináší stárnoucí populace. Zaměříme se třeba i na rodinné příslušníky, kteří se budou starat o své rodiče, pokud stát nebude schopen pokrýt všechny kapacity následné a dlouhodobé péče. Ale pokud víme, že se nám třeba zdvojnásobí počet lidí s Alzheimerovou chorobou, což je s výhledem na dalších dvacet let celkem jasný předpoklad, tak vyhodnotíme, co toto zdvojnásobení bude znamenat pro systém a pacienty. Ne všichni budou moci využít institucionální péče a je třeba počítat s tím, že bude z velké části nutné ji poskytovat v domácím prostředí. Tomu je potřeba uzpůsobit sociálně-zdravotní služby v terénu.

Zajímají vás v tomto směru i odlehčovací služby, které mohou pomoci ve chvíli, kdy bude pečující již vyčerpaný a potřebuje si odpočinout?
Ano, stacionáře a podobná zařízení jsou určitě jednou ze služeb, která může hodně pomoci a třeba zabránit vyhoření, které by pak vedlo i k situaci, že senior skončí v domově dřív, než by bylo nutné. Tato zařízení mohou pomoci jak rodinám, tak samotnému systému. My se budeme snažit odhadnout predikce těchto kapacit, které stát musí vybudovat na různých úrovních, ať už jde o domovy pro seniory, stacionáře nebo například domácí terénní péči. Náš grant se pohybuje více ve vědecké rovině, nicméně bychom byli rádi, kdyby naše výstupy měly i praktický dopad. Nejde jen o odhad kapacit, ale třeba i o porozumění hlubším souvislostem. Naším cílem je zmapovat, jak na tom jsme nyní a co bude potřeba za deset či dvacet let, a přispět tak k vědeckému poznání, co reálně znamená zdravé stárnutí a jaké podmínky k němu obzvlášť v České republice můžeme vytvořit. Stejně tak nastíníme konkrétní potenciální překážky jak pro seniory, tak pro jejich rodiny, které potřebují podporu, aby stárnutí mělo co nejmenší negativní dopady.

Dalším z vašich cílů je identifikovat možnosti, které povedou ke zvýšení zaměstnávání a zaměstnatelnosti starších lidí.
V zásadě už teď podle pracovního trhu vidíme, že roste velká poptávka po lidech. Obecně se dá očekávat, že lidé v aktivním pracovním věku budou spíše ubývat, zatímco naopak služby zdravotního a sociálního typu, byť máme nové technologie a umělou inteligenci, budou víc a víc potřeba. Předpokládám, že pracovní trh bude více napjatý a velkou úlevu by pro něj znamenalo, kdyby se mladší senioři mohli zapojit do péče o ty starší, například formou částečných pracovních úvazků nebo třeba ve formě dobrovolnictví či placené práce. Pokud se nám nepodaří tuto situaci pragmaticky zvládnout, hodně mladých lidí v pracovním procesu zatíží péče o jejich blízké, a to se rovněž projeví i na samotné ekonomice. Stárnoucí populaci určitě zabezpečit musíme, což přinese nárůst podílu zdravotních a sociálních služeb. Zároveň ale bude nutné zajistit, abychom v mezinárodní konkurenci nestagnovali, což znamená neopomíjet znalostní ekonomiku, kde mladí lidé mají potenciál se rozvíjet, být inovativní a v globálním srovnání konkurenceschopní.

Váš výzkum přinese prognózy, jaká bude situace v následujících dvaceti i třiceti letech. Znamená to, že některé vaše výstupy mohou už ovlivnit životy dnešních padesátníků?
Určitě by to mohlo pomoci lidem, kteří ještě nejsou závislí na zdravotní a sociální péči, takže hovoříme třeba i o šedesátnících, ale zejména pak o „Husákových dětech“, padesátnících, kteří do jisté míry budou vstupovat do penzijního nebo seniorního věku v době, kdy bude opravdu velmi rapidně stárnout populace, a může se stát, že dostupnost kvalitní sociální a zdravotní péče, pokud současné systémy nebudou reformovány, bude horší než dnes. Věřím, že naše výsledky budou reflektovat ministerstvo zdravotnictví a ministerstvo práce a sociálních věcí, například větší podporou domácí a dlouhodobé péče, kde chybí obrovské lidské i lůžkové kapacity. Kromě dlouhodobé péče vidíme problém ve vysoké míře nemocnosti české populace, která snižuje produktivitu a zvyšuje náklady na péči. Je to něco, kde bych rád, aby náš výzkum vedl k lepší koordinaci a výsledkům péče o chronicky nemocné, zejména z ohrožených částí naší republiky. Pokud by se nástup chronických onemocnění podařilo oddálit, tak pětašedesátníci a sedmdesátníci za pár let drahou péči nebudou potřebovat. To by nesmírně ulehčilo zdravotním i sociálním systémům.

Jste odborník na zdravotní ekonomii a jako hlavní řešitel dohlížíte na pět výzkumných balíčků, na kterých se podílí přední vědci z mnoha českých univerzit. Jak jste v této souvislosti hledal spolupracovníky?
Máme výhodu, že se nám od chvíle založení Institutu pro zdravotní ekonomii, politiku a inovace (HEPII) na Ekonomicko-správní fakultě MU podařilo navázat spolupráci s nejlepšími výzkumníky napříč různými oblastmi společenských i přírodních věd. Díky tomu víme, že stárnutí je docela komplexní jev a nestačí pohled čistě klinický nebo ekonomický. To, že stárneme, je vlastně dobrá zpráva, ale péče a podpora zdraví se tomu musí přizpůsobit. Nestačí jen ekonomové, kteří by spočítali, že stárnutí nás bude stát hodně peněz, potřebujeme zkusit porozumět, proč jsou lidé nemocní a jaké faktory jim umožňují žít zdravěji nebo jaká organizace péče povede k nejlepším výsledkům. Proto jsem do projektu zapojil také odborníky z centra RECETOX Masarykovy univerzity a dalších pracovišť na Karlově univerzitě, ČVUT, Vysoké školy ekonomické, Mendelovy univerzity a ještě mnoho dalších partnerů, například z Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR a Kanceláře zdravotního pojištění. Málokterý vědecký grant v českém prostředí má tak velký potenciál spojit špičkové výzkumníky z tolika různých oborů. Proto nás spolupráce, která je právě díky tak obrovskému projektu možná, moc těší.