Objev: Moderní člověk žil v Evropě o pět tisíc let dřív

Vědci poupravili dosavadní poznatky o příchodu moderních lidí do Evropy a jejich soužití s neandrtálci.

Výzkumy ukázaly, že neandrtálci a moderní lidé žili nějakou dobu vedle sebe. Proč ale neandrtálci nakonec vyhynuli, stále nevíme. Nové zkoumání mezinárodního týmu odborníků ukázalo, že člověk moderního typu se do Evropy dostal o pět tisíc let dříve, než se doposud předpokládalo. Objev publikovaný v prestižním vědeckém časopise Nature tak potvrzuje i hypotézy o tom, že moderní lidé žili na českém území současně s neandrtálci. „Nás teď zajímá, jak se k sobě tyto dvě skupiny chovaly a co se vlastně dělo, když se setkaly,“ říká Jiří Svoboda, ředitel Ústavu antropologie na Přírodovědecké fakultě MU, který se na výzkumu podílel.

Na jeho začátku stál italský antropolog Stefano Benazzi, který předpokládal, že se moderní lidé vyskytovali v Evropě dříve, než si odborníci dosud mysleli. Rozhodl se tedy znovu prozkoumat dva mléčné zuby z jeskyně Grotta del Cavallo v jižní Itálii, které se původně pokládaly za neandrtálské. Velmi detailním skenováním tloušťky zubní skloviny a porovnáním se vzorky anatomicky moderních lidí, které dodali právě čeští výzkumníci z našich paleolitických lokalit, se zjistilo, že zuby patřily moderním lidem. To znamená, že jejich příchod do Evropy se datuje o pět tisíc let dříve, tedy v období 45–43 tisíc př. n. l., kdy na našem území žili neandrtálci. „Původně se totiž předpokládalo, že neandrtálci vymřeli ještě před jejich příchodem,“ vysvětluje Jiří Svoboda.

Jak oba druhy vypadaly a žily?
„Neandrtálci měli rádi velké prostorné jeskyně a živili se hlavně masitou stravou, byli specializovaní lovci, a protože se tehdy měnilo klima a bylo to po období extrémního chladu, byli dobře adaptovaní zimu. Moderní lidé, kteří přišli z jihu, to museli mnohem víc vyvažovat oblečením a stavbou obydlí,“ vypočítává Svoboda a dodává, že to je dobře vidět i na jejich postavách. Moderní lidé byli vysocí a štíhlí, vypadali podobně jako dnešní Masajové, protože přicházeli ve vlnách z tropických oblastí. Ve stepích střední Evropy je zřejmě lákala velká stáda mamutů, koní a sobů. To byl obrovský nový zdroj potravy, ve Středomoří nebo v Africe se soustřeďovali spíš na lov jednotlivých zvířat, gazel nebo rybolov.

O tom, zda mezi oběma skupinami docházelo k nějakým konfliktům, zatím odborníci ještě mnoho nevědí. „Nedokážeme říct jeden univerzální model. Když se potkají dvě populace, které si v krajině konkurují, první, co se většinou stane, je, že spolu začnou soutěžit a dojde k agresi. Stejně tak ale mohli vedle sebe jen koexistovat nebo se mísit. Navíc vše mohlo probíhat jinak třeba ve Španělsku a jinak u nás,“ dodává. Výzkum zatím směřuje k hypotéze, že oba druhy u nás žily nějakou dobu vedle sebe. Proč neandrtálci nakonec vyhynuli, však zatím stále zůstává záhadou.

Za úspěchy českých vědců, kteří působí kromě univerzity také v areálu Dolních Věstonic v rámci projektů akademie věd, stojí hlavně komplexnost jejich výzkumu. Většina lidí si ve spojitosti s nimi asi vybaví slavnou Věstonickou venuši, ale díky dlouhé tradici (první výzkumy se tam začaly dělat už v roce 1924), mají k dispozici světově unikátní soubor koster a dalšího materiálu. Z něj dokáží poznat, jak tehdy lidé žili, znají jejich rituály, půdorysy obydlí nebo kosti lovné zvěře. Navíc spolupracují s mnoha zahraničními týmy.

„Do našeho výzkumu se snažíme vtáhnout co nejvíc metod, proto si vybíráme nejlepší badatele po světě. Základní anatomický popis koster dělá například přední americký antropolog, s Cambridge provádíme izotopové analýzy, které dokáží zjistit tehdejší teploty, migraci lidí nebo poznatky o výživě,“ říká Svoboda. Na analýzách DNA spolupracuje jeho tým s německými kolegy a z této spolupráce už mají i první předběžné výsledky.U našich předchůdců se jim podařilo odhalit tzv. haploskupinu U, kterou mají lidé v Evropě velmi zřídka – vyskytuje se dnes převážně u Laponců. Jestli právě oni jsou potomky našich předchůdců, se zatím nedá přesně říct. Ukáže to možná další věstonický průzkum.