Nicola Silva z Biologického ústavu Lékařské fakulty Masarykovy univerzity při výzkumu procesů na pozadí tvorby pohlavních buněk objevil dříve nepopsaný protein, který stimuluje správné párování chromozomů a jejich stabilizaci. Protein s označením BRA-2 je zároveň prvním, u něhož vědci doložili, že je nezbytným faktorem pro vytváření tak zvaného synaptonemálního komplexu – zip připomínající proteinové struktury, která dvojici chromozomů spojí a tím mezi nimi umožní fyzickou výměnu částí DNA, tedy genetických informací. Studii o novém proteinu publikoval vědecký časopis Nature Communications.
„Pohybující se chromozomy se musí v rozsáhlém a poměrně chaotickém prostředí buněčného jádra najít a spojit ten samý od otce s tím od matky, aby vytvořily homologní pár. Jakmile se sejdou ty správné, přeskočí mezi nimi jiskra, abych tak řekl, a začne se vytvářet synaptonemální komplex, který je spojí. BRA-2 tuto tvorbu stimuluje, v podstatě můžeme říct, že chromozomům dá ke spojení povolení tím, že potvrdí, že jsou opravdu homologní,“ vysvětluje Nicola Silva. S kolegy zároveň zjistili, že pokud protein BRA-2 chybí, mezi chromozomy se vytvoří jen velice krátký úsek komplexu, často žádný, v důsledku čehož jsou vzniklé pohlavní buňky defektní.
Nový protein vědci našli při práci s modelovými organismy Caenorhabditis elegans neboli háďátko obecné. Jde o zhruba milimetrové červy, kteří jsou velmi vhodní pro experimenty. Ve srovnání s myšmi je práce s nimi rychlejší a méně nákladná. „Jsou ideálním modelem pro studium vývoje pohlavních buněk, protože i když jde o jednoduchý organismus, zahrnuje všechny signální a regulační dráhy, které hrají roli i u lidí,“ zdůvodňuje jejich využití Silva.
V souvislosti s nově popsaným proteinem u červů, nazvaným BRA-2, lze u myší a u lidí pozorovat evolučně příbuzný gen kódující protein s podobnou funkcí, pocházející ze společného předka. Byť u savců ještě není dostatečně popsaný, u myší bývá spojován se sníženou plodností a u lidí je pro změnu popisován v souvislosti s některými formami autismu či vývojovými poruchami učení. Právě tímto směrem se může ubírat další výzkum.